Hazardní hry potřebují chytrou regulaci. Zákazy posilují nelegální byznys, tvrdí šéf profesního sdružení Jan Řehola

Počty kasin, heren a zařízení podle vašich údajů klesají. Je to primárně regulací? Tedy zákazy ze strany měst a obcí, případně daňovou politikou státu?

Tento trend je výsledkem přijaté legislativy, která postupně vedla ke kultivaci českého hazardního odvětví. Největší změna nastala v roce 2017, kdy stát zavedl nové a přísnější podmínky pro provozování heren a kasin. Zároveň se také zvýšilo zdanění hazardu a výrazně se zpřísnil dozor státních orgánů, které dostaly širší pravomoci důsledně kontrolovat, zda provozovatelé stanovené předpisy dodržují. S tím pak souvisí i zpřísnění postihů pro nelegální provozovatele.

Kombinace těchto opatření vedla k nastavení potřebných pravidel, která dala hazardnímu trhu u nás jasný řád. Významnou roli ve snižujícím se počtu provozoven ale hrají i samotná města a obce, které si prostřednictvím svých vyhlášek určují, zda a kde je půjde provozovat. Často přistupují k plošným zákazům v domnění, že tím vyřeší všechny problémy spojené s hazardním hraním. Tento přístup je však mylný, protože zákaz sám o sobě nerovná se konec problémového hraní. Lidé si pak často najdou cestu k jiným formám, nebo dokonce k nelegálnímu hazardu.

Není v tom i čistě vývoj? Třeba ve smyslu konsolidace, zavírání menších kasin a heren a nástupu těch větších?

I ten samozřejmě hraje svou roli. K poklesu počtu heren a kasin i povolených automatů totiž docházelo i před zmíněnou novelou zákona o hazardních hrách. Po jejím přijetí nicméně tento trend stanovením přísných pravidel provozování akceleroval. Zvláště z důvodu stanovení limitů herních zařízení nebo stolů pro živou hru, které musejí splňovat herní prostory. Částečně svou roli ve zmíněném poklesu hrají také moderní technologie a nástup internetového hraní. Rozvoj online sázení pak ještě více umocnila pandemie covidu-19, která kamenné provozovny nuceně uzavřela. Řada z nich už se zpátky do provozu nikdy nevrátila.

Daňové inkaso z hazardu nicméně roste. Sice narůstá podíl ze sázení online, nicméně může vyrovnat tak razantní pokles počtu heren a kasin, který podle vašich materiálů za tři roky dosáhl zhruba devadesáti procent?

Ano, online sázení tento rozdíl do velké míry kompenzuje. V roce 2021 daňový výběr z online her poprvé překonal zisky z kamenného hazardu a od té doby jejich podíl dále narůstá. Naposledy v loňském roce tvořil již 58 procent. Postupně se tak přibližujeme Švédsku, které je s podílem 68 procent daňového inkasa evropským lídrem online her.

V loňském roce pak za větším výběrem stály také daňové změny přijaté v rámci konsolidačního balíčku. Kurzové sázky, živé hry, bingo, totalizátorové hry, tomboly nebo turnaje malého rozsahu jsou místo 23 procenty zdaněny třiceti. Výhry z loterií a tombol se navíc nově zdaňují již od padesáti tisíc korun, dříve to bylo od jednoho milionu. Když k tomu připočteme i 35procentní zdanění loterie a technických her, patří Česko k zemím, které mají souhrnně nejvyšší zdanění hazardu v Evropě.

Jak jde nárůst online hraní dohromady s obavou, že vůbec nejvíc hráčů a sázejících se přesunulo do nelegálního trhu?

Nelegální hazard je dlouhodobým problémem, který se týká jak online prostředí, tak i kamenných provozoven. V té první oblasti mají nelegální provozovatelé pro své fungování a propagaci poměrně širokou škálu možností. Celní správa se stránky provozovatelů, které nemají příslušné povolení, nebo i reklamní weby lákající na nelegální hry snaží odhalit a ministerstvo financí je pak může následně blokovat. Jen v loňském roce jich bylo 651, což je dosud rekordní počet. Nicméně tito provozovatelé se rychle přizpůsobují. Například po zablokování během několika vteřin vytvoří zrcadlovou stránku, která má identický obsah jako ta blokovaná, pouze s lehce pozměněnou URL adresou. Provádějí také hackerské útoky na nedostatečně chráněné weby, kam nasazují reklamu na nelegální hry. Hojně ke své propagaci využívají rovněž sociální sítě. I proto loňský průzkum Asociace hráčů pokeru a kurzových sázek odhalil, že takřka čtyřicet procent hráčů sází u nelegálních provozovatelů, ať už vědomě, nebo nevědomě.

Jak je tomu v případě kamenných provozoven?

