Start energetické transformace mají v rukou zákonodárci. Proč je důležitý lex OZE III?
Česko stále čeká na klíčový energetický zákon známý jako lex OZE III. Senát jej však nedávno vrátil do sněmovny kvůli přílepkům omezujícím státní podporu fotovoltaik. Novela přitom přináší do využití obnovitelných zdrojů několik důležitých novinek, které jsou podmínkou spuštění transformace energetiky.
Česko stejně jako mnoho dalších evropských zemí stojí na prahu klíčových změn v oblasti energetiky. V souladu s evropskými cíli dekarbonizace, která již nyní do čistých technologií přináší téměř 110 miliard dolarů ročně, dochází k odklonu od uhlí a rostoucím investicím do obnovitelných zdrojů. To ale bude znamenat i nutné změny v přenosové a distribuční soustavě, protože obnovitelné zdroje jsou nestabilní a vyžadují nový způsob řízení soustavy. Především jde o vykrývání špiček, k čemuž přispěje jak možnost energie ukládat, tak decentralizace čili řízení spotřeby na lokální úrovni. Důležitý nový pojem je agregace flexibility.
Nejde jen o dotace pro solárníky
Novela zákona o obnovitelných zdrojích, takzvaný lex OZE III, upravuje akumulaci přebytečné elektřiny, tedy její ukládání do velkokapacitních baterií. To dosud nebylo možné. Osud novely ale závisí na tom, jestli sněmovna přehlasuje Senát, takže přijetí se opět oddaluje. Senátu se nelíbil přílepek, který krátí podporu pro solární parky vzniklé v letech 2009 až 2010, v době solárního boomu. Ty mají na podporu nárok až do roku 2030, takže při krácení hrozí mezinárodní arbitráže.
„Téma krácení podpory pro solární parky bohužel v médiích přebíjí další pozitiva této novely,“ upozorňuje Štěpán Chalupa, předseda Komory obnovitelných zdrojů. „Lex OZE III přináší podmínky pro velkou samostatně stojící bateriovou akumulaci. Tu považujeme za součást modernizace energetiky.“ Chalupa by ale považoval za chybu, kdyby byla úložiště dotována, podle něj jsou ekonomicky návratná i bez dotací a peníze je potřeba využít hlavně pro domácnosti, kde se podpora snižuje.
Jak obnovitelné zdroje přispívají Česku
Podle posledních dostupných dat Ministerstva průmyslu a obchodu ČR se obnovitelné zdroje energie v roce 2023 podílely 14,49 procenta na celkové hrubé výrobě elektřiny. Téměř 22 procenty do tohoto podílu přispěla biomasa, něco přes 21 procent vyrobily vodní elektrárny, bioplynové více než 23 procent. Hlavním zdrojem byla fotovoltaika, která tvořila 25,94 procenta z celkové produkce OZE. Její potenciál je ale daleko větší. Například studie Technologické agentury ČR uvádí, že solární panely na střechách českých budov by mohly teoreticky pokrýt až 27 procent veškeré spotřeby elektřiny v zemi. Na podporu obnovitelných zdrojů stát pro letošek vyhradil 8,5 miliardy korun.
Novela zavádí také podporu agregace flexibility, která umožňuje lokální sdružování výroby a spotřeby elektřiny a lepší využití distribuční sítě. Agregace flexibility znamená, že se skupina výrobců a odběratelů koordinuje tak, aby byli schopni zvýšením výroby, nebo naopak spotřeby reagovat na nedostatek nebo přebytek elektřiny v soustavě. Tím přispívají ke stabilitě sítě. Poskytují tedy takzvanou službu výkonové rovnováhy, především pro provozovatele přenosové soustavy ČEPS.
Důležitou součástí je zajištění ochrany spotřebitelů, aby obchodníci s elektřinou nemohli omezovat výrobce ani zákazníky v právu sdílet elektřinu. To znamená, že uzavření smlouvy o výkupu elektřiny už nebude moci být podmíněno zákazem nebo omezením práva elektřinu sdílet.
Velkokapacitní baterie v jedné z hlavních rolí
Zpoždění nové legislativy v oblasti obnovitelných zdrojů a zároveň jejich prudký rozvoj však přinášejí problémy s nadbytkem elektřiny v určitých obdobích, především v létě, kdy se cena proudu propadá do záporných hodnot. Ve chvílích, kdy se sejde silný vítr i vydatné sluneční záření a větrné i solární elektrárny běží na plný výkon, nastává přebytek elektřiny. Tu je třeba nějak využít, jinak by se síť stala nestabilní a mohlo by dojít k výpadku.
