Tolik hotovosti na účtech jsem nezažil | E15.cz

Tolik hotovosti na firemních účtech jsem za 30 let nezažil, říká Václav Štětina z Raiffeisenbank

Ředitel korporátního bankovnictví Raiffeisenbank Václav Štětina
Ředitel korporátního bankovnictví Raiffeisenbank Václav Štětina
• 
ZDROJ: Raiffeisenbank

Roman Pospíšil

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Vstoupit do diskuze
0

České firmy jako celek nakumulovaly během covidu obrovskou hotovost. Na účtech máme téměř dvakrát tolik vkladů, než je objem poskytnutých firemních úvěrů, říká ředitel korporátního bankovnictví v Raiffeisenbank Václav Štětina. Dodává, že normálně tomu bývá téměř naopak, ale že se již postupně objevuje zájem společností investovat. Více než očekávaný růst úrokových sazeb podle něj podnikatele budou trápit ceny vstupů či jejich nedostatek.

Co se vám vybaví jako první, když se podíváte na život malých a středních firem v posledním roce?

Jestli jsem si z posledních 14 měsíců odnesl nějaký pocit, tak je to při pohledu zpátky příjemné překvapení, že jsme to jako ekonomika a společnost zvládli lépe, než se na začátku zdálo možné. Což se týká i malých a středních firem. Jejich majitelé a manažeři museli řešit nový životní a podnikatelský režim doslova ze dne na den.

Někteří nemohli vykonávat svojí podnikatelskou činnost, další ji vykonávat mohli, ale za změněných podmínek. Čtrnáct měsíců jsme fungovali v režimu, na který se nikdo nemohl připravit a přišlo to ze dne na den. I když se podívám na ekonomiku, tak část nefungovala, část fungovala v omezeních, ale dnes se postupně vracíme k normálu. Flexibilita společnosti, podnikatelů i bank ve mně vyvolaly velice pozitivní pocit.

Co podnikatelé řešili nejvíc?

Jak kteří. Ti nejvíc zasažení samozřejmě řešili, jak přežít, jak vyčerpat všechny státní podpory a jak se v nich vůbec vyznat. Protože mnohé se vyhlašovaly narychlo a zase měnily. Ti, kteří měli úvěrové dluhy, řešili, aby je nemuseli splácet po dobu, kdy nemohli podnikat a vytvářet zdroje na jejich splácení. Na začátku jsme několik týdnů neřešili nic jiného než jak upravit splátkové kalendáře a dát tak dostatek času na to, aby je to splácení úvěrů nepotopilo.

Denně jsme hledali způsoby, jak vůbec procesně zvládnout desítky až stovky žádostí o odložení splátek nebo o pomoc. Takže kolegové a kolegyně se spojili a jednali s obrovským množstvím podnikatelů, aby našli optimální řešení situace. V prvních týdnech se zkrátka náš bankovní život orientoval na to, jak ochránit klienty před nesplácením.

Morálně i podnikatelsky je lepší klienta zachránit než potopit. Ale jste v regulovaném odvětví. ČNB nejdřív dala pardon, ale poměrně rychle s ním skončila.

Obecně jsme skutečně asi nejvíc regulovaným odvětvím v ekonomice. Já bych ale se vší vážností rád řekl, že naší záměrem je vždycky najít společnou řeč a společné východisko tam, kde je to možné. Což má dvě roviny. Za prvé to klient musí chtít řešit. A za druhé najdeme to řešení společně a shodneme se na něm. Cesta ven z problému pro nás vždycky znamená získat zpět svoje úvěrové prostředky třeba cestou nového splátkového režimu. Varianta vymáhání je vždy až na posledním místě.

Možná to bude znít neprofesionálně, ale v této době jsme se nemohli vyhnout ani té lidské rovině. Podnikatelé za situaci opravdu nemohli. Dostali se do faktické poruchy trhu a najednou nemohli realizovat svoje podnikatelské záměry. V první vlně jsme využili generální pardon od České národní banky a díky tomu nemuseli pohledávky s přerušenou splátkovou povinností hodnotit jako ohrožené. Potom už jsme museli hledat další cesty, protože proti regulátorovi jít nemůžeme. Museli jsme řešit situaci případ od případu.

Konkrétně?

