Daniel Libeskind míří do Prahy. Světová hvězda architektury navrhla tyto ikonické stavby
Světově proslulý architekt Daniel Libeskind, který je autorem masterplanu newyorského Ground Zero, Židovského muzea v Berlíně a mnoha dalších staveb ve světových metropolích, se chystá do Prahy. Vystoupí na konferenci Mobility & Future, kterou pořádá e15 v úterý 14. října. Představí své projekty a také svůj přístup k plánování budov i celých čtvrtí. Redakce e15 přináší výběr jeho nejznámějších staveb i těch, které teprve vzniknou.
Daniel Libeskind je polsko-americký architekt židovského původu, který se narodil v roce 1946 v polské Lodži. Od začátku šedesátých let žije v New Yorku, kde v roce 1965 získal americké občanství. Zde také začal studovat architekturu na Cooper Union, postgraduální studium ukončil v roce 1972 na University of Essex. Později přednášel mimo jiné na Cranbrookské akademii umění v Michiganu. Vyhrál mezinárodní soutěže na výstavbu Židovského muzea v Berlíně, nebo na přestavbu Světového obchodního centra v New Yorku po útoku na „dvojčata“ v roce 2001.
Židovské muzeum v Berlíně
Komplex dvou budov – starší z roku 1735 byla původně Pruským soudním dvorem, ta novější z pera Libeskinda se otevřela veřejnosti v roce 2001. Budova s ostře řezaným tvarem půdorysu má fasádu ze zinku a titanu a nepravidelně rozmístěná okna neumožňují rozeznat, kde začínají a končí jednotlivá patra.
Libeskind chtěl stavbou upomenout na problematickou historii Židů a Němců, proto ji navrhl podle dvou pomyslných linií. Jedna kopíruje klikatý půdorys, druhá běží přímo rovně. Tam, kde se tyto dvě linky protínají, se uvnitř budovy nachází „nicota“ („void“). Stěny z hrubého betonu tvoří pusté chodby bez klimatizace, topení a většina nemá ani umělé osvětlení. Tato „nicota“ se ve vyšších patrech dá překročit pouze po zvláštních mostech. „Nicota“ má symbolizovat prázdné místo po vyhnání a vyhlazení německých Židů.
18.36.54.
Název budovy nacházející se v americkém Connecticutu reflektuje počet jejích stěn (18), vrcholů (36) a hran (54). Jedná se o násobky čísla osmnáct, které má v judaismu zvláštní význam. Všechna hebrejská písmena totiž mají i číselné označení a symbol Chai (חי), který znamená „život”, má právě číslovku osmnáct.
Za temně blyštivý povrch vděčí budova povrchu z nerezové oceli, který pokrývá vyleštěný bronz. Jednotlivé místnosti jsou od sebe odděleny pouze sníženou úrovní podlahy, geometrické stěny vytváří zajímavá zákoutí. Díky tomu jsou od sebe místnosti odděleny, ale průchod domem je volný, navíc je díky proskleným stěnám dům vzdušný a propojený s vnějškem. Budova je vybavena nábytkem vyrobeným na míru z místního dubového dřeva. Projekt byl dokončen v roce 2010.
Reflections at Keppel Bay
Tento komplex budov dokončený v roce 2011 se nachází v singapurském přístavu Keppel. Tvoří ho jedenáct vilových bytů a šest hladkých zakřivených věží, dohromady se jedná o 1129 bytových jednotek. Jsou to tedy dva odlišné typy bydlení – nižší luxusní vilové domy stojící na břehu a mrakodrapy tyčící se hned za nimi s čtyřiadvaceti až jednačtyřiceti podlažími. Žádná dvě patra mrakodrapů se přitom nenachází přímo nad sebou, díky čemuž má každý obyvatel svůj vlastní úhel pohledu na okolí.
Projekt získal celou řadu prestižních ocenění, včetně BCA Green Mark. Mezi prvky udržitelnosti v komplexu patří podzemní nádrž na sběr dešťové vody, která je dále filtrována a používána k zavlažování, energeticky efektivní osvětlení nebo přírodní filtrační systém bez chemikálií pro čištění vody v bazénu.
Ground Zero
Libeskind měl za úkol navrhnout rámcový plán pro rozvoj šestnáctihektarové lokality, která zůstala po útoku na dvojčata World Trade Center prázdná. Plán popisuje umístění programových prvků areálu, výšku a velikost budov. Zahrnuje pokyny pro infrastrukturu, dopravu, standardy udržitelnosti a bezpečnostní strategie. Areál o rozloze šestnácti akrů zahrnuje čtyři mrakodrapy, pavilon pro návštěvníky, muzeum a památník událostí 11. září. Každá z budov měla svého vlastního architekta.
Hotový památník byl představen v roce 2011, muzeum otevřelo v roce 2014. První z věží byla dokončena o rok později a třetí v roce 2018. V současné chvíli se tedy staví druhá a čtvrtá neboli Two World Trade Center a Four World Trade Center.