Velká bateriová úložiště zatím nejsou legislativně zakotvena, proto se nesmějí připojovat k síti a pomáhat za peníze udržovat soustavu v rovnováze. Ke slovu se tak dostávají takzvané mařiče energie, technologie, jež dokážou odebrat ze sítě přebytečnou, v dané chvíli nepotřebnou elektřinu a přeměnit ji na teplo. Často však bez smysluplného využití. Zařízení se dá přirovnat k fénu, jehož topná spirála vyrobí teplo, které prostě vyvane. Jako mařič ale může posloužit i elektrokotel ohřívající vodu nebo chladírna, tedy zařízení, která teplo využijí efektivně.
Do tuzemské sítě jsou aktuálně připojeny mařiče energie o výkonu v řádu desítek megawattů. Nejčastěji jde právě o velké „fény“. Některá zařízení jsou certifikována jako bojlery, žádná voda se v nich však neohřívá, ale naopak pouštějí teplo do ovzduší. „Aktuálně máme zarezervováno asi 250 MW v mařičích elektrické energie a o dalších asi 480 MW je aktuálně ještě požádáno,“ popsala pro Seznam Zprávy situaci mluvčí ČEZ Distribuce Soňa Holingerová.
„Na druhou stranu je třeba uvést, že většina těchto zařízení zatím neexistuje. Žádost o připojení totiž znamená, že projekt je teprve v plánu a připojen může být klidně až za několik let,“ podotýká Pavel Urubek, jednatel společnosti MJEnergie. Podle něj jen investoři využívají byznysové příležitosti dané stavem legislativy, množstvím nestabilních zdrojů i cenami elektřiny. Urubek ale upozorňuje, že pokud by ceny klesly nebo by došlo k nepříznivému vývoji na burze, investoři ze svých záměrů mohou velmi rychle vycouvat.
Namísto mařičů chytrá flexibilita
„Budoucnost energetiky je v decentralizaci a v chytré flexibilitě, tedy v řízení spotřeby podle výroby,“ myslí si Štěpán Chalupa, předseda Komory obnovitelných zdrojů energie, a přidává vysvětlení: „Motivovat nás k tomu bude cena a my se budeme snažit své chování přizpůsobit době, kdy bude levná elektřina hlavně z větru a slunce. Součástí bude akumulace do teplé vody nebo baterií. Pokud nastavíme správné podmínky, dosáhneme na dlouhodobě stabilní a levnější energie a snížíme závislost na dovozu energie.“ Chalupa je přesvědčen, že obnovitelné zdroje jsou nejlevnější, nejšetrnější k životnímu prostředí a jedním z důvodů je právě to, že nepotřebují dovážené palivo.
Mařiče energie považuje Chalupa jen za dočasné řešení, které z trhu vytlačí rozvíjející se chytrá flexibilita. Chytré řízení spotřeby umožní například akumulace energie do tepla i prostřednictvím tepelných čerpadel v domácnostech, velkých budovách nebo v teplárnách: „Aktuálně se v této souvislosti s kolegy zabýváme řízením spotřeby v agregovaných, dálkově řízených blocích tepelných čerpadel. Obnovitelné zdroje nejsou problém, ale řešení pro stabilní a dostupné ceny elektřiny. Toto je jeden z příkladů, který by byl díky lex OZE III domácnostem na dosah.“ Chalupa navíc upozorňuje, že mařiče by neměly být využívány coby služby výkonové rovnováhy, které hradí odběratelé elektřiny všichni v regulované části její ceny.
Podle Pavla Urubka z MJEnergie má problém s mařiči dvojí řešení. První variantou je legislativní úprava, kterou by se možnost jejich instalace omezila. Jednodušší by ale podle něj byla silnější zákonná podpora velkých bateriových úložišť. Na rozdíl od Štěpána Chalupy z Komory obnovitelných zdrojů je přesvědčen, že si coby výrazně smysluplnější cesta, jak nakládat s přebytečnou elektrickou energií, dotaci zaslouží. Nejprve ale musí dojít ke schválení lex OZE III. A ten má nyní už čtyřleté zpoždění.
