Chceme speciální státní rozpočet, požadují nejmocnější lobbisté v zemi. Byl by „nedotknutelný“
Výstavba jaderných zdrojů, vysokorychlostních tratí nebo vyzbrojování státu. To jsou typické příklady velmi nákladných projektů v energetické a dopravní infrastruktuře a obraně státu, tedy v triu oblastí, jejichž budoucí financování chce ochránit Hospodářská komora. Vládnímu výboru pro strategické investice proto navrhla, aby byl od běžného státního rozpočtu oddělen speciální „nedotknutelný“ víceletý rozpočet, který by zajišťoval dlouhodobé a předvídatelné financování projektů nejvyššího významu.
„Strategické projekty nemohou být každý rok ohrožovány tím, že vláda přehodnotí priority. Dopravní infrastruktura, energetika a obrana nejsou záležitosti jednoho volebního období, ale desetiletí. Pokud chceme, aby Česká republika byla konkurenceschopná a bezpečná, musíme zajistit, že zásadní investice nebudou padat za oběť momentálním rozpočtovým škrtům,“ říká tajemník Hospodářské komory Ladislav Minčič.
Inspiraci hledá komora například v Německu. Tamní nová spolková vláda vytvořila speciální investiční fond, který má právě tento účel – zajistit, aby strategické projekty měly jistotu financování i v době rozpočtových omezení.
Výdaje na zmíněné projekty mají v následujících letech prudce růst. Vláda Petra Fialy (ODS) začátkem března například rozhodla, že ČR bude postupně zvyšovat výdaje na obranu státu minimálně o dvě desetiny procenta HDP až do roku 2030, takže bude na tyto účely vydávat přinejmenším tři procenta HDP. Vloni Česko vydalo na obranu téměř 167 miliard korun, tedy přes dvě procenta HDP. Růst ke třem procentům by tak znamenal navýšení o desítky miliard ročně.
Mají-li v Česku vzniknout vysokorychlostní tratě, vyžádají si rovněž masivní náklady – generální ředitel Správy železnic v minulosti pro e15 uvedl, že mohou přesáhnout i jeden bilion korun na zbudování celé sítě. Zbudování nových jaderných bloků v Dukovanech má dle Fialova kabinetu vyjít na dvě stě miliard korun v současných cenách, podle řady odborníků však budou náklady výrazně vyšší.
„Největším problémem je chaos. Když financování není jisté, projekty se odkládají, mění se jejich parametry, často se začínají znovu od nuly. To znamená nejen obrovské finanční ztráty, ale také ztrátu důvěry firem, investorů i veřejnosti,“ obhajuje návrh Hospodářské komory Minčič. Její záměr podporují i další organizace, například Svaz průmyslu a dopravy.
„Bezesporu je to věc, která tady chybí a jednoznačně by pomohla k vyšší předvídatelnosti a jistotě dlouhodobého financování konkrétních investic a stabilitě byznysového prostředí,“ říká hlavní ekonom svazu Bohuslav Čížek.
Například investice do dopravy stát dlouhodobě financuje prostřednictvím Státního fondu dopravní infrastruktury, který v červenci 2000 vznikl právě proto, aby dopravní stavby měly zajištěné dlouhodobě předvídatelné financování. Nejvýznamnější a nejnákladnější projekty přesto limituje nejistota, s jakým rozpočtem bude fond rok co rok hospodařit.
„Snaha Hospodářské komory je pochopitelná, protože pro podnikatele by se jednalo o zvýšení jistoty pro jejich dlouhodobé plánování. Domníváme se, že je regulérní, aby stát řekl, jaké má do budoucna priority. Forma a síla závazku je však diskutabilní. Rozhodně by ale neměl stát přebírat podnikatelská rizika,“ uvádí ministerstvo financí vedené Zbyňkem Stanjurou (ODS).
Ať už budou budoucí vlády financovat klíčové projekty jakýmkoliv způsobem, pravděpodobně se nevyhnou tomu, že se jim prodraží financování dluhu, upozorňuje hlavní ekonom UniCredit bank a místopředseda výboru pro rozpočtové prognózy Národní rozpočtové rady Pavel Sobíšek.
„Speciální rozpočet neřeší hlavní problém, tedy jak zajistit dlouhodobé financování. Německo se rozhodlo vypůjčit si peníze na finančních trzích. Už jen tento nápad vedl k posunu ceny dluhopisu německé vlády z 2,4 procenta na 2,8. Předpokládám, že by se tak dělo i v Česku, tedy že by se prodražilo dosavadní financování, pokud by se stát vydal touto cestou,“ říká Sobíšek.
Zda se podaří komoře a dalším lobbistickým organizacím záměr prosadit u současné či budoucí vlády, zůstává nejasné. Návrh zatím naráží především na nejednotný postoj jak politických stran, tak i názorových proudů uvnitř jednotlivých subjektů. Oddělený rozpočet by totiž částečně omezil vládu v každoročním nakládání s penězi a uspokojování krátkodobých politických priorit. „Někteří politici trochu krátkozrace vnímají tuto iniciativu jako výzvu, aby si vypustili vlastní rybník,“ domnívá se Čížek.
