Značka Tatra je dnes vnímána jako výrobce těžkých nákladních vozidel, který až do relativně nedávné minulosti produkoval i osobní automobily. Zajímavou kapitolou v její historii jsou ovšem i lehká užitková vozidla.
Kořeny kopřivnické automobilky sahají do roku 1850, kdy se Ignác Šustala za pomoci dvou tovaryšů pustil do výroby kočárů a díky kvalitním výrobkům i svým obchodnickým schopnostem dokázal z malé živnosti vybudovat jeden z významných evropských podniků.
Firma se zdárně rozrůstala, Šustala přibral společníky a v roce 1891 byla přeměněna na akciovou společnost Nesselsdorfer Wagenbau Fabriks-Gesellschaft, neboli Kopřivnická vozovka (Nesselsdorf je německý název města Kopřivnice). Od tohoto názvu byla také odvozena původní značka automobilů - NW.
Značku NW nesl první osobní automobil, který z bran kopřivnické společnosti vyjel v květnu roku 1898 pod jménem Präsident a stal se prvním osobním automobilem se spalovacím motorem postaveným nejen v celém Rakousku-Uhersku, ale též střední Evropě.
První nákladní automobil byl v Kopřivnici postaven ve stejném roce, kdy byl dokončen osobní Präsident a může se tedy pochlubit stejným primátem v rámci Rakousko-Uherska i celé střední Evropy.
Rodící se automobilka na tento svůj první osobní vůz s benzinovým spalovacím motorem navázala dalšími vozy více či méně podobné konstrukce. Ve druhé polovině prvního desetiletí dvacátého století přešla s NW typ J na koncepci s motorem vpředu a pohonem zadních kol. Následně od roku 1907 ji pak začala využívat i u svých nákladních automobilů.
Z dnešního pohledu nejzásadnější revoluci v konstrukci automobilů z Kopřivnice představuje model Tatra 11, který měl premiéru 28. dubna roku 1923 na XV. pražském autosalonu. Hans Ledwinka s tímto typem uvedl revoluční tatrováckou koncepci používanou automobilkou dodnes.
Tatra 11 byla jako první vybavena vpředu uloženým vzduchem chlazeným plochým dvouválcem, na nějž navazovala čtyřstupňová převodovka a centrální nosná roura, na jejímž konci byla rozvodovka s výkyvnými polonápravami. Přední i zadní kola pak byla odpružena příčnými listovými pery.
Nástupcem revolučního modelu se stala Tatra 12, která byla uvedena v roce 1926 a od svého předchůdce se odlišovala především použitím brzd na přední nápravě. Oba modely byly primárně nabízeny jako osobní a bylo postaveno i několik vozů v užitkovém provedení. Například karosárna Sodomka stála za proměnou T 12 ve dvoumístný valník.
