„Například v letech 2007 až 2012 se zvyšovala poptávka po potravinách každoročně o 14 procent,“ připomíná Lenka Švihlová z české proexportní agentury CzechTrade. Pro zahraniční dodavatele potravin a zemědělských výrobků je ale zatím přesto turecký trh těžko dostupný. Turci se totiž rozhodli, že upřednostní stůj co stůj potraviny ze své vlastní zahrady. Obehnali ji vysokým celním plotem, když clo na dovoz potravin dosahuje až závratných 150 procent. Z Číny dokonce zakázali Turci dovoz potravin úplně.
Na další překážku narazili v Turecku dovozci alkoholických nápojů včetně piva. Současná vládnoucí strana AKP se totiž snaží postupně zavést prohibici. Reklama na alkoholické nápoje je už nyní v zemi zcela zakázána. Turecko má i proto nejnižší spotřebu alkoholu v Evropě s průměrnou konzumací 1,5 litru ročně na jednoho obyvatele. A plných 83 procent Turků jsou úplní abstinenti.
Nová generace Turků
To se ale mění s nastupující generací, která se ráda baví a při tom pošilhává po pivu nebo šampaňském. Prodej piva se nyní v Turecku ročně zvyšuje o osm procent. Spotřeba šumivého vína například jen v roce 2012 vzrostla skoro dvojnásobně, přičemž devět desetin spotřeby kryje dovoz.
Některé západní firmy se pokoušejí do Turecka dostat koupí tamějších producentů. „Mezi největší investory patří společnost Ferrero, která vložila do výroby čokolády a cukrovinek v Turecku už víc než 95 milionů eur. Skupina Olam ovládla tureckou společnost zabývající se produkcí a zpracováním lískových oříšků. Ta by měla brzy krýt 75 procent světové spotřeby,“ ilustruje Lenka Švihlová.
| Hodně jogurtu, málo masa |
|---|
| Mezi potravinami, které mají v Turecku tradičně velký odbyt, kupodivu kraluje oblíbený jogurt. Průměrný Turek ho spotřebuje ročně 45 kilogramů. Naopak spotřeba červeného masa je jen 6,2 kilogramu. Pro srovnání, v Česku je spotřeba veškerého masa na jednoho obyvatele ročně zhruba téměř osmdesát kilogramů. V Turecku je maso zatím drahé a domácí výroba je nedostačující, navíc se v islámské zemi nejí vepřové. |
Příležitostí jsou také potraviny, které zatím turečtí producenti příliš nenabízejí. „Ve velkých městech vznikají obchody se zdravou výživou, nabídka je však prozatím ještě velmi omezená. Navyšuje se poptávka po biopotravinách, cereálních tyčinkách, dětské výživě a dietních potravinách,“ uvádí Michal Koščo, ředitel zahraniční kanceláře CzechTrade v Istanbulu. Pro české strojírenské firmy je také šance v dodávkách technologií pro turecké mlékárny, pekárny, jatka nebo skleníky.