Posuzovali jsme, jaké má firma vytvořené rezervy, zbytný majetek, který je možné prodat, jak dlouho dokáže fungovat v omezeném režimu a řadu dalších věcí. Loni na jaře to řešení bylo hodně plošné, ale později jsme se museli zaměřit na velký detail analýz.

Které sektory si sáhly na úplné dno jako celek?

Samozřejmě restaurace, hotely a obecně služby. U maloobchodu záleželo na tom, jestli obchod měl a v jakém poměru i prodej online. Pak jsme ale měli i podnikatele, kteří třeba nemuseli přerušit výrobu, ovšem dodržovat bezpečnostní opatření pro ně znamenalo šílené podmínky. Byl jsem se podívat ve výrobě, kde je normálně vysoká teplota a najednou v tom ještě měli lidé chodit v rouškách. Opravdu jsem jim nezáviděl.

Navíc se všechny firmy potýkaly s problémy ze dvou kategorií. Za prvé pracovní síly, ať už šlo o nedostatek nebo sníženou výkonnost kvůli mimořádně složitým podmínkám práce. A za druhé narušení vztahů s dodavateli a odběrateli. To bylo hodně časté, přičemž velké problémy třeba byly s dopravou. Takže se nakonec omezení dotkla i většiny z těch firem, které svou činnost přerušit nemusely.

Na druhé straně jsou výherci…

Samozřejmě, zvedla se poptávka po určitých typech spotřebního zboží, situace pomáhala online prodejům zboží, ale dařilo se i některým výrobním firmám, IT a dalším. Uvidíme, co přinesou další měsíce a jak se potvrdí, že se opět přeskupí vítězové a ti druzí...

Ze dne na den jste museli přejít na home office ale i náplň vaší práce se dost se změnila. Co to pomohlo zvládnout?

V pátek jsme testovali naši technickou připravenost na práci z „home office“ a v pondělí jsme na něj přešli … V mém týmu je 160 kolegyň a kolegů na sedmnácti našich firemních centrech po celé republice. Ze dne na den jsme museli přejit na režim práce z domova, a to mnohdy do jídelny, obýváku, ložnice či koupelny. Prostě tam kde bylo volno a potřebný dostatek soukromí pro řešení běžných i zcela nových situací našich klientů. Náš pracovní den měl především v prvních dnech dvanáct a více hodin. Vybavovali jsme naše týmy nejen počítači, ale i tiskárnami, připojením, museli jsme taky začít jinými cestami a formami komunikovat s našimi klienty.

O Češích se vždy říkalo, že jsou nesmírně adaptabilní. Nemohli bychom být na sebe zase jednou trochu hrdí?

Určitě můžeme. I mnozí podnikatelé dokázali na situaci reagovat neuvěřitelně pružně. A totéž mohu říct o našich lidech. Přes tuto specifickou situaci jsme neměli jedinou situaci, kdy bychom zásadněji selhali. Podnikatelé řešili spoustu problémů, ale banku řešit nemuseli. A to díky lidem, kteří to zvládli. Taky díky důvěře jednoho ve druhého. Jsem na své lidi pyšný.

Jakkoli to byla doba, která nás mnohému naučila, již ji nechci znovu zažít. Nejen proto, že jsme všichni zestárli o pár let. I proto, že ne všechno se dá v bankovnictví dělat online. Je to důvěrná spolupráce, protože jde o peníze, a to bez osobního kontaktu nelze.

Digitalizace postoupila o roky. Ale víra, že všechno se bude dělat online už párkrát nedošla naplnění. Jak vidíte další vývoj?

Jako firemní bankéř si myslím, že digitalizace je skvělá cesta, ale má svoje hranice. Bankovnictví je o lidech, vztazích, důvěře, a to přes mail, firemní bankovnictví a online platformu prostě nikdy nebude fungovat tak dobře, jako když si s člověkem sednete a všechno s ním proberte do detailu osobně.

Já jsem velkým příznivcem digitalizace, ale do úrovně rutinních činností. To se netýká jen převodů, ale i dokladů, žádostí, zkrátka všeho, kde není přidaná hodnota bankéře spočívající v poradenství. Nedovedu si ale představit, že jste podnikatel uvažující nad podnikatelským záměrem a pošlete si do banky digitálně žádost, aby vám ji digitálně zpracovala. Protože nedostanete oponenturu, diskusi a taky ten „profesionální pesimismus“ bankéře, který vám pomůže najít úzká místa vašeho záměru. Bez fyzického kontaktu to nikdy fungovat nemůže. O tom jsem přesvědčen.