Nelegální kamenné provozovny vznikají nejčastěji jako důsledek plošných zákazů provozování. Prohibice problém s hazardem nijak zázračně nevyřeší, jeho provozování častokrát dál pokračuje. Pouze je maskováno za kluby či spolky, které se mnohdy nacházejí i na původních adresách legálních heren a kasin. Potíž je ale v tom, že v tu chvíli stát přestává mít nad daným místem jakoukoliv kontrolu. Nemá přehled, jestli tam nesázejí mladiství nebo lidé zapsaní v rejstříku vyloučených osob, zda nedochází k podvodům nebo praní špinavých peněz. Ze zkušeností víme, že právě k těmto praktikám dochází takřka vždy. O velkých daňových únicích ani nemluvě. Výsledkem je, že nelegální byznys zabírá až třicet procent trhu s hazardem, vyčíslit jej lze zhruba na sedm miliard korun. Dokládá to studie Černá kniha nelegálního hazardu, podle které tím stát i obce ročně přicházejí na daních o dvě miliardy korun.

Vidíte v regulaci i pozitivní prvky?

Regulace je základ, jak k celé problematice přistupovat. Vždy je výhodnější mít o daném odvětví přehled, než se nad ním dobrovolně vzdát kontroly a nechat ho žít si vlastním životem. Proto byla zmíněná novela zákona o hazardních hrách z roku 2017 klíčová. Sice nastavila přísná, ale potřebná pravidla, aby Česko už nebylo kasinem Evropy. Přinesla konkrétní podmínky, co má provozování hazardu splňovat, což například vedlo k odstranění automatů z běžných barů, restaurací nebo hospod, protože v takových prostorách nemají co dělat.

Na straně druhé se posílila také ochrana samotných hráčů. Ať již v podobě možnosti nastavit si sebeomezující limity nebo zavedením rejstříku vyloučených osob, který zabraňuje rizikovým hráčům sázet. Kromě dobrovolně zapsaných jde i o ty, kteří pobírají dávky hmotné pomoci, žijí ve společné domácnosti s příjemci těchto dávek, jsou v insolvenci, mají soudní zákaz hrát hazardní hry nebo neplní své vyživovací povinnosti vůči dítěti. S rejstříkem souvisí i povinná registrace všech hráčů, která provozovatelům dává nástroj, jak hlídat, kdo má k sázení přístup.

Od poloviny loňského roku pak provozovatelé kamenných heren a kasin i online provozoven nabízejí takzvaný panic button, tedy tlačítko poslední záchrany. Jeho aktivací se hráč na 48 hodin vyloučí ze hry. Je ale nutné zdůraznit, že tato regulatorní a ochranná opatření jsou efektivní pouze u legálních provozovatelů. Ti nelegální nic z toho nedodržují, proto je také u nich větší riziko rozvoje patologického hráčství.

Existuje podle vás něco jako bezpečné sázení, bezpečná hra? Má jasné hranice?

Hraní hazardních her je ze své podstaty aktivitou, která nese určitou dávku rizika. Jen opravdu malý zlomek hráčů na něm dlouhodobě vydělává. Proto je vždy nutné přistupovat k sázení obezřetně a zodpovědně, tak aby zůstalo pouze v bezpečných mezích zábavy. V rámci našeho projektu Zodpovědné hraní jsme formulovali přímo i desatero zodpovědného hráče a s těmito klíčovými zásadami se dlouhodobě snažíme edukovat širokou veřejnost. Mezi klíčové rady vždy patří stanovení předem určeného množství peněz, které si může hráč dovolit utratit, a také vymezení času stráveného sázením. Tyto konkrétní limity si mohou hráči nastavit také u všech legálních provozovatelů, společně s omezením počtu přihlášení ke svému hracímu účtu.

Zároveň platí, že hraní hazardních her by mělo být hlavně volnočasovou doplňkovou aktivitou přinášející vzrušení a zábavu. Pokud na něj myslíte příliš často, máte výčitky svědomí po prohrách nebo kvůli hraní lžete svým blízkým a přátelům anebo pokud zanedbáváte jiné důležité součásti svého života, jsou to příznaky, že vám může hraní přerůstat přes hlavu. V takovém případě je dobré se obrátit na odborníky, třeba přes náš portál Zodpovědné hraní.

Jak by tedy měl podle vás vypadat ideální stav? Aby šlo, řekněme, o přístup harm reduction směrem k hráčům a win-win k podnikatelům, státu i k obcím?

Nejvhodnější cestou pro všechny strany by byla takzvaná chytrá regulace. Nejde cestou zákazů, naopak hazard povoluje, ovšem v omezené míře. V takovém případě by obec umožnila provozovat hazardní hry na předem vybraných adresách nebo v konkrétních oblastech. S provozovateli by se zároveň dohodla na jasných pravidlech. Kasina a provozovny by tak byly plně pod dohledem státních úřadů, řádně by odváděly daně do státního i obecního rozpočtu a zároveň by poskytovaly hráčům garanci férových podmínek a bezpečného hraní. Tím by se zároveň redukoval vliv nelegálních heren, protože by hráči měli mnohem menší motivaci je navštěvovat.

