Vývoj kastrací

Sešel se rok s rokem a o budoucnosti rock'n'rollu se píše dále – ovšem ne v časopise o muzice, nýbrž o reklamě. Časopis Adweek přinesl rozhovor mezi pány jménem Joshua Rabinowitz a Jared Gutstad; první z nich odpovídá za hudbu v agentuře Grey, druhý šéfuje firmě Jingle Punks, která produkuje hudbu budoucnosti. „Přední kreativní hudební agentura. Hudba na zakázku. Hudba i s autorskými právy. Pracujeme pro film, televizi a značky,“ uvádí ve zkratce poslání firmy její webová stránka.

Gutstat a jeho lidé se živí tím, že dávají dohromady korporátní poptávku a muzikanty. Symbiotický vztah je nabíledni: firma potřebuje hudbu, která podtrhne působivost jejího spotu, a muzikant potřebuje kšeft.

Tak to funguje dlouho – jen s tím rozdílem, že dosud se úspěšnost spotu vezla, obrazně řečeno, na zádech popularity použitého hudebního kusu. Muzikanti sami (a jejich publikum) považovali účast v reklamě za cosi ponižujícího, za nutné zlo, jímž lze zaplatit další rolls-royce. Dnes se muzikanti stydět přestávají. „Z provázání hudebního průmyslu s reklamní sférou mají užitek značky, umělci i spotřebitelé,“ notují si Rabinowitz s Gutstadem.

Je to pochopitelné: s vynálezem prodejného, masově vyrobitelného nosiče obrovsky stoupla síla nahrávacích společností. Dnes už to neplatí; produkt práce studií je dnes sám o sobě komerčně bezcenný a je třeba jej financovat odjinud. Korporátní peněženka je logickou volbou.

Je to cesta velmi podobná té, jíž se vydal profesionální sport, různé další druhy umění a po níž má samozřejmě nakročeno žurnalistika (a v Česku dokonce státní správa): velké firmy jsou jediné subjekty, které na takové věci mají peníze a dokážou z nich také nějaký profit samy získat. Samozřejmě, dá se tomu říkat i jinak; například kastrace za bílého dne.

Na začátku 90. let pracoval v jedné reklamní a jedné PR agentuře. Od roku 1994 působí jako pisálek v řadě médií. Se Strategií spolupracuje od roku 2010. Ve vydavatelství Mladá fronta dlouho působil jako editor časopisu Právo & Byznys, nyní je součástí týmu týdeníku Euro. Jeho názory na společenské uspořádání, zejména pak na reklamu, marketing a média, jsou obvykle považované za přinejlepším předpotopní.