Úřady podle ekonomů naprostou většinu úspor odvozují od nepodloženého předpokladu „iracionálního spotřebitele“. Ve skutečnosti jsou ale iracionální a krátkozrací sami regulátoři, protože ignorují řadu ostatních aspektů produktů a vnucují lidem vlastní jednostranné preference.
Normy pro spotřebu a energetickou účinnost, kvůli nimž v EU nyní například musela skončit výroba a distribuce klasických žárovek, vlády zakládají na cíli snížit spotřebu energie v zájmu omezení emisí skleníkových plynů. Ekonomové ale na základě údajů samotných úřadů konstatovali, že nové normy budou mít na emise jen nepatrný vliv a že jejich hlavním odůvodněním jsou údajné přínosy pro spotřebitele v podobě úspor.
Regulační úřady si myslí, že spotřebitelé si nejsou schopni spočítat budoucí úspory z nákupů dražších produktů s nižší spotřebou a že dávají přednost levnějšímu zboží, protože se o budoucnost nestarají nebo budoucí náklady na provoz podhodnocují. Pro úřady to znamená, že se stavějí do role jediných racionálních subjektů, které musí nutit lidi ke změně preferencí a k omezení výběru pro jejich vlastní dobro.
Pro teorii o krátkozrakosti spotřebitelů ale příliš důkazů není. Ekonom Ronald Bailey, který o studii v časopise Reason referoval, odkázal na letošní studii ekonomů výzkumné organizace National Bureau of Economic Research, která došla k závěru, že spotřebitelé při nákupech automobilů budoucí náklady na pohonné hmoty nijak výrazněji nepodceňují. Studie odhadla roční ztrátu amerických spotřebitelů kvůli takovému podhodnocení na zhruba jednu miliardu dolarů (asi 20 miliard korun), což je jedno promile z asi bilionu dolarů, které se v roce 2010 v USA vynaložily na koupi nových a ojetých vozů a na nákup pohonných hmot.
Gayer a Viscusi zkoumali například nové normy spotřeby automobilů v USA, které tento týden dokončila vláda Baracka Obamy a které nařizují snížit průměrnou spotřebu sestavy modelů každé automobilky do roku 2025 téměř na polovinu. Z rozboru analýzy nákladů a přínosů této regulace od Agentury pro životní prostředí (EPA), zjistili, že z přínosů odhadnutých na 613 miliard dolarů se jen 54 miliard dolarů týká klimatu a životního prostředí, a z toho ještě naprostá většina jsou přínosy pro jiné země.
„Podle našich vědomostí je to první situace, kdy se do analýzy dopadu vládní regulace zahrnuly přínosy pro jiné země než USA,“ uvedli výzkumníci. Náklady nových norem EPA odhadla na 192 miliard dolarů, „Odhadované náklady této regulace jsou 18-60krát vyšší než její domácí přínosy z hlediska skleníkových plynů,“ uvedli Gayer a Viscusi.
Převážná většina uváděných přínosů je tak založena na předpokladu, že Američané jsou při nákupech aut iracionální. Podle EPA ušetří regulace na výdajích za paliva po dobu životnosti nových vozů celkově 444 miliardy dolarů, sumou 71 miliard dolarů vyčíslila prospěch spotřebitelů v podobě zvýšeného počtu ujetých kilometrů a 20 miliard dolarů je peněžně vyjádřená hodnota času ušetřeného méně častým tankováním.
Gayer a Viscusi celý koncept „iracionálního spotřebitele“ odmítají a poukazují na to, co je kromě vládních úřadů každému zřejmé. Pro spotřebitele je spotřeba jen jedním z aspektů výběru automobilu vedle řady dalších věcí jako velikost, vzhled, bezpečnost, výkon, jízdní komfort, spolehlivost a a samozřejmě cena. „Koupě jiného vozu než Toyota Prius, Nissan Leaf nebo Chevrolet Volt není nevysvětlitelnou výstředností jednotlivcova chování, ale důsledkem toho, že lidé oceňují na autě i atributy, které tyto vozy nenabízejí,“ konstatují ekonomové. Poukazují přitom na to, že EPA předpokladem iracionality kupců dokládá i přínosy regulace i pro nákladní vozy a kamiony, to znamená vozy kupované podnikateli a firmami se zvláštním ohledem na náklady.