Příkladem přístupu chytré regulace je třeba obec Planá u Českých Budějovic. Ta nejprve o záměru provozovat na svém území hazard diskutovala s občany, stanovila si s provozovatelem podmínky působení včetně umístění provozovny mimo hlavní část obce a uzavřela s ním dohodu o spolupráci. Ta funguje už více než deset let a za tu dobu obec z vybraných daní financovala řadu nových projektů.

Lze uvést příklad některého státu, který bychom si podle vás mohli vzít za vzor?

Každý stát má specifické podmínky, které nelze zcela jednoduše aplikovat v jiných zemích. Ať už jde o legislativní rámec, historii vývoje, současný stav regulace, zažitou praxi, nebo o zkušenosti s nelegálním hazardem a úspěšnost jeho potírání. To vše utváří poměrně komplexní systém, který je v takřka všech případech pro danou zemi unikátní. Nicméně problém s plošnými zákazy hazardu není jen záležitostí Česka. Jak se k této problematice účinně postavit, řeší i jiné státy. Například sousední Slovensko. Tamější Úrad pre reguláciu hazardných hier již dříve varoval samosprávy, že plošné zákazy nepředstavují funkční regulaci a pouze otevírají dveře nelegálnímu hazardu.

Existují učebnice policejní psychologie, které říkají, že místa, kde je hazard, se vyznačují i vyšší kriminalitou. Zároveň jsou herny často předmětem kritiky kvůli vizuálnímu smogu. Lze tohle nějak rozumně řešit bez vyslovené prohibice?

Této problematice se v posledních letech věnuje řada odborníků, kteří se čím dál více shodují, že hazard a zvýšená kriminalita spolu nemají přímou spojitost. Dokládá to i dosud poslední vědecká studie, která vyšla v loňském roce a za níž stojí Jakub Žofčák a Josef Šíma, kteří působí na pražské Metropolitní univerzitě. Na příkladu vybraných měst Klatov, Domažlic, Písku a Českého Krumlova porovnávali, jak se liší kriminalita obcí, kde platí plošný zákaz hazardu, a těch, kde je hazard povolen. Výsledky byly prakticky totožné a samotná prohibice neměla dopad na trestnou činnost.

Situace se mohou samozřejmě lišit v závislosti na místním kontextu, nicméně přímý vliv zákazu automatů na kriminalitu prokázán nebyl. To ostatně souvisí i s tím, že se po zákazu herny či kasina mohou hráči plynule přesunout do heren, které vzniknou hned za hranicí obce, začnou hrát na internetu nebo v nejhorším případě vstoupí do zcela neregulovaných vod nelegálního hazardu. V hraní tak pokračují dále, k výrazné změně míry kriminality ale nedochází. Hraní hazardních her je zkrátka lidská vášeň a té se lidé nevzdají jen proto, že obec vydá obecně závaznou vyhlášku.

Jakým způsobem mají herny a kasina vypadat, tedy být transparentně a řádně označené, v současné době udávají zákonné požadavky. Jejich samotnou podobu, tak aby nepřispívaly k  vizuálnímu smogu, pak mohou upravovat vyhlášky na místních úrovních. Nejefektivnějším řešením pro obce ale je dohodnout se s provozovatelem na jasných podmínkách provozu včetně podoby a o záměru hovořit také s občany.

Kde tedy Česká republika je, a kam by naopak měla směřovat, aby to podle vás bylo ideální pro společnost?

Česko odvedlo za poslední roky velký kus práce. Dokázalo se vymanit z divokého období z přelomu milénia, kdy měl hazard volnou ruku, a nyní s funkčně nastavenou regulací patří mezi vyspělé evropské státy. Důležité ale bude, jakým způsobem bude reagovat na rizikové trendy v podobě rozmachu nelegálního hazardu s jeho dopady – ať už v online světě, nebo v reálném prostředí. Zdánlivě jednoduchá řešení v podobě zákazů v tomto případě nefungují, jelikož na problematiku hazardu je nutné se dívat komplexně. Stěžejní je mít do budoucna hazardní průmysl pod kontrolou a zajišťovat v co největší možné míře ochranu hráčů. Proto vidíme smysl v chytré regulaci.

Jan Řehola

je ředitelem Institutu pro regulaci hazardních her. Ten založili provozovatelé legálních sázkových kanceláří, kasin a heren. V minulosti působil jako právník v advokátní kanceláři a ředitel odboru regulace hazardních her na ministerstvu financí.