„Je patrné, že zejména větší a velcí zadavatelé mají již k dispozici vlastní etické kodexy, které do velké míry kopírují či dokonce zpřísňují požadavky na etické standardy v reklamě,“ uvedl výkonný ředitel Rady pro reklamu Ladislav Šťastný. Jako příklad lze podle něj uvést, že se téměř vytratily stížnosti na věk aktérů reklam na pivo či jiné alkoholické nápoje, což byl dříve poměrně častý důvod ke stížnostem.
U větších zadavatelů pak jde mnohdy o stížnosti, které podávají konkurenční firmy na trhu a směřují spíše na klamavost některých reklamních kampaní. Arbitrážní komise pak musí rozhodnout, zda jde skutečně o zájem zákazníka – spotřebitele, či o konkurenční boj, který je ale možné vysledovat i z jiných faktorů.
Počet stížností u arbitrážní komise u Rady pro reklamu |
„Někdy přijde stížnost od fyzické osoby, která argumentuje právně i odborně natolik fundovaně, že je možné se domnívat, že jde o stížnost konkurenta,“ dodal Šťastný. Komise rady považuje za závadnou tu reklamu, která je klamavá, srovnávací nebo zavádějící, popřípadě reklamu, která zobrazuje ženy v nedůstojném postavení. Za závadné označuje komise i reklamy, které příliš využívají motiv strachu a násilí nebo obsahují vulgarismy či rasismus.