Zlatá horečka 2.0: Trump, vládní dluhy a nižší sazby ženou cenu zlata do nebes
Zlato letos láme jeden rekord za druhým. Jeho cenu tlačí nahoru především nevyzpytatelná politická rozhodnutí prezidenta Trumpa. Pomáhají i obavy z nebezpečného zadlužování vlád v západních zemích. Poslední fáze růstu už však připomíná mánii – amatérští i profesionální investoři zběsile nakupují s cílem svézt se na současné zlaté horečce.
Žlutý kov minulý týden překonal psychologickou hranici čtyř tisíc dolarů za trojskou unci. Ani tato úroveň nezastavila další kurzový vzestup – aktuálně už trojská unce stojí více než 4 200 dolarů. Jinými slovy, od začátku září cena vzrostla o 23 procent. Kdo nakoupil na začátku letošního roku a drží doposud, zhodnotil své prostředky o více než 60 procent.
Vzácné komoditě hraje do karet řada faktorů. Cla a tarify podrývají status Spojených států jako světového bezpečného přístavu. Zejména centrální banky a různé mezinárodní finanční instituce se chtějí vyvázat ze závislosti na dolaru. Právě snahy o „dedolarizaci“ a s ní související nákupy centrálních bank jsou hlavním důvodem, proč cena zlata letí vzhůru už od roku 2022.
Tehdy vyděsila řadu politiků v rozvojových zemích skutečnost, že Spojené státy zmrazily Rusku jeho dolarové rezervy kvůli invazi na Ukrajinu. Použití dolaru jako zbraně sice potvrdilo hegemonické postavení Spojených států v globálním finančním systému, zároveň ale vyvolalo paniku v mnoha zemích, jejichž vlády mají často autokratické tendence.
Žádné euro ani čínská měna, náhradou je zlato
Co kdyby se v budoucnu zhoršily jejich vztahy se Spojenými státy a ty by zmrazily dolarové rezervy i jim? Řízení rizik v takovém případě velí hledat alternativu – tou nemůže být strukturálně slabé euro ani čínská měna, která není plně převoditelná. Jedinou myslitelnou náhradou je tak zlato. Nevyzpytatelnost současného šéfa Bílého domu, který by mohl klidně sáhnout například na dolarové rezervy jiných zemí v rámci vyjednávací taktiky o clech, tento proces během roku ještě urychlila.
Žlutý kov je také pojistkou proti rozhazovačné rozpočtové politice vlád. Trumpův rozpočet sice prodloužil daňové škrty, což podpoří americkou ekonomiku, za příklad zodpovědné fiskální politiky jej však rozhodně nelze považovat. V horizontu deseti let zvýší zadlužení tamní vlády o biliony dolarů. Jiné západní země, například Francie, taktéž zápasí s neúnosným dluhovým břemenem. I doposud rozpočtově velmi ukázněné státy jako Německo letos svůj přístup přehodnotily a začaly více utrácet.
Nižší sazby zlatu svědčí
Nesmíme opomíjet ani výhled měnové politiky. Americká centrální banka v září snížila sazby. Jelikož se Fed obává o kondici trhu práce v USA, vydá se do konce roku s úroky dolů ještě dvakrát. Nižší sazby standardně zlatu svědčí. Také zasahování do nezávislosti Fedu žene kurz žlutého kovu vzhůru – ten totiž funguje jako pojistka proti měnověpolitické chybě. Jinými slovy, posiluje v momentě, kdy by centrální banka neplnila svou povinnost a výrazně snižovala úroky navzdory přetrvávající inflaci.
Na druhou stranu, pokud se podíváme na desetileté break-eveny, tedy tržní odhad inflačních očekávání, nelze říct, že by byly extrémně ustřelené. Aktuálně se nacházejí na úrovni 2,3 procenta, což rozhodně nesignalizuje citelné inflační tlaky. Zároveň platí, že reálný výnos desetiletého amerického vládního bondu dosahuje 1,7 procenta. Nachází se tedy poblíž ročních minim, ale z pohledu nedávné historie je stále poměrně vysoko.
Zlato mívá tendenci klesat, pokud reálné výnosy rostou. I mezi bezpečnými aktivy existuje konkurence, a jelikož z držby žlutého kovu neplynou žádné průběžné příjmy, mají správci peněz v prostředí vyšších úroků tendenci preferovat dluhopisy. Stejně to funguje i naopak – pokud jsou reálné výnosy dluhopisů nízké, kupují investoři zlato, jelikož se tím nepřipraví o významné příjmy. Tento dlouhodobý vztah však „rozbily“ právě centrální banky svými masivními nákupy.
Centrální banky si ovšem nemusí zlato pořizovat donekonečna. Řada z nich si začíná všímat jeho přehnaného kurzového vzestupu a může vzácný kov vyprodávat kvůli obavám z bubliny. Zároveň také platí, že se kvůli růstu cen možná až příliš zvýšila váha zlata v portfoliích těchto bank, které ho pak mnohdy musí odprodávat, aby dodržely cílovou alokaci.
Zlatý FOMO efekt
V posledních týdnech však žlutý kov nakupují i jiní hráči. Drobní i institucionální investoři zažívají FOMO efekt (fear of missing out) a nechtějí se připravit o závratné zhodnocení, které je nyní na zlatu možné dosáhnout. Ve třetím čtvrtletí přiteklo do ETF na tento drahý kov 26 miliard dolarů, což představuje kvartální rekord.
Nakupují i hedgeové fondy, které se vzácné komoditě dlouhodobě spíše vyhýbaly, jelikož ji vnímaly jako fundamentálně drahou. Nyní však kapitulovaly a chtějí se svézt na prudkém vzestupu kurzu. Jejich otevřené pozice na růst cen zlata v září přesahovaly 70 miliard dolarů. Na druhou stranu už se ale velká část investorů obává, že je zlato příliš drahé – například 25 procent správců fondů, které oslovuje Bank of America, věří, že současná euforie kolem zlata už je přehnaná.
Je tak možné, že rallye na žlutém kovu vstoupila do manické fáze. Přestože růst cen je do určité míry oprávněný – kvůli Trumpovi, geopolitice, rozpočtové politice i nižším úrokům – částečně vychází z přehnaného investorského apetitu. Pokud se ukáže, že rizika ustupují – například že Powellův nástupce v čele Fed nebude výrazně snižovat sazby – nedává aktuální ocenění zlata smysl a jeho kurz se zkoriguje.