Drážďanské Muzeum vojenské historie
Dnes oficiální muzeum německé armády prošlo během své existence mnoha proměnami – od zbrojnice přes muzeum saské armády, nacistickou i východoněmeckou instituci až po symbol nového pohledu sjednoceného Německa na vlastní minulost. Architekt Daniel Libeskind v roce 2001 navrhl radikální přestavbu, která narušila původní symetrickou fasádu mohutným klínem ze skla, betonu a oceli.
Tento 14 500tunový zásah se stal architektonickým manifestem otevřenosti a reflexe: průhledná ocelová struktura kontrastuje s uzavřenou klasikou původní stavby a symbolizuje přechod od autoritářské minulosti k demokratické společnosti. Vyhlídková plošina ve výšce téměř třiceti metrů směřuje k místu, kde začalo bombardování Drážďan, a proměňuje muzeum v prostor paměti i dialogu. Stavba byla dokončena v roce 2011.
Vanke Pavilon
Pavilon byl postaven pro velkou čínskou developerskou společnost Vanke China při příležitosti Expo v Miláně 2015. Pavilon je inspirovaný třemi tradičními aspekty čínské kultury spojenými s jídlem. Shi-tang je tradiční typ čínské jídelny, proto se uvnitř nachází obrazovky ukazující společně sdílený oběd a radost.
Krajina je základním elementem prvkem v životě, proto se tento pavilon svým tvarem snaží s okolní krajinou pracovat. Povrch budovy má evokovat dračí šupiny, neboť čínský drak je metaforicky spojen se zemědělstvím a živobytím. Byl vytvořen z více než čtyř tisíc metalických červených dlaždic z keramiky vyrobených ve spolupráci s italskou společností Casalgrande Padana.
Svítí-li slunce, je možné pod různými úhly pozorovat, jak tmavě červené dlaždice mění barvu na zlatou až bílou. Na střeše budovy se nachází zahrada s výhledem na jezero a nedaleký italský pavilon.
Złota 44
Libeskind se také vrátil do rodného Polska, aby v srdci Varšavy vytvořil rezidenční věž Złota 44. Budova se 54 podlažími byla po svém dokončení nejvyšší obytnou věží v Evropě a představila nový standard luxusního bydlení ve střední Evropě. Její aerodynamický tvar inspirovaný křídly polského orla kontrastuje s monumentálním Palácem kultury z éry komunismu a odráží přerod země v éru demokracie.
Interiéry navržené studiem Woods Bagot kombinují světlo, prostor a špičkový design, zatímco obyvatelům poskytují široké spektrum služeb a komunitní zázemí. Od otevření v roce 2017 je Złota 44 považována za ikonu nové Varšavy a symbol optimismu polského realitního trhu.
Muzeum moderního umění Vilnius
Muzeum moderního umění MO v litevském Vilniusu vzniklo v roce 2018 podle návrhu Daniela Libeskinda jako nová kulturní brána města – propojuje historickou středověkou část s barokní čtvrtí 18. století a otevírá veřejnosti nový prostor pro umění i setkávání. Budova s fasádou z bílého omítaného betonu navazuje na místní architekturu, ale zároveň nabízí současné pojetí prostoru věnovaného litevskému umění od 60. let po současnost.
Interiér propojuje monumentální otevřené schodiště, které diagonálně protíná budovu a ústí na terasovitou střechu sloužící jako venkovní galerie a místo pro veřejné akce. Velká prosklená stěna vytváří vizuální spojení mezi výstavními prostory a městským životem venku.
Sbírka zakladatelů Viktora Butkuse a Danguolė Butkienė zahrnuje více než čtyři tisíce děl – od maleb Vincase Kisarauskase či Kostase Dereškevičiuse přes fotografie Antanase Sutkuse až po videa Deimantase Narkevičiuse. Muzeum doplňuje kavárna, knihkupectví, vzdělávací prostory i auditórium a stalo se jedním z nových kulturních center litevské metropole.
Nokia arena
Nokia arena ve finském Tampere, kde se konala i mistrovství světa v hokeji 2022 a 2023, je komplexním developerským projektem, který má za cíl propojit dvě části města oddělené železniční tratí. Nejedná se pouze o samotnou arénu, ale i o rezidenční budovy, kanceláře a obchody. Multifunkční aréna, která pojme až 17 tisíc návštěvníků, nabízí i kasino, bary a střešní restauraci. Hala byla dokončena v roce 2021, zatímco rezidenční budovy jsou stále ve výstavbě.
„Mým cílem bylo reflektovat citlivost 21. století k udržitelnému životnímu stylu v oblastech s vysokou hustotou obyvatelstva. Každá z budov má svou vlastní jedinečnou identitu a jako celek vytváří dynamickou siluetu města, která odráží světlo, barvy a tvary,“ říká Daniel Libeskind.
