V ateliéru na pražských Vinohradech vyrábí šperky. Jsou na pomezí umění a designu a nejsou bez rizika
- Šperkařka Magdalena Šťastníková vyrábí šperky ve vinohradském ateliéru.
- Nejčastěji používá technologii lití do ztraceného vosku.
- Přestože její výrobky jsou jemné a křehké, cesta k nim je někdy velmi trnitá. Šperkařka zažila například ti to, že jí mosazná štětina proletěla nosem do krku.
Nenápadný prostor s výlohou do ulice na pražských Vinohradech kdysi býval prádelnou, ale stal se ateliérem, kde vznikají kolekce šperků z drahých kovů i experimentálních materiálů, je místem, kde se potkává precizní řemeslo, současný design a osobní svět šperkařky. Vítejte u Magdaleny Šťastníkové, k níž zamířil další díl seriálu Art Space, který zachycuje pracovní prostředí českých výtvarníků a designérů.
Pokud se má Magdalena Šťastníková popsat, jmenuje několik svých rolí: designérka šperku a šperkařka, majitelka vlastní značky, ale také content creator, business woman a lektorka šperku. Studovala na pražské UMPRUM v ateliéru K.O.V. – koncept, objekt, význam.
„Jsem šperkařka na pomezí umění a designu. Inspiruji se přírodou a emocemi. Je pro mě důležitá forma i detail,“ říká umělkyně. Vytváří kolekce, ojedinělé custom pieces, autorské šperky i šperky určené pro prezentaci na módních přehlídkách.
Pracuje s cennými i jinými kovy, nejčastěji technologií lití do ztraceného vosku. Zároveň se nezdráhá technologie kombinovat. Na ose mezi kvalitou a kvantitou svou tvorbu jednoznačně směruje ke kvalitě. „Ale někdy člověk musí kvalitně odvést velké kvantum věcí,“ dodává. Mezi svými dosud nejvýznamnějšími díly jmenuje diplomovou kolekci imPlants a kolekce Drape a Tender Tendrils.
Čistá i špinavá práce v prádelně
Magdalena Šťastníková obývá třetím rokem prostor v Moravské ulici na Vinohradech. Její ateliér sestává ze dvou místností, z nichž jedna je showroom a místo, kde vítá své hosty, druhá místnost slouží jako dílna a sklad. „Vzadu je pak malé zázemí. Ateliér má vchod z ulice, za což jsem vděčná,“ doplňuje šperkařka. Vzpomínkou na dobu, kdy tady sídlila prádelna, je pracovní stůl vytvořený z konstrukce, jež sloužila tehdejšímu provozu. Vybavením, na které ráda upozorňuje, je také světlo z Kamenického Šenova vyrobené v šedesátých letech minulého století nebo na zakázku vyrobený výstavní systém, jejž pro ni zhotovil Jozef Almásy.
„Tento prostor jsme získali s mým kamarádem přes jeho maminku, což si myslím, že by se nám jinak jen tak nepodařilo. Baví mě, že ateliér má prostor jak pro čistou prezentaci, tak pro v uvozovkách špinavou práci. A také že je na super adrese. Jsem tu moc spokojená,“ raduje se.
Předtím pracovala vždy jen doma v bytě, nejprve na Hanspaulce a poté na Břevnově. „Bránilo mi to dávat si tam schůzky s klienty a také mi bylo nepříjemné doma prášit. Zároveň jsem zjistila, že když mám pracovní stůl doma, je pro mě ještě složitější rozlišovat čas pracovní od toho volného.“
Otázka je, jak se jí to daří teď – v současném ateliéru je k zastižení téměř každý den. „Momentálně se snažím nechodit sem alespoň o víkendech. Ne vždy se to podaří,“ vysvětluje.
Tofu a work-life balance
Za jediný nedostatek adresy svého ateliéru považuje skutečnost, že v bezprostřední blízkosti není místo, kam by si mohla zajít na oběd. „Jsem přesně mezi náměstím Míru a náměstím Jiřího z Poděbrad, a tak každý výlet pro jídlo je delší než jen někam doběhnout, což nemám ráda. A proto často bohužel jídlo objednávám. Nejčastější volbou je pro mě v poslední době tofu bowl,“ prozrazuje.
Pokud nepracuje, tráví čas doma se svými králíky, jde na kafe s kamarády, prochází se po Praze. Má-li se přiznat k nějaké prokrastinaci, zmiňuje sledování reality shows a také spánek, ten do této kategorie řadí s jistou nadsázkou. „Bohužel toho volného času poslední dobou moc nebylo, ale miluji cestování a přírodu, hlavně hiking po horách. Tak doufám, že do budoucna ho bude víc a víc. Mým koníčkem je ale i šperk, takže někdy odpočívám a nabíjím baterky i při práci,“ vrací se opět ke svému hledání rovnováhy mezi prací a odpočinkem.
Šperk versus BOZP
Autor seriálu Art Space se respondentů pokaždé ptá, zda ve svém ateliéru někdy utrpěli pracovní úraz. Děsivou odpověď by spíš šlo očekávat od tvůrců graffiti, překvapivě s ní však přichází šperkařka. „Často se něčím říznu nebo poškrábu. Měla jsem jednou kus drátu zapíchnutý v předloktí přímo v žíle, ale asi nejdivnější pocit byl, když mi z lešticího kotoučku vyletěl kousek mosazné štětiny přímo do nosu a zapíchl se mi na několik týdnů v krku. Nic velkého se mi ale naštěstí nestalo,“ vypráví Magdalena Šťastníková.
Nelze jinak než šperkařce přát, aby se jí v souladu s jejím příjmením podobné a všechny další pohromy vyhýbaly. Na adrese v Moravské ulici i kdekoli jinde.
Svůj ateliér a showroom se soustavně snaží vylepšovat. „Momentálně s mým týmem řešíme novou vizuální identitu a také výlohy. Do budoucna ale mám velké plány, tak se těším, až budou na realizaci peníze,“ naznačuje. Mezi její plány patří rovněž expanze do zahraničí a volnější umělecké projekty.
