Varšava roste do výšky. Jak Poláci vystavěli metropoli ze skla a betonu
Zatímco v Praze na horizontu města výškové budovy téměř neuvidíme, u polských sousedů rostou sklobetonové věžáky jeden vedle druhého. Praha stavět potřebuje, shodují se architekti a odborníci, mají to být ale právě mrakodrapy? Co takové stavby mohou městu přinést, na to jsme se vyjeli podívat do Varšavy.
Nejvýraznější dominantou Varšavy býval desítky let Palác kultury a vědy, nejvíce zachovalá budova socialistického realismu a takzvaný dar Polákům od Sovětského svazu. Pokud dnes ale přijedete do polského hlavního města, může se stát, že téměř 240 metrů vysokou budovu připomínající komunistickou minulost východního bloku přehlédnete. Varšavu zachvátila horečka stavění do výšky a Palác kultury teď obklopují mrakodrapy z betonu a skla.
„První mrakodrapy, i když tehdy v mnohem menším měřítku, začaly ve Varšavě růst ještě před druhou světovou válkou,“ uvádí nás do historie výškové výstavby viceprezident polského Národního institutu architektury a urbanistiky Kacper Kępiński.
Válka se na Varšavě podepsala zejména bombardováním kolem roku 1944, kdy v hlavním polském městě vrcholily boje povstalců s nacistickými okupanty, kteří velkou část zástavby srovnali se zemí. Z výškových budov, jež druhou světovou válku přežily, dál stojí například dnešní hotel Warszawa. „Existuje snímek zachycující bombardování této budovy a její obrovskou explozi,“ vysvětluje architekt symbolický význam jednoho z prvních varšavských mrakodrapů. Dřívější hotel Prudential dnes hrdě nese jméno hlavního města a stojí kousek od dopravní tepny Świętokrzyska, v českém překladu Svatého kříže.
K další historicky významné výškové budově odtud není daleko. Palác kultury a vědy podle projektu Lva Rudněva vyrostl v padesátých letech, pracovalo na něm přes čtyři tisíce dělníků ze Sovětského svazu a další čtyři tisíce Poláků. Nejméně šestnáct dělníků během stavby zemřelo.
Text vznikl za podpory Fondu Daniela Anýže
Fond Daniela Anýže podporuje odkaz českého novináře a publicisty Daniela Anýže. Založili ho jeho kolegové, přátelé a žáci a klade si za cíl pomáhat začínajícím novinářům se zájmem o zahraničí. Na podporu mladých talentů fondu přispělo přes 190 drobných dárců a firem.
„Chceme udržet při životě 'džob Daniela Anýže', našeho bývalého kolegy, znalce USA, jednoho z nejlepších zahraničních zpravodajů a komentátorů porevoluční doby,“ vysvětluje za zakladatele zahraniční zpravodajka Kateřina Šafaříková.
Autorka série reportáží Fenomén Varšava Karolína Blažková získala od Fondu Daniela Anýže historicky první grant na zahraniční cesty, díky čemuž pro vás může psát texty o Polsku přímo z Varšavy.
Více o fondu a dalších stipendistech se dočtete na webových stránkách projektu.
Od Stalina k západnímu centru kultury
Ve Varšavě se můžete nezřídka setkat s přirovnáním paláce k newyorské Empire State Building, novinářka a spisovatelka Beata Chomątowská však neslyší takový příměr ráda. Palác kultury a vědy má podle ní blíž k zámku z románu Franze Kafky. „Kolují různé legendy o minimálně třiceti podzemních místnostech, neexistujících patrech nebo o tunelu, který měl budovu spojovat s centrálou komunistické strany v tehdejším Domě Partii,“ vyjmenovává ve své knize Palác, intimní biografie. A přestože se kvůli temné minulosti budovy čas od času objeví nápady socrealistický odkaz zbourat, podle architekta Kępińského málokdo mimo Varšavu vlastně ví, jak dobře doteď budova místním slouží.
„Varšavané tam pravidelně navštěvují kino, divadla, účastní se kulturních událostí, politických i vědeckých setkání, zasedá tam městská rada,“ vysvětluje. Navzdory tomu, že budova nepůsobí příliš přívětivě a na město shlíží tak trochu autoritativně shůry, podle architekta jde o jedno z urbanisticky nejfunkčnějších míst v metropoli. „U velké části těchto historických mrakodrapů dnes symbolická hodnota převyšuje tu ekonomickou,“ myslí si Kępiński.
V osmdesátých letech se do horizontu města stále více začala propisovat inspirace ze Západu. Takovou stavbou je například Centrum LIM, kde nyní sídlí třeba hotel Presidential, dokončený v roce 1989. Kolem něj měla vzniknout celá čtvrť s novými mrakodrapy a propojením na hlavní nádraží, projekt ale nikdy realizován nebyl. Po revoluci v této čtvrti nakonec výškové budovy růst začaly podle samostatných projektů a podle Kępińského místo investory láká i nadále. Tato postindustriální část Varšavy totiž nikdy nebyla po válce řádně obnovena a ty nejmodernější prosklené budovy teď rostou mezi poválečnými ruinami a zchátralými bytovými domy. To podle architekta z této oblasti dělá jedno z „nejvaršavštějších míst ve městě“.
Skleněné krabice bez kuráže
Dnešní Varšava sice do výšky staví, očima odborníků zde ale neroste mnoho odvážných budov. Nejde přitom ani tak o to, že by do Varšavy nepřicházeli světoví architekti. Například stotřicetimetrový bytový věžák Cosmopolitan navrhl autor sídla Evropské komise v Bruselu Helmut Jahn, autorem dalšího apartmánového domu Złota 44 je zase architekt newyorského památníku Ground Zero Daniel Libeskind.
