Běh tmelí byznys. Toto spojení přineslo nový fenomén
- Olympionička Marcela Joglová našla po sportovní kariéře nový cíl, podobně jako další rozběhává byznys.
- Běhání dnes formuje firemní kulturu i vztahy v českém byznysu.
- Fenomén RunCzech, platforma s byznysovým přesahem, ukazuje, proč se maraton stal novým networkingem.
Příběh maratonské běžkyně, olympioničky Marcely Joglové, má v sobě všechno, co ke sportu patří. Pád, vzestup i úspěšné přepnutí do byznysu. Ilustruje, jakým fenoménem se běhání na korporátní úrovni stalo. A ještě důrazněji to říká úspěch sportovní platformy RunCzech. Letní číslo e15 magazínu přináší pohled na vazby v bohaté komunitě přelévající se mezi kanceláří a dlouhou tratí.
V září roku 2019 se sportovní svět naučil skloňovat jméno Marcely Joglové. V pekelných podnebných podmínkách doběhla maraton mistrovství světa atletů v Dauhá na dvacátém místě, zatímco jiné závodnice kolabovaly a z trati je odvážely mobilní ambulance a zdravotníci s invalidními vozíky. Byl to životní výkon s velkou úlevou a pocitem štěstí na konci. O to více, že tenkrát dvaatřicetiletá závodnice svoji profesionální kariéru de facto začínala. Její cesta k vrcholovému sportu nebyla vůbec lehká, natož přímočará.
O půl hodiny rychlejší
Marcela Joglová musela v životě překonat potíže s poruchami příjmu potravy a s tím spojené psychické problémy, které pramenily i z rodinného zázemí a složitého dospívání. „Skoro deset let jsem byla jako v tunelu. Bojovala jsem sama se sebou. Jen sport mě pomáhal postavit se zpátky na nohy. Nakonec jsem se i díky příteli rozhodla všechno rázně vyřešit a běhání bylo přirozenou součástí toho procesu,“ vypráví dnes o přechodu do profesionální kariéry.
Po Dauhá přišlo období lehkého útlumu. Marcela Joglová dnes vzpomíná, že jí covidová omezení vlastně pomohla, protože měla o rok více času pro trénink na svůj vysněný olympijský závod do Tokia, respektive Sappora. Její úsilí o olympiádu mnohé překvapilo. Nevěřili, že je možné se dostat ze tří hodin na čas 2:28:30. Kvalifikační limit ale Marcela na jaře roku 2021 v nizozemském Enschede zaběhla.
Předtím se tři měsíce připravovala na vysokohorském soustředění ve své oblíbené Keni. „Pronajala jsem si jednoduchou místnost s toaletou tureckého typu a studenou sprchou a zbytek si dokoupila. Žila jsem v podmínkách jako ostatní Keňané a v té jednoduchosti byla krása. Mohla jsem se soustředit na to podstatné, a to trénink a regeneraci – jen tak bylo možné dosáhnout mých cílů,“ popisuje.
Závod v Enschede zpětně vnímá jako „naprosté flow“. Ani se nedívala na hodinky, jen hlídala vodiče, tempo a občerstvovací stanice.vPozději na olympijském závodě v Sapporu to už bylo o poznání těžší, ale dosažené 52. místo znamenalo nejlepší české umístění. „Byl to vrchol sportovní kariéry. Už jen ta cesta k němu byla úžasná,“ vzpomíná na olympiádu.
V hlavě už měla tu další, v Paříži. Byť jí tehdy bylo čtyřiatřicet let. „Paříž je blíž domova, přijeli by rodiče, známí, byla by to úplně jiná atmosféra,“ říká. Přišlo ovšem zranění kotníku. Marcela s ním ještě chvíli bojovala, běhala s bolestmi. Nakonec si nechala nohu operovat, ale v květnu roku 2024 se musela s fanoušky definitivně rozloučit.
Byznys sportu a sport byznysu
Už předtím však intenzivně přemýšlela o tom, jak bude vypadat její život po sportovní kariéře. Je jasné, že chtěla zhodnotit roky zkušeností, které tréninkem nasbírala, a pokud možno je předávat dál. „Pořádat kempy a soustředit se vedle výkonu u zájemců i na správnou stravu, mentální nastavení a regeneraci bylo něčím, co se mi v myšlenkách stále vracelo,“ přiznává.
