„V odhadech nákladů vlád na uzavření reaktorů lze nalézt výrazné nejasnosti,“ stojí ve studii IEA. Podle agentury je to spojeno s nedostatečnou zkušeností vlád s uzavíráním reaktorů, neboť v posledních čtyřiceti letech prošla tímto procesem jen desítka reaktorů. „Jde o zásadní záležitost, jejíž náklady a důsledky je třeba dobře zvážit,“ uvedl pro list Financial Times hlavní ekonom IEA Fatih Birol s tím, že agentura již vyzvala jednotlivé regulátory a vlády, aby zajistily potřebné prostředky.
Podle FT může odhad těchto nákladů také oživit pochybnosti nad programy například Velké Británie, Francie nebo Číny, které nedávno představily ambiciózní plány na oživení výstavby jaderných elektráren.
Likvidace odpadu? Nenadálé události? Nezapočítány
Do zmíněného roku 2040 také podle agentury dvojnásobně vzroste spotřeba jaderného paliva oproti nynějšku, tzn. na více než 700 tisíc tun materiálu. A právě jaderný odpad představuje další položku v nákladech na kompletní ukončení činnosti jaderné elektrárny, kterou vlády bohužel opomíjejí.
Oněch 100 miliard dolarů totiž nezahrnuje jakékoliv náklady na trvalou likvidaci a zpracování jaderného odpadu. „Ani 60 let po zprovoznění první jaderné elektrárny zatím žádný ze států neotevřel jakékoliv zpracovací středisko, které by se zabývalo trvalou likvidací jaderného odpadu,“ upozornil Birol. Takový krok si samozřejmě vyžádá další náklady, s nimiž ale opět nepočítá.
Kompletní náklady na provoz elektráren pak mohou navýšit i další události, smutným důkazem může být havárie japonské elektrárny Fukušima. Celkový účet za jadernou energii kvůli tomu už nemusí být tak „příjemný“, jako je nyní, varuje IEA.