Polská metropole se dál může pochlubit také nejvyšší budovou Evropské unie, přesněji komplexem tří budov s 310 metrů vysokou věží Varso Tower. Podle návrhu architektonického studia Foster + Partners ji v roce 2022 dokončila společnost HB Reavis.
Obecně však nová výstavba u odborné veřejnosti velký kredit neposbírala. „Většina nových investic jsou prostě skleněné krabice, bez ohledu na to, zda je projektují západní kanceláře nebo místní studia,“ shrnuje architekt Kępiński.
O „skleněné krabice“ ve Varšavě ale mají čím dál větší zájem zahraniční investoři včetně Čechů a na trhu s komerčními nemovitostmi tvoří polský kapitál jen kolem deseti procent transakcí. Pro srovnání – v Česku naopak domácí investoři převládají.
V roce 2021 koupila varšavskou administrativní budovu New City skupina PPF Renáty Kellnerové. Koncem loňského roku zase v centru polské metropole vyrostl kancelářský komplex za tři miliardy korun pod dohledem investiční společnosti Enern, majitele Rohlíku Tomáše Čupra, bývalého poslance a majitele firmy Brano Pavla Juříčka a bratrů Wałachových. Společně s druhým největším americkým developerem Lincoln Property Company převzali developerský záměr, který původně opustila Penta. První nájemníci by se mohli do budov s názvem The Form stěhovat už letos.
„Jak s Tomášem Čuprem, tak s Pavlem Juříčkem máme dlouhodobou historii společných investic v rámci naší skupiny Enern i vlastnicky propojené investiční společnosti Kaya VC,“ vysvětloval motivy spolupráce před půl rokem pro e15 investiční manažer Lubomír Šilhavý ze skupiny Enern, který má projekt na starosti za českou stranu.
Svou první polskou kancelářskou nemovitost získala také skupina DRFG Davida Rusňáka, budova Signum Work Station pronajímá prostory například vydavatelství Ringier Axel Springer nebo americké potravinářské firmě Mondelēz International.
Puzzle s poztrácenými dílky
Varšava byla dlouhou dobu k mrakodrapům vstřícná, v některých částech města totiž prakticky neexistoval územní plán a platila díky tomu minimální omezení stavby. Mrakodrapy tak rostly tam, kde to pro developery bylo nejvýhodnější. „Dříve bylo schvalování takových staveb poměrně liberální. Nyní ale město změnilo územní plán a já doufám, že výškové budovy začnou vytvářet kompaktnější celek a nebudou se roztahovat po celém městě, a zejména pak kolem chráněného panoramatu Starého Města,“ shrnuje zástupce Národního institutu architektury a urbanistiky Kępiński. Důsledkem dosavadní praxe je, že Varšava dnes připomíná puzzle s poztrácenými dílky.
Ačkoli ve většině případů při výstavbě výškových budov jde ve Varšavě o komerční projekty pro kancelářské prostory, hotely nebo obchody, objevují se i snahy v mrakodrapech budovat byty. Apartmánové bydlení jsme zmiňovali již u projektů Cosmopolitan nebo Złota 44, v polském hlavním městě má ale brzy vzniknout například stometrový mrakodrap připomínající číslo 7, chystá ho developerská skupina Antczak. Žádost o stavební povolení nyní projednává Úřad architektury a územního plánování hlavního města Varšavy.
„Po získání pravomocného stavebního povolení budeme moci představit cenové nabídky bytů. Předpokládáme, že stavební práce potrvají dva roky,“ říká šéf skupiny Marcin Antczak. Ačkoli ceny zatím developer neodtajnil, něco napovídá skutečnost, že část bytů bude dokonce dvoupodlažní. Nelze čekat, že by šlo o bydlení pro mladé rodiny nebo lidi s nižšími příjmy. A podle zkušeností architekta Kępińského má výšková stavba na dostupnost bydlení minimální vliv.
„Teoreticky by mrakodrapy samozřejmě mohly pomoci, ale ve skutečnosti jde téměř vždy o čistě komerční objekty. Pokud už jsou tam byty, jde obvykle o malé vybavené apartmány určené k pronájmu,“ říká. Podmínky pro bydlení v takových budovách navíc nejsou ideální, kvůli bezpečnosti například v mrakodrapech od určité výšky nemohou vznikat balkony a chybějí také klasická okna. Mrakodrapy tak do určité míry mohou být nástrojem pro zvýšení nabídky bytů na trhu, nejsou však cílem samy o sobě a jde pouze o jeden dílek širší bytové a stavební politiky.
Může se Varšavou inspirovat Česko, kde jsou náklady na pořízení vlastního bydlení jedny z nejvyšších v EU, zejména v hlavním městě? „Praze pomůže jakákoliv výstavba, i výškových budov,“ myslí si mluvčí Institutu plánování a rozvoje hlavního města Marek Vácha.
Varšava rozhodně nenabízí východoevropský univerzální recept na stavbu mrakodrapů a současně je třeba připomenout, že v rozvoji města do určité míry benefituje právě z toho, co dlouhou dobu bylo vnímáno jako její slabina – tedy ze stavu města rozbořeného válkou a stále ne zcela obnoveného a zároveň z architektonických pozůstatků komunismu, se kterými se lze celkem snadno rozloučit. Pokud chce ale Česko stavět do výšky, může za polskými hranicemi inspiraci aspoň v jednom ohledu najít: Starému občas sluší něco nového a horizont města nemusí být navždy nehybnou ikonou.
