Hliník se nestěhuje, i po letech končí na skládkách

Ilustrační foto

Ilustrační foto Zdroj: Miroslav Chaloupka

Firmy v Česku každoročně uvedou na trh tisíce tun hliníkových nápojových plechovek a obalů. Recykluje se zhruba čtvrtina, většina výrobků tak stále končí ve směsném odpadu a na skládkách. Změna je v nedohlednu, podle ministerstva životního prostředí by byl celoplošný sběr finančně náročný a nevyplatí se.

Na rozdíl od „kusového“ hliníku, který je ve výkupnách velmi žádaný a je to lukrativní komodita, jejíž výkupní cena se pohybuje přibližně okolo 25 až 35 korun za kilogram, je tenkostěnný hliník, ze kterého se vyrábějí plechovky či například víčka od jogurtů, chudým příbuzným. Jeho výkupní hodnota dosahuje zhruba šesti korun za kilogram.

„Z tohoto důvodu je také množství komerčních subjektů, které se zabývají sběrem této komodity, významně omezené,“ konstatoval mluvčí ministerstva životního prostředí Matyáš Vitík.

Za rozdílem výkupních cen stojí podle něho i skutečnost, že tenkostěnné hliníkové odpady, mezi které můžeme zařadit kromě plechovek a jogurtových víček i obaly od sýrů či spreje, obsahují vysoká procenta různých příměsí jako jsou barvy, lamináty, plasty nebo železo, což snižuje možnosti jejich následného materiálového využití.

V České republice jsou podle mluvčího nápojové plechovky navíc stále používány relativně v malé míře, ročně je jich na trh uvedeno asi 3500 tun.

„Rozvoj kontejnerových systémů třídění hliníkových odpadů v rozsahu, jako jsou dnes sbírány jiné komodity jako papír, plast nebo sklo, by byl s ohledem na relativně malé množství tohoto materiálu značně neefektivní,“ podotkl Vitík.

Množství uvedených hliníkových obalů na trh v ČR a míra jejich recyklace v tunách
2008200920102011
Uvedeno na trh (t)8 7158 4779 1419 086
Recyklace (t)2 0691 6652 2932 628

Zdroj MŽP

„Dalším problémem je jejich tenkostěnnost, pro kterou nemohou být recyklovány standardními procesy na zpracování odpadního hliníku. Přibližně 50 až 80 procent nevratně shoří,“ uvedl Vitík.

Příklad, že může recyklace tenkostěnného hliníku fungovat, dává již léta například Švédsko. V zemi fungují tisíce vratných automatů, kam může člověk použitý obal vložit, vezme si poté zpět zálohu nebo koupí nové zboží. I v Česku lze recyklovat, ale záleží to zejména na ochotě jednotlivce, odpad buď do vybraných výkupen či sběrných dvorů zanese osobně nebo část z nich nabízí také možnost poslat použitý produkt poštou.

Ekologické organizace vesměs doporučují se hliníkovým obalům vyhýbat. Výroba hliníku je totiž energeticky náročná a spolu s ní vzniká velké množství jedovatého odpadu. „Recyklace hliníku proto významně šetří energii i primární suroviny a recyklace již vzniklého hliníku je tedy velmi žádoucí. Transport a recyklace hliníku ale způsobují velké emise. Proto by bylo nejlepší se hliníkovým obalům pokud možno vyhýbat,“ uvádí nezisková organizace Toulcův dvůr.

: