Ocel je bezpečnost. V Třineckých železárnách varují před evropskou chybou
- Poslední česká huť s uzavřeným výrobním cyklem odložila stavbu elektrické obloukové pece za 20 miliard.
- Důvodem jsou drahé energie, emisní povolenky a nedostatečná podpora.
- Bez modernizace podle vedení Moravia Steel dlouhodobě neudrží výrobu surové oceli.
Panuje tu velký hluk, vysoké teploty a návštěvník má chvílemi pocit, že se ocitl ve steampunkovém prostředí. Burácející stroje, ucházející pára a na několik set stupňů rozžhavené trubky různých velikostí, jejichž výroba místy připomíná opékání trdelníku. Vítejte ve válcovně trub Třineckých železáren v Ostravě.
Závod patří k nejstarším nepřetržitě fungujícím hutním provozům v Evropě. První trubka zde vznikla už v roce 1883, tehdy ještě jako svařovaná trubka a vůbec první svého druhu v tehdejším Rakousku-Uhersku. Bezešvé trubky se zde vyrábějí od roku 1896 a dodnes jsou srdcem výroby dvě ikonické válcovací tratě Velký a Malý Mannesmann. Téměř sto let starý Malý Mannesmann je stále součástí výroby, byť prošel řadou modernizací.
Naproti válcovně přes ulici v industriálním areálu Dolních Vítkovic zrovna probíhal v polovině července hudební festival Colours of Ostrava. Celá kulisa působila jako střet starých a nových časů. Možná i to je důvod, proč se Třinecké železárny letos staly jedním z hlavních partnerů navštěvované kulturní akce. V cestě za modernizací toho ale podnik čeká mnohem víc. Řeč je o procesu dekarbonizace a naplňování cílů evropské zelené politiky.
Miliardový přechod na zelenou
Třinecké železárny, poslední česká huť s uzavřeným výrobním cyklem od výroby surového železa až po finální výrobky, loni odložily jednu z největších investic své historie: výstavbu elektrické obloukové pece za zhruba 20 miliard korun.
Evropské ocelářství stojí před největší proměnou za několik desetiletí. Na jedné straně musí výrazně snižovat emise oxidu uhličitého a investovat miliardy korun do nových technologií. Na druhé straně čelí vysokým cenám energií, konkurenci ze zemí mimo Evropskou unii a nejistotě kolem budoucnosti systému emisních povolenek.
„Nebyli jsme sami, kdo projekt odložil. Tyto projekty se odkládají průběžně po celé Evropě. Důvodů je víc. Situace v ocelářství je složitá. Máme vysoké ceny energií. Elektrická oblouková pec stojí na elektrické energii už podle svého názvu. Dalším problémem je způsob obchodování s emisními povolenkami a jejich cena. Prostě ty vnější faktory vedly k tomu, že jsme projekt museli odložit,“ řekl v rozhovoru pro e15 předseda představenstva Moravia Steel Petr Popelář.
Podle Popeláře firma dekarbonizaci jako takovou neodmítá, požaduje ale větší podporu ze strany českého státu či Evropské unie. „Padesátiprocentní dotace pro to, abychom byli životaschopní a přežili dekarbonizaci v podmínkách, jak jsou dnes nastavené, absolutně nestačí. Proto dnes znovu jednáme o podmínkách s českým státem i s Evropskou unií. Hledají se nové cesty, aby bylo možné tuto investici uskutečnit,“ popsal.
Bez nové technologie to nepůjde
Přípravy přesto pokračují. Rozbíhá se velká investice ve společnosti Energetika Třinec. „Podepsali jsme výměnu jednoho kotle za paroplynový zdroj. Celá akce představuje investici kolem šesti miliard korun. Připravuje se také infrastruktura pro elektrickou obloukovou pec. Vykoupily se pozemky pro trasu vysokého napětí mezi lokalitou Třinec Guty a areálem podniku. Chystáme se na to, ale definitivní rozhodnutí padne až ve chvíli, kdy budeme znát všechny podmínky,“ říká Popelář.
Podle něj je už zřejmé, že bez nové technologie nebude možné dlouhodobě udržet výrobu surové oceli. „Do budoucna to bude pro zachování prvovýroby nutnost. Pokud by systém zůstal nastavený tak, jak je dnes, výroba oceli vysokopecní cestou nebude ekonomicky fungovat,“ dodává.
Možná největší nejistotu v současnosti pro vedení společnosti představuje budoucnost evropského systému emisních povolenek. Kritická je jednak jejich cena a potom také takzvaný phase out, tedy postupné snižování bezplatných povolenek až do jejich úplného ukončení.
Lákadlo jménem Liberty
Jedním z nejdiskutovanějších témat českého ocelářství byl v posledních dvou letech osud Liberty Ostrava. Moravia Steel patřila mezi zájemce o převzetí části podniku, ale Liberty nakonec získala společnost Nová Huť někdejšího místopředsedy vlády Martina Peciny. Moravia Steel se následně soustředila na válcovnu trub, která by představovala logické doplnění „třinecké“ výroby.
„Měli jsme zájem převzít Liberty už na začátku roku 2024. Předpokládali jsme, že soud nepovolí další restrukturalizaci a nebude prodlužovat agonii podniku. Měli jsme připravené modely i plány, co s firmou dál,“ popisuje s tím, že situace se změnila po odstavení vysoké pece. „Věděli jsme, že její znovuzprovoznění bude velmi obtížné. Jakmile vysokou pec jednou odstavíte, každý další týden nebo měsíc situaci výrazně komplikuje. To byla podle nás první zásadní chyba.“
Válečné ztráty a zbrojení
Vedle ekonomických a investičních faktorů má na chod Třineckých železáren dopad i ruská válka na Ukrajině. Po zahájení invaze v roce 2022 prudce vzrostly ceny energií, došlo k narušení evropského trhu a podnik přišel v důsledku vpádu ruských vojsk o vlastní důl na železnou rudu nedaleko od Záporoží. Prakticky okamžitě po začátku války ho zabrali Rusové. „To byl první velký problém se vstupy. Objevily se obavy, jestli vůbec budeme schopni naše pece zásobovat železnou rudou,“ vzpomíná Petr Popelář.
Dodávky surovin se později podařilo obnovit a nadále Třinecké železárny zůstávají závislé na ukrajinské rudě, které nakupují přes tři miliony tun ročně. První měsíce války každopádně způsobily nebývalý nárůst poptávky po oceli v Evropě. „Nebylo to jen důsledkem zbrojení. Sešlo se více faktorů a vznikla rekordní poptávka, která trvala zhruba půl roku. I těch šest měsíců ale stačilo k tomu, aby byl rok 2022 mimořádně úspěšný,“ popisuje Popelář.
Nicméně euforie netrvala dlouho, protože vpád ruských vojsk na Ukrajinu zvedl ceny energií, což mělo a má značný dopad na energeticky náročnou výrobu. Nejvíce to bylo podle manažera znát v roce 2023, kdy poptávka citelně ochabla.
Válka zásadně proměnila i samotnou nabídku oceli na evropském trhu, neboť jedna z největších hutních kapacit na kontinentu zmizela. Konkrétně jde o hutě v Mariupolu na jihu Ukrajiny s několikanásobně větší výrobní kapacitou, než má třinecká skupina. Ostatní ukrajinští výrobci, kterým válka výrobu nepřerušila, však oproti evropským hráčům fungují v jiném a pro ně výhodnějším prostředí.
„V některých komoditách, například u trubek nebo drátu, Ukrajina nemá stejná pravidla jako ostatní země mimo Evropskou unii. Nebyla zatížená stejnými náklady, takže představovala levnou konkurenci. Máme násobně dražší energie než Spojené státy nebo Čína. To jsou spolu s emisními povolenkami dvě věci, které nám dnes komplikují život nejvíc,“ popisuje šéf Moravia Steel.
Od nástupu amerického prezidenta Donalda Trumpa do čela Spojených států zesílila v Evropě debata o potřebě vlastní obranyschopnosti, masivních investicích do zbrojního průmyslu, modernizace evropských armád a obnovy infrastruktury na Ukrajině.
„Byl bych hrozně rád, kdyby si Evropa uvědomila, že ocel je bezpečnost. Skutečně dnes nejde jen o tanky nebo děla, ale i o infrastrukturu. Jsme například jediný výrobce kolejnic v České republice a sami víte, co se děje, když je válka. Potřebujete rychle opravovat infrastrukturu. Takže ano, i kolejnice dodáváme na Ukrajinu, což potvrzuje, jak je ocel strategickým materiálem. Evropa by si ho měla významně chránit,“ zdůrazňuje Popelář.
Mladí, kde jste?
Na výrobu primární oceli navazuje celý průmyslový řetězec. Vedení Třineckých železáren chce ukázat, že ocelářství může být v moderních časech lákavé i pro mladší ročníky. „Lidé si často představují kouřící komíny a těžkou manuální práci. To už ale dávno neplatí, protože se výroba robotizuje, digitalizuje a bude potřebovat úplně jiné profese než dřív,“ vykresluje Popelář ocel jako materiál budoucnosti.
Proměna výroby podle něho souvisí s již řečenou elektrickou obloukovou pecí, která bude vyžadovat jinou strukturu profesí, zejména ve chvíli digitalizace a zapojení umělé inteligence. Současně upozorňuje, že český průmysl stále obtížněji hledá technicky vzdělané zaměstnance.
Ve válcovně mezitím dál burácí téměř sto let starý Malý Mannesmann. Jestli bude stejně spolehlivě vyrábět trubky i za další dekádu, bude záležet nejen na investicích samotných hutí do své modernizace, ale i na tom, jaké podmínky pro evropský průmysl nastaví politici.
