„Nová pravidla vytvářejí rámec pro efektivnější veřejnou podporu, která odráží podmínky na trhu. Ambiciozní cíle v energetice by měla Evropa dosáhnout s co nejnižšími náklady pro daňové poplatníky a s co nejmenším narušením hospodářské soutěže,“ komentoval nová pravidla komisař pro hospodářskou soutěž Joaquin Almunia.
Zelená energie musí na trh
V případě nově instalovaných obnovitelných zdrojů se postupně zruší podpora pevnými výkupními cenami. Od roku 2017 by všechny nové kapacity měly o výši podpory soutěžit v aukcích. Uspějí jen ti, kteří budou požadovat nejnižší pomoc s kapes daňových poplatníků či spotřebitelů. Místo výkupních cen by se měly vyplácet zelené bonusy, které dorovnají rozdíl mezi tržní cenou elektřiny a cenou zaručující návratnost investice, či udělovat obchodovatelné zelené certifikáty.
Tato pravidla se nebudou vztahovat pouze na malé výrobny do 3 megawattů u větrné elektřiny a do 500 kilowattů u ostatních obnovitelných zdrojů, jakými jsou třeba střešní solární panely.
Velké obnovitelné zdroje navíc budou platit za odchylky mezi skutečnou a nahlášenou výrobou. Zatím je tato povinnost přenesena na distribuční společnosti, které povinně zelenou elektřinu odebírají. Nicméně základní zvýhodnění obnovitelných zdrojů oproti konvenčním elektrárnám nezmizí. Tím je prioritní přístup na trh, tedy pravidlo, že nejdříve jde do sítě zelená energie a teprve zbytek musí pokrýt tradiční elektrárny. Jadernou energii nová pravidla neřeší. Případná podpora musí projít schválením podle obecných pravidel pro státní pomoc.
Kapacitní platby i pro zahraniční zdroje
Nová pravidla pro veřejnou podporu dovolují státům, aby vytvořily systémy kapacitních plateb, které budou motivovat provozovatele konvenčních elektráren k tomu, že ztrátové elektrárny nechají zapojené do sítě nebo že postaví nové zdroje, aby byla zajištěna bezpečnost dodávek elektřiny. Po takovém mechanismu volají například německé společnosti, pro něž se kvůli podpoře obnovitelných zdrojů a klesající ceně elektřiny staly plynové a některé uhelné elektrárny koulí na noze.
Komise nyní říká, že kapacitní platby lze zavést, ale nedostatečnou výrobní kapacitu musí stát zkusit získat i jinými cestami. Například lepším propojením se sousedními zeměmi, budováním zásobníků energie či snížením celkové spotřeby elektřiny. Na kapacitní platby v daném státě by navíc měli dosáhnout i vlastníci elektráren v zahraničí.
Klíčové bude, jak se Komisi podaří tato nová pravidla vymáhat. Česká energetická skupina ČEZ dlouhodobě varuje před jednostranným zavedením kapacitních plateb v Německu, které by zničily velkoobchodní trh s elektřinou v celé střední a východní Evropě. „Pokud by měly být zavedeny kapacitní platby, pak to musí být podle jednotných evropských pravidel a na celoevropské úrovni,“ říká generální ředitel ČEZu Daniel Beneš.
Úlevy pro průmysl povoleny
Komise také oficiálně povoluje úlevy pro energeticky náročný průmysl, o které vedla spor s Německem. Tamní firmy jen loni na úlevách na poplatcích za zelenou energii ušetřily 5,4 miliardy eur. V Česku průmysl po podobném zvýhodnění volá už více než rok, nicméně ministerstvo průmyslu dosud argumentovalo, že by takové opatření neschválil Brusel.
Teď lze odpustit část příspěvku na obnovitelné zdroje firmám, jejichž náklady na elektřinu dosahují minimálně 20 procent jejich hrubé přidané hodnoty, a zároveň jsou vystaveny mezinárodní konkurenci. Tato možnost se navíc bude vztahovat jen na omezený počet odvětví, mezi něž bude patřit chemický, papírenský, keramický či hutnický průmysl.
Ve srovnání s dosavadním německým modelem, kdy energeticky nejnáročnější firmy platily zhruba tisícinu z běžného poplatku, bude však povolená úleva výrazně nižší. Nově budou muset zvýhodněné firmy platit nejméně 15 procent řádného příspěvku. U hutí či oceláren bude roční strop ve výši 0,5 procenta jejich hrubé přidané hodnoty.
