Transakci loňského vstupu Facebooku na burzu nyní podrobně popsal měsíčník The Atlantic. Šlo o to, že garanti IPO v čele s investičními bankami Morgan Stanley, J. P. Morgan a Goldman Sachs předem vyhodnotili cenu Facebooku na 100 miliard dolarů. Vycházeli přitom z údajů, jež Facebook zveřejnil ve zprávě o svém hospodaření za rok 2011 a z odhadů tržeb na další období.
Facebook však na poslední chvíli zprávu upravil; změna spočívala v podstatném snížení odhadu tržeb. Za normálních okolností by to muselo podstatně snížit cenu nabízených akcií. Facebook ovšem využil možnosti vydat zprávu o mnoha desítkách stran celou znovu a nevyznačit přitom, které části se změna týká; navíc sdělení – zřejmě na radu Morgan Stanley – zahalil do právnického žargonu, takže laickému investorovi bylo nesrozumitelné.
A mělo být ještě hůř. Podle pravidel Wall Street nesmějí garanti IPO o takových změnách informovat veřejnost, ale například na telefonický dotaz, který může de facto vznést jenom insider, pravdivě odpovědět smějí. Tak se stalo, že všichni velcí hráči o změně věděli a masivně vsadili na pokles ceny.
Analytici řečených bank mezitím veřejnost neustále přesvědčovali o tom, že Facebook je výborná koupě. Dopadlo to, jak to dopadnout muselo: nic netušící veřejnost nakoupila akcie za původně stanovenou vysokou cenu bratru 42 dolarů za akcii. Vzápětí, když trik vyšel najevo, cena zhruba o polovinu klesla, čímž běžný investor bez privilegovanéího přístupu k informacím prodělal kalhoty. A ten nejlepší vtip? To všechno je legální. Jak by řekl Erik Best, podvod to možná není, ale podfuk rozhodně ano.
Díl druhý: špiclování
Na konci května vydal Facebook prohlášení, že se připojí ke Global Network Initiative – organizaci, jež si klade za cíl chránit soukromí uživatelů internetu a jejich právo na svobodu projevu. Od firmy, která má jinak pověst webového Velkého bratra, protože s citlivými údaji svých zákazníků nakládá zcela bezskrupulózně, to je pěkné gesto. Jeho význam ovšem snižuje jiná informace. Stejný den firma znovu odmítla napodobit ostatní velké internetové hráče – mezi nimi firmy Google, Microsoft, Apple a další – a zveřejnit, jaké informace o uživatelích po ní chtějí vládní úřady. Kázat vodu a pít víno jde Marku Zuckerbergovi náramně.
Kdo letos skončí?
Co mají společného zámořská ženská basketbalová profiliga WNBA, švédská automobilka Volvo a maloobchodník JCPenney? Napřesrok touto dobou již nebudou existovat, předpovídá americká ekonomická publikace 24/7 Wall Street. Stejný osud má postihnout i elektronické knihy Nook a dvě japonské značky – Olympus (fotoaparáty) a automobilku Mitsubishi. Hlavními důvody jsou nedostatečná přizpůsobivost novým poměrům, nedostatek inovativnosti a mizerný cash flow. Vlastníkům řečených značek zřejmě není do zpěvu: loňské předpovědi téhož deníku o zániku Suzuki, MetroPCS, Research In Motion a Current TV vyšly přesně.
Microsoft paroduje Apple
Časy se mění. Vtipný spot Microsoftu si dělá legraci z technické nedokonalosti výrobku konkurenta Apple. Spot ukazuje tablet Microsoftu s Windows 8, jak superrychle projíždí řadu aplikací najednou. Vedle něho sedí iPad a hlasem komunikačního nástroje Siri (nechvalně proslulého svou nedokonalostí) říká: „Sorry, tohle neumím…“ „Sorry, takhle se neaktualizuji…“ Během týdne nasbíral spot na YouTube dva miliony diváků.
Google s velkou vizí
Internet by si měl zanedlouho připsat miliardu nových uživatelů – tedy pokud vyjde plán jiného giganta ze Silicon Valley, firmy Google. Venkovské části subsaharské Afriky a jihovýchodní Asie, kde dnes mají přístup internetu jen obyvatelé větších měst a ještě v pochybné kvalitě, by měly být cílovou oblastí této nové iniciativy Googlu. Někde chce firma za tím účelem spolupracovat s místními telekomunikačními firmami, jinde by ráda využila dosud nepřidělené frekvence, a to zejména dlouhovlnné, které lépe přenášejí signál skrz pevné překážky. Inzertní trh s rýží a kalašnikovy zřejmě uzrál, napadá Scanner.
Británii obchází strašidlo sexismu
Supermarkety, trafiky a další maloobchodníci mají ve Spojeném království málo starostí, tak jim je třeba nějaké přidělat, usoudila patrně skupina čtrnácti prominentních právníků specializovaných na boj proti diskriminaci. Čím se obchodníci provinili? Nutí zaměstnance, aby se dívali, a dokonce v některých případech dotýkali časopiseckých publikací pornografického charakteru „nebo takových, které sexuálně objektifikují ženy“, ať už to slovo znamená cokoli. A to by mohlo spadat do kategorie diskriminace na základě pohlaví, zamnuli si právníci ruce. Scanner neví, co by na jejich adresu mohl napsat, aniž by při tom vyzýval k násilí.