Blíží se snad doba návratu do normálu. Ale nebude to úplně do normálu, je zde vidět rozvrat ve vztazích, rostoucí ceny a řada dalších problémů. Co s tím?

Je to návrat do nového normálu. Nevíme, jak přesně bude vypadat, ale jsem si jistý, že nebude stejný jako před rokem 2020. Jsou tu nové obory podnikání, obory, které budou mít problém přežít, noví hráči na trzích, narušené dodavatelsko-odběratelské vztahy… Vypadávají dodávky komodit, z důvodů, které jsme si ani nedovedli představit. Ceny vstupů stoupají o desítky procent. Jsem přesvědčen, že to usazování do nového normálu bude nějakou dobu trvat. Jistě tento a očekávám, že i příští rok.

Rok 2020 se nesl hodně ve znamení kumulace peněz. Česká ekonomika je z pohledu domácností i firem hodně překapitalizovaná. Odkládaly se rozvojové projekty, všichni čekali, co bude.

Hotovost na účtech je nakumulovaná v podobě, jakou jsem za svou třicetiletou práci firemního bankéře ještě nezažil. Podíl uložené hotovosti na účtech tvoří zhruba dvojnásobek vložené. Vždycky to bylo obráceně. Teď u nás klienti ukládají dvojnásobek toho, co si půjčují. Samozřejmě na úrovni celého klientského portfolia, protože ukládají jiné firmy, než si půjčují. V posledních měsících je však již patrná zvýšená poptávka po investičním financování a je vidět, že v loňském roce odložené investiční záměry začínají podnikatelé postupně realizovat.

Jak malé a střední firmy zvládnou očekávaný růst úrokových sazeb?

Podnikové financování v našem segmentu potřebuje a využívá zhruba okolo 40 procent podnikatelských subjektů. Myslím si, že nárůstu sazeb se asi letos nevyhneme, ale že to nebude v celých procentech a nebude to zásadní brzdou ekonomiky. Dnes se sazby na financování firem pohybují okolo dvou procent. Jestli narostou na 2,2 nebo třeba dvě a půl procenta, tak to zdravé firmy ustojí.

Nebudou je nakonec spíš trápit ceny dodavatelů?

Když se podíváte na dřevní hmotu, uvidíte nárůst o desítky procent. To se však týká i dalších surovin a materiálových vstupů a komodit. Jejich rostoucí cena je a bude významně větším problémem než úrokové sazby. Má na firmy přímý dopad a jedinou možnou reakcí je zdražení výstupů. Navíc vůbec netušíme, kdy se objeví další komodita, která najednou zdraží. A to z příčin, které nečekáme. Tyto výkyvy trhu podle mě budeme sledovat ještě nejmíň v příštím roce.

Malé a střední firmy čerpají řadu záruk a dotací. Měl by v situaci obnovy po covidu stát něco změnit? Nějak specificky reagovat na situaci?

Podle mě jsou nejlepší formou podporu státní záruční programy. Takže ten, kdo jde do rizikovějšího projektu nebo nemá dost majetku na to, aby získal pomoc od banky, má možnost získat záruku z některého z programů Českomoravské záruční a rozvojové banky.

Z odvětví je odpovídající zaměření na robotizaci, úsporu manuální pracovní síly, protože té bude nedostatek i nadále. Další oblastí je digitalizace a datová inteligence. Jako ekonomika v ní máme obrovské rezervy, jejichž využití může přispět k vyšší efektivitě.

Protože když děláte byznys, tak primárně řešíte výrobu, obchod, lidi, peníze… zatímco digitalizace, robotizace a datová inteligence jsou pro vás až za tím. Pokud se na ně zaměří státní podpory a garanční programy, mohou se dostat do popředí.

 

Václav Štětina

Václav Štětina je ředitelem korporátního bankovnictví v Raiffeisenbank. V této instituci pracuje více než čtrnáct let, v minulosti jako ředitel segmentu malých a středních firem. Přešel do ní z eBanky, předtím svou kariéru zahájil v Komerční bance.

Autor: Roman Pospíšil

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah