Umění je víc než investice. Hledejte v něm emocionální dividendu, říká galerista Kodl
Umění má především dělat radost. To výtvarné má těšit sběratelovo oko, zdůrazňuje pražský galerista Matyáš Kodl z proslulé aukční síně nesoucí rodinné jméno. Přesto se nebrání klientům poradit, jak o umění uvažovat jako investor.
„Co byste mi doporučil, kdybych vám řekla, že mám milion korun na investici do umění?“ ptám se v malé zdobné kanceláři v centru Prahy galeristy Matyáše Kodla. „Milion korun je už celkem velký rozpočet,“ zamýšlí se jeden z potomků zakladatele aukční síně Galerie Kodl. Mám sice zapomenout na nejžádanější autory české moderny ze začátku dvacátého století, kde se zásadní díla prodávají od pěti milionů výše, ale zajímavou sbírku mohu prý sestavit i tak.
„Osobně bych doporučil zaměřit se na poválečnou tvorbu, padesátá, šedesátá, sedmdesátá léta. V této kategorii umění jsou oproti české moderně ceny podstatně nižší, významnější díla od ikonických autorů pořídíte i za nižší statisíce. Část rozpočtu bych alokoval do současného umění. A kdyby mi z milionu zbylo třeba 150 tisíc korun, poohlédl bych se po nějaké drobnější práci, třeba kresbě nebo kvaši na papíře od významných autorů české moderny, jako například Emila Filly, Václava Špály nebo Františka Kupky.“
Ach ty ekonomické dotazy
Jak nedokáže Matyáš Kodl zapřít svou rodinnou historii spojenou s přední tuzemskou aukční síní, tak nezapře ani své ekonomické vzdělání. Diverzifikujte, radí sběratelům umění. Rozložte si investice do více kategorií, do více autorů, do více období. Když ale položím čistě ekonomickou otázku – totiž do čeho v oblasti umění investovat, aby mi to přineslo nejvyšší výnos –, je vidět, že takový dotaz nemá rád. „Nechci působit, že vidím do křišťálové koule a umím predikovat trh,“ říká opatrně muž, který má v Galerii Kodl na starost obchodní rozvoj. „Všeobecně platí poučka, že čím víc jdete do mladšího umění, tím je volatilita cen vyšší. Máte tam větší naději na vyšší zhodnocení v kratším časovém horizontu, ale s rizikem, že to dílo může hodnotu ztratit. Čím je umělecký předmět starší, tím jsou jeho ceny stabilnější.“ Například ceny obrazů romantických malířů z devatenáctého století jsou jasně dané, časem se zvyšují, ale podstatně pomaleji než třeba americký akciový trh. Pokud však sběratel dobře odhadne mladého začínajícího malíře, může se během pěti let dočkat i několikanásobného zhodnocení.
Na podobné dotazy Matyáš Kodl namítá, že umění má hlavně dělat radost, má být potěchou oka, musí se zkrátka investorovi líbit. „To je přece ta dividenda. Onen pozitivní emocionální vjem.“ Kodl mladší už několik let buduje svoji vlastní sbírku a přiznává, že se mu občas podaří dobře trefit současného autora. „V době, kdy ještě nebyl tak slavný, jsem koupil pár signovaných autorských printů umělce Banksyho. Teď má hodnotu asi více než desetinásobnou,“ vypráví Kodl. „Mám to pořád doma vystavené, však jsem si to tehdy kupoval právě kvůli oné emocionální dividendě. Jsem spíš člověk, který si pořizuje umělecké předměty proto, že se mu líbí.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
