V květnové Strategii se dále dozvíte o tom, jak firmy komunikují v krizových situacích typu tunel Blanka, že nejsilnější zbraní instoru je design, přečtete si o marketingové síle značky Pražské jaro a také o selfmademanovi Michalu Bařinovi a jeho společnosti Global Marketing.
Eurokomisařka Věra Jourová je přesvědčena, že spotřebitelé často ani nevědí, co mohou od obchodníků žádat a co si k nim dovolit. Situaci chce zlepšit osvětou.
Přijela jste do Prahy představit informační kampaň na ochranu spotřebitele. O co jde?
Jde vlastně o dvě kampaně, z nichž první je cílená na ochranu spotřebitele. Druhá se zaměřuje na vaše práva v případě, že si berete spotřebitelský úvěr. Jinak řečeno, jedna je obecná, druhá je specifická. Dá se říci, že obě v zásadě hovoří o tomtéž: chceme přesvědčit lidi, že mají svá práva a že se jich mají domáhat.
Jakým způsobem?
Domáhat se práv znamená nejprve je znát, takže informační kampaň chce hlavně informovat, o jaká práva jde. Je to právo vrátit zboží zakoupené online do čtrnácti dnů, právo na kupní smlouvy bez skrytých či nevýhodných ustanovení, dále právo na pravdivou reklamu a na výměnu nebo opravu vadného zboží. To jsou čtyři základní práva v ochraně spotřebitele.
U spotřebitelského úvěru je to právo na předsmluvní informace. Já k tomu dodávám, že musí jít o informace, které jsou sděleny srozumitelnou formou, včetně informace, za jakých podmínek si úvěr berete. To je ta známá roční procentní sazba nákladů (RPSN) neboli roční navýšení v procentech. Spotřebitel musí znát předem, kolik nakonec zaplatí. A jak jsme zjistili, RPSN se počítá různě. Je potřeba prověřit, zda není nutné sjednotit i tento výpočet.
Další právo spotřebitele je právo na odstoupení od smlouvy do 14 dnů a konečně právo splatit úvěr dříve, než bylo ujednáno. Včetně toho, co měl poskytovatel získat v rámci svého zisku. Všechna tato práva vyžadují evropskou legislativu v podobě směrnic, které jsou poté zapracovány do právních řádů členských zemí.
Přispívají na kampaň členské země?
Ne, vše jde z rozpočtu Evropské komise, kampaň na obecnou ochranu stojí 1,1 milionu eur. Počítá se s tím, že by měla doznívat pět let, pro letošek je to 620 tisíc. Úvěrová kampaň je za milion eur, pro Česko bylo vyčleněno 200 tisíc eur. Ministerstvo a ČOI vycházejí ze svých rozpočtových plánů, také ony něco utratí.
Situaci jste si mapovali. Vycházeli jste čistě z národních průzkumů, nebo se zapojili i evropští statistici?
Vycházeli jsme z národních průzkumů. V Česku nám vyšlo, že až 30 procent lidí si do dvou let chce vzít úvěr. Z jiného průzkumu zase vyšlo, že až 52 procent úvěrů bylo špatných. To znamená, že ti lidé byli zaskočeni tím, k čemu se vlastně smluvně zavázali. A také byli překvapeni četností splátek… Neřekla bych, že je situace v Česku o moc horší než jinde, ale informovanost je samozřejmě potřeba.
| Celý rozhovor a další zajímavé informace naleznete ve Strategii č. 5, která vychází 22. května. |
|---|
