Byl Ackermann dobrým šéfem? Mezi řediteli velkých německých podniků asi nenajdeme člověka, který by ostatní tak rozděloval, jako právě Ackermann. Mnozí mu dávají zásluhy za to, jak za kormidlem Deutsche obratně proplul krizí i bez státních injekcí. Byl to Ackermann, kdo z opatrné německé banky regionálního významu udělal globálního hráče, jehož majetek odpovídá 80 procentům německého HDP. Pod Ackermannovým vedením Deutsche Bank vloni sesadila francouzskou BNP Paribas a stala se největší evropskou bankou co do objemu majetku. Akcionáři Deutsche ale skřípou zuby – za deset let Ackermannova panování ztratily akcie banky 60 procent hodnoty. Také kdybychom Ackermanna hodnotili jeho vlastními měřítky, museli bychom konstatovat, že selhal.
Přečtěte si profil Josefa Ackermanna od Davida Klimeše:
Když nastupoval do funkce, stanovil si tři cíle: dosáhnout rentability vlastního kapitálu (ROE) 25 procent, zvýšit hodnotu akcií a ze 14 místa mezi bankami se dostat do první desítky. Nepodařilo se mu ani jedno: Deutsche Bank akcie klesly, ROE činí 10 procent a banka už co do tržní kapitalizace nepatří ani mezi největších 25 na světě.
Ackermann si ve čtvrtek při poslední valné hromadě akcionářů užíval svých posledních pár minut slávy, když dával firmě sbohem. Nyní se všechna pozornost soustředí na jeho nástupce. Bude takto nesourodý tandem – dravý investiční bankéř s praxí z Londýna a o 14 let starší, ryze německý manažer prosáklý štábní kulturou – dohromady fungovat?
Otazníky vyvolává hlavně Ind Ashu Jain, žralok z londýnské City. Německá média si všímají toho, že Jain v Deutsche už od února nahrazuje staré bankovní kádry svými lidmi. Ackermannovi lidé mluví o „převzetí zevnitř“ a „Anshuově armádě“. Podle Financial Times Deutschland musí Jain s Fitschenem dokončit Ackermannův cíl: tedy posunout banku od volatilního investičního bankovnictví směrem k jistějším soukromým klientům, ale zároveň rozvinout nejsilnější větev, kterou je právě investiční banka.