Pokračovala tedy ve spolupráci se svými byznysovými partnery a založila koncept, který nazvali Active body / Calm mind (MJ Club). Vedle běhu začala pomáhat s rozvojem i těm, kdo mají zájem o jógu a kolo, koneckonců na začátku kariéry směřovala také k triatlonu.
Brzy se začala nabalovat komunita. Nejprve ženy, později muži. „Jde to ruku v ruce s byznysem, i nastavení mysli je podobné. Je tam orientace na výkon. Byznys se sportem mohou dobře dohromady fungovat,“ říká. Dnes připravuje zaměstnance firem na závody, například pro Zentivu chystala tým pro Vltava Run. Pořádá workshopy, teambuildingy, eventy, přednášky a stará se také o svou vlastní komunitu. „Ve firmách vidím veliký boom zájmu o sport a obecně o longevity. Běhání postupně předhání cyklistika, sama jsem součástí cyklistického seriálu Road Classics jako ambasador či cyklistické skupiny kolem Mastercard. Vzniká jich skutečně hodně, tvoří se komunity, jejichž setkávání fungují jako networkingové akce,“ popisuje.
Jestli má její příběh někomu něco dát, je to naděje. „Sportem se dá překonat spousta věcí, i když jste v pozdějším věku. Hodně lidí mi psalo, že díky mně si začali plnit sny, což je skvělé,“ vypráví.
Ve firmě dvakrát týdně
Vladimír Vojtíšek je ředitelem pro informační technologie společnosti Wood & Company. Patří mezi ty, pro které je běh součástí odreagování od vysokého pracovního výkonu a také on sám loni zaběhl Bostonský maraton za 3:07. „Chodíme s kolegy běhat pravidelně každé úterý a čtvrtek na Letnou nebo Vítkov. Bereme to jako ideální kombinaci pohybu, vyčištění hlavy a zároveň času, kdy člověk s kolegy probere pracovní i nepracovní věci naprosto spontánně a neformálně. Spousta kolegů navíc sportuje opravdu aktivně. Máme mezi sebou maratonce, ultraběžce i triatlonisty. S kolegy jsme společně běželi maratony za polárním kruhem v Tromsø, Vídni nebo v Drážďanech a řadě dalších míst,“ popisuje Vojtíšek. Letos se chystá společně s dalšími na několik triatlonů a závody série Ironman.
Do sportovních i charitativních běžeckých akcí se pravidelně zapojuje také investiční platforma Portu, kterou společnost Wood & Company založila. „Vnímáme je nejen jako podporu zdravého životního stylu, ale také jako přirozenou součást firemní kultury. V minulých letech jsme se například účastnili charitativního běhu Teribear, pravidelně běháme UniCredit Pražskou štafetu a s týmem jsme absolvovali také Vltava Run,“ vyjmenovává Radim Krejčí, zakladatel Portu.
Začalo to maratonem
Není náhoda, že Vojtíšek i Krejčí zmiňují závod Pražská štafeta. Jde o platformu určenou prioritně pro běžce ve firmách; ty jim platí startovné a mohou získat rovněž vlastní zázemí podél trati. Za nápadem stojí RunCzech, což je nejen pořadatel závodů, ale také jeden z největších budovatelů komunity běžců v Česku, samozřejmě i s vazbami na byznys. Jen letos v závodech pod hlavičkou RunCzech poběží podle odhadů firmy kolem 115 tisíc lidí v Česku i zahraničí.
Příběh dnešní RunCzech začal už v polovině devadesátých let, kdy se zakladatel Carlo Capalbo potkal v Praze s vytrvalcem a olympijským šampionem Gelindem Bordinem a vznikla myšlenka na uspořádání maratonu v Praze. Podpořil ji tehdy také Emil Zátopek. Už tehdejší Pražský mezinárodní maraton měl doprovodné závody a systém se měl brzy rozšiřovat – jak co se týká vzdáleností, tak i svým zaměřením a lokací.
Přibyl Juniorský maraton, Grand Prix pro profesionály, vedle Prahy se začalo běhat také v regionech a později v Neapoli. Firma se postupně přestěhovala do svého Running Mallu na pražské Letné v blízkosti hlavních běžeckých destinací, jako je Letná a Stromovka. „Od roku 2008 jsme viděli každoročně velký stabilní růst, který se zastavil až covidovými omezeními,“ říká Jiří Nečásek z RunCzech. S platformou měl první zkušenost jako běžec, díky ní si na konci devadesátých let splnil sen zaběhnout maraton.
Vyjmenovávat závodní portfolio RunCzech není pro tento účel podstatné. Klíčové jsou vazby na komunity a český korporát. Platforma má kolem sebe tým trenérů, elitních běžců a dalších expertů a neváhá je použít. Pracuje třeba s prvoběžci. Pokud jsme mluvili o začátcích dnešní RunCzech, tak tohle byl první moment, kdy začali jeho lidé komunitu budovat. „První, co jsme dělali, byly jen maratony. A jako pořadatel nechcete, aby je lidé nezvládali. Zároveň jsme chtěli držet tu zátopkovskou myšlenku, aby se běh dostal k co nejširší mase lidí. Začali jsme tedy přenášet informace našich expertů dál, co se týká přípravy, obutí, pitného režimu, stravy a podobně. Já sám jsem byl prvoběžec a některé věci jsem si musel trpce odžít,“ vzpomíná Jiří Nečásek.
Pak organizátoři přišli na to, že přes 70 procent maratonců jsou muži, a logické tedy bylo zaměřit se na ženy. Vznikl program Women’s challenge, kde opět experti pomáhali s obuví i tréninkem. Na to navázalo konání půlmaratonů, které už jsou z hlediska pohlaví daleko vyrovnanější. Stejně tak u Pražské štafety, tedy běhu speciálně pro korporace, kde se pomyslný kolík předává čtyřikrát po pěti kilometrech. „V rámci Running Mallu, našeho tréninkového centra na Letné, máme program Energy at Work, kde jsme schopni pro firmy uspořádat trénink nebo školení,“ doplňuje Jiří Nečásek.
Nejlepší teambulding měří 42,2 km.
To všechno se vrací při pořádání závodů. Už zhruba 40 procent nákladů pokrývají zdroje z korporátní sféry, zbytek startovné. Podle Jiřího Nečáska je ale maraton to nejvíc, co se dá ve firmě uspořádat, prý nejlepší teambuilding. Lidé se spolu musejí měsíce potkávat, trénovat, najít balanc mezi prací a sportem, držet disciplínu ve stravě a padají rozdíly v pracovním zařazení.
Letošní rok bude pro RunCzech tím, který pokoří další rekord v množství účastníků závodů. Mělo by jich být kolem 115 tisíc, což je o pár tisíc více než loni a další pokoření hranice 100 tisíc závodníků, k níž se firma dopracovala před covidem a pak se k ní těžce vracela. __
Běžící třicátník z metropole
• Průzkum o běhání z roku 2023, který agentura Datank zrealizovala pro sportovní značku Puma, zjistil, že v Česku běhá aspoň jednou týdně každý čtvrtý.
• Hlavní motivací je fyzické i mentální zdraví, a nikoli hubnutí, které je ale důležité pro 30 procent běžců.
• Nejvíce běhají lidé v produktivním věku do 35 let, a to v Praze a ve velkých městech.
Boty a oblečení
• Globální trh s běžeckými botami dosahuje hodnoty zhruba 56,9 miliardy dolarů.
• Očekává se přitom stabilní růst na 73,55 miliardy do roku 2030 s ročním tempem růstu 6,1–6,6 procenta.
• Značky jako Nike, Adidas, Asics, Brooks, Hoka nebo On Running masivně investují do tlumicích technologií a karbonových plátů, které táhnou prodeje nahoru.
• s oblečením je objemově ještě větší, aktuálně se odhaduje na 112,55 miliardy dolarů a do roku 2031 by měl vyrůst až na 161,77 miliardy.
• Nejrychleji rostoucím podsegmentem je prémiové dámské běžecké oblečení. Evropa si drží přibližně 24,5 procenta globálního trhu se sportovní obuví a textilem.
Běhání a chytré technologie
• Globální trh s fitness trackery a sportovními hodinkami dosahuje hodnoty zhruba 84,68 miliardy dolarů.
• Trhu dominuje Apple, v těsném závěsu pro prémiové a výkonnostní běžce je Garmin následovaný Samsungem a Xiaomi.
• V Evropě má tento průmysl hodnotu přes 21 miliard dolarů.
• Globální trh s chytrými botami se odhaduje na 634 milionů až 1,5 miliardy dolarů (podle metodiky a šíře definice trhu), přičemž vykazuje raketové roční tempo růstu přes patnáct procent.
• Chytré technologie se posunuly od pouhého sběru dat k aktivnímu koučování. AI v aplikacích analyzuje spánek, variabilitu srdečního tepu a předchozí tréninky a vygeneruje běžci doporučení.
