Obrazy vidím doslova v hlavě, stále mi sama hází nové vizuální nápady, říká malířka Klára Sedlo
- Své snové olejomalby plné symbolů, humoru, magie, chaosu i vlastních alter eg vytváří v ateliéru v Praze 7.
- Malířka Klára Sedlo prozrazuje také to, proč si v předchozím sdíleném ateliéru museli s kolegou rozdělit území čárou.
- Nová část seriálu Art Space, který zachycuje pracovní prostředí českých výtvarných umělců a umělkyň.
„Balancuju na pomezí současného symbolismu, surrealismu a magického realismu. Zároveň přidávám do obrazů trochu humoru. Život je pro mě chaotická bizarní jízda, kterou si užívám, a chci, aby to bylo cítit i z obrazů,“ říká malířka o své práci. Malování ji pohltilo už v dětství, a to natolik, že si samu sebe bez něj neumí představit.
Ve světě hyperfantazie
V tvorbě jí pomáhají její specifické neurologické vlohy. „Obrazy vidím doslova v hlavě, mám hyperfantazii a synestezii, takže mi hlava stále sama hází nové vizuální nápady, za což jsem moc vděčná,“ popisuje oba jevy, tedy jednak to, že jí její mentální oko nabízí takřka hotové obrazy, a jednak skutečnost, že zažívá propojení smyslů, kdy zážitek zachycený například sluchem automaticky vyvolává prožitek ve smyslu druhém, tedy třeba vizuální vjem. Klára Sedlo přibližuje, že startérem jejích vizuálních vjemů jsou hlavně písmena a čísla. Nejčastěji pracuje s olejovými barvami. „Pro moje snové výjevy je olejomalba to ideální médium, barva vydrží déle živá, na obrazu lze pracovat dlouho.“
Malířka je den co den k zastižení ve svém ateliéru v Praze 7, v této městské části zakotvila už při svých studiích na AVU. „Stejně jako spousta studentů. Nejprve proto, abych to měla blízko do školy, pak už jsem na sedmičce zůstala, i když jsem se párkrát stěhovala sem tam,“ vypráví. Obývá jednu velkou místnost, a i když by se jí hodilo více prostoru, ateliér si oblíbila a stěhovat se rozhodně nehodlá. Ani z ateliéru, ani ze sedmé městské části. „Už jsem si to tu zabydlela, baví mě, že je to odsud všude blízko – do centra, na Šárku do přírody… I světlo je tu celkem fajn.“
Kontrast pořádku a chaosu
Vzpomíná, že kromě školního ateliéru na Akademii výtvarných umění vystřídala na kratší dobu i další prostory. „Většinou jsem je sdílela s kamarádem Leošem Suchanem. Jsme takové dva protiklady. On měl všechno vždycky uklizené a srovnané a já jsem bordelář. Třeba ateliér na Bubenské jsme měli rozdělený napůl čárou uprostřed. Kontrast těch dvou polovin byl neuvěřitelný, pokaždé mě to při příchodu pobavilo. Zatímco u něj byly i tuby srovnané podle barev a paleta umytá, u mě se na zemi válely obaly od jídla, štětce, barvy, náhodná ponožka, hřeben a maska slepice, kterou jsem zrovna malovala do zátiší,“ vypráví s vysvětlením, že navzdory tomuto kontrastu spolu vycházeli velmi dobře. „Měli jsme především stejný vkus na seriály, které jsme si tam pouštěli každý den jako audio. Ten jeho pořádek jsem docela obdivovala, já jsem zkrátka větší chaotik,“ přiznává.
Radost z malých sběratelů
Ve svém ateliéru ráda vítá návštěvy, a to různorodé. „Každý má jiný příběh, zájmy, každý si jde pro obraz s trochu jiným záměrem – někdo třeba jako dárek pro partnerku nebo partnera, někdo hledá investici a už jsem tu několikrát měla i děti sběratelů, které si s rodiči přišly vybrat svůj první obraz. To bylo skvělé,“ raduje se.
Když chce z ateliéru zajít na oběd, skočí si do podniku za rohem, který vaří hotovky. Večer volí nejraději italskou restauraci, protože italská kuchyně je pro ni číslo jedna. „Když jsem jako dospělá byla poprvé v Římě a dala si skutečnou italskou pizzu, myslela jsem, že se rozbrečím štěstím…“ Proto se raduje dvojnásob, že její obraz v čase zimní olympiády a paralympiády reprezentuje Česko jako součást výstavy českých umělců Hry zimních obrazů na konzulátu v Miláně.
Za svá nejzajímavější díla považuje obrazové série Eel-Man, Fogbow, Voynichův rukopis a Beautiful Apocalypse. Dokončení poslední zmíněné série obrazů zahrnuje mezi své blízké plány, stejně jako zahraniční výstavy v Itálii, Dánsku a v Paříži.
