Neviditelné úniky stojí svět miliardy kubíků plynu. Pomoci může jednoduchá metoda
- Omezení úniků metanu by mohlo výrazně zvýšit dostupné objemy zemního plynu.
- Podle IEA lze díky stávajícím technologiím ročně získat až 200 miliard kubíků plynu.
- Navzdory pokroku v některých zemích emise metanu kvůli rekordní těžbě dál rostou.
Metan je vedle CO2 další velkou hrozbou pro klima. Jeho emise bohužel neklesají, a naopak se podle poslední zprávy Mezinárodní energetické agentury (IEA) drží na rekordních úrovních. Opatření, která by vedla k jejich poklesu, by prý mohla vést ke zvýšení nabídky plynu.
Jakkoliv to může vypadat složitě, princip je velice jednoduchý. Metan je základní složkou plynu, který proudí do domácností, přičemž jeho podíl může přesahovat i 90 procent. Hlavním zdrojem úniků metanu do atmosféry pak není nic jiného než prosté ucházení plynu z přepravy nebo výroby a vypouštění či spalování přebytků. Proto by monitoring těchto úniků, opravy a omezení netěsností mohly přispět ke zvýšení nabídky zemního plynu, jehož významné objemy nelze expedovat kvůli uzavření Hormuzského průlivu.
Kam mizí obrovské množství plynu?
Podle aktuální, v květnu zveřejněné analýzy IEA by osvědčená opatření ke snížení emisí mohla ročně zpřístupnit 200 miliard krychlových metrů tohoto energetického zdroje. Pro představu, jde zhruba o třicetinásobek roční spotřeby České republiky.
Zatím emise metanu spíš rostou. Přestože některé země dosahují pokroku v jejich omezování a další v tomto směru deklarují úsilí, celosvětově neklesají. Naopak zůstávají na vysokých úrovních. „Produkce ropy, plynu a uhlí dosáhla v roce 2025 rekordních maxim,“ upozorňuje IEA a roční emise z těchto oborů odhaduje na 124 milionů tun.
Největším „producentem“ je ropa, následovaná uhlím, plyn je až na třetím místě, ovšem se stále vysokým objemem 36 milionů tun. Situace by byla ještě horší, kdyby nárůst produkce nekompenzovala některá opatření ke zmírnění jejich dopadů. Jde například o těžbu uhlí v Číně.
O plynu v této souvislosti zpráva nemluví. To však neznamená, že by se v této oblasti nic nedělo. „Emise metanu v sektoru ropy a zemního plynu jsou z více než 80 procent produkovány při jejich těžbě,“ říká předseda Rady Českého plynárenského svazu Martin Slabý. Jejich omezení je podle něj technicky i ekonomicky možné. Řeší jej metodika zvaná LDAR (Leak Detection and Repair, tedy detekce a odstraňování úniků), kterou se těžba ve vyspělých státech aktivně řídí, například v USA, Kanadě, Norsku či ve Spojeném království. Ostatní státy ji postupně zavádějí.
Evropa patří ke světové špičce v omezování úniků
„S prosazováním této metodiky postupně poklesne objem nevyužitého plynu, ať už je to jeho přímým únikem do atmosféry, nebo řízeným spalováním, takzvaným flérováním. Fakt, že úniky ani při respektu k této metodice neklesají, je dán rostoucím objemem těžby,“ potvrzuje Slabý zprávu IEA, nicméně zdůrazňuje: „Pokud IEA uvádí potenciál až 200 miliard metrů krychlových ušetřeného plynu ročně, nebude to napřesrok, spíše postupně v příštích deseti letech.“
A dodává, že potenciál úspor v potrubních systémech přepravy a distribuce je nejen násobně menší, ale i komplikovanější. „Evropa je v omezování emisí metanu z distribuce zemního plynu na světové špičce, daleko před ostatními.“ Podle IEA by šlo zhruba 70 procent emisí snížit pomocí stávajících technologií a poměrně rychle dostat na trh téměř 15 miliard krychlových metrů plynu.