Maggie‘s Centre at the Royal Free
Maggie’s cancer centre at the Royal Free Hospital přináší expertní péči a podporu, poradenství i fyzickou aktivitu pacientům s rakovinou a jejich příbuzným. Nachází se v severním Londýně. Budova je obložena světlým dřevem, stěny se směrem nahoru vyklápějí ven. Velká kosodélníková okna zajišťují množství slunečního světla a na střeše se nachází klidná zahrada. „Nikdy sem nepřijdete a nebudete mít nudné myšlenky, nikdy,“ tvrdí Libeskind.
Hlavním cílem stavby bylo vytvořit intimní a příjemné prostředí. To je ostatně hlavní devizou všech poboček Maggie’s centre. Maggie, jež založila první centrum, byla sama pacientkou trpící rakovinou. Věřila, že se správnou podporou a informacemi může změnit život pacientů s rakovinou k lepšímu. Maggie’s centre existuje v Británii na 28 místech, navíc ještě čtyři další po celém světě a všechny navrhovali slavní architekti. Mimo jiné Zaha Hadid, Frank Gehry nebo Norman Foster.
Museo regionale de Tarapaca
Zde už se přesouváme ke stavbám, které jsou teprve ve fázi přípravy. Studio Libeskind navrhlo tuto budovu pro Museo Antropologico Regional de Iquique, tedy regionální antropologické muzeum v chilské Iquique, které bude dokumentovat více než šest tisíc let historie Chile. Návrh se inspiroval chilskou pouští, jejími tvary, barvou, vysokými útesy, ale také dunou přímo ve městě Iquique, která nese název „Cerro Dragón“ (Dračí kopec).
Na 11 500 metrech čtverečních bude muzeum vystavovat kulturu předhispánského období oblasti pouště Atacama. Výstavba by mohla začít v roce 2026, hotovo má být o dva roky později.
Einstein House
Einsteinův dům bude uchovávat pozůstalost a veškerou práci Alberta Einsteina. Odkázal je Hebrejské univerzitě poté, co ji spoluzaložil. Dům se má zároveň stát technologicko-vzdělávacím centrem, kde bude muzeum, archiv nebo knihovna, včetně osobních knih Alberta Einsteina.
Budova má zdůraznit přínos této osobnosti jak pro vědu, tak i pro židovskou komunitu a stát Izrael. Stavba se svým kubickým pokrouceným tvarem je inspirována jak Einsteinovými nákresy s projektivní geometrií, tak i jeho teoriemi o zakřivení vesmíru. Stavba byla zahájena v červnu 2023.
Infinity Towers
Tyto dvě inovativní, sto metrů vysoké komerční věže, se budou nacházet v čínské Šanghaji. Byly navrženy pro technologickou společnost Lingang. Budovy spojené hyperbolou mají představovat dva tančící jeřáby – symbol dlouhověkosti, moudrosti a věrnosti. První z věží je zrcadlovým obrazem té druhé. Budovy jsou v patnáctém patře propojeny vyhlídkovou plošinou, která je uprostřed otevřena tak, aby umožňovala výhled na vstupní prostranství.
Objekt se nachází v šanghajské zóně volného obchodu a bude ho tvořit 77 metrů čtverečních kanceláří. Stavět se začalo v roce 2023.
Albert Einstein Discovery Centre
Libeskind navrhuje ještě jednu budovu připomínající Alberta Einsteina. Tentokrát se jedná o dům v německém Ulmu – rodném městě tohoto slavného vědce. Ulm totiž doposud postrádal podobnou instituci, která by se věnovala nejslavnějšímu občanovi tohoto města. Centrum bude nabízet moderní multimediální výstavy zaměřené na Einsteinův výzkum a život ve spojení s historií Ulmu. Klade si za cíl nejen uctít Alberta Einsteina, ale také vzbudit zájem o fyziku a přiblížit vědu lidem. Navíc má centrum přitáhnout do města nové turisty.
Stavba má měřit na výšku až padesát metrů, bude stát na místě, kde se dnes nachází takzvaný „skleněný palác“ patřící společnosti Stadtwerke Ulm, která obchoduje s energiemi. Tato stavba z osmdesátých let je ale ve špatném stavu a podle města ji nelze renovovat, musí proto být stržena. Než se tak ale stane a než začne výstavba Albert Einstein Discovery Centre, bude to trvat ještě nejméně pět let.
Fan d´Issy Mixed Use
Studio Libeskind navrhuje ve spolupráci s La Compagnie Phalsbourgh hlavní budovu nově vznikající čtvrti Léona Bluma na pařížském předměstí Issy-les-Moulineaux. Tato čtvrť má být také napojena na plánovanou patnáctou linku pařížského metra.
Komplex má na 20 tisících m2 nabízet obchody, hotel, kanceláře a rovněž rezidenční část, jejíž třetina má být vyhrazena na sociální byty. Stěny stavby využívající zelené prvky se vypínají šikmo vzhůru, jako by se budova rozkládala do vějíře. Povrch stavby má být z ekologické, titanem obohacené keramiky. „Díky začlenění balkonů a zeleně do celého projektu se snažíme vnést do této čtvrti život, což pomůže transformovat místní prostředí,“ uvedlo Studio Libeskind.
