Hormuzský průliv je slabina světové ekonomiky. Deset států by dlouhá blokáda srazila na kolena
- Přes Hormuzský průliv proudila celá pětina světové spotřeby ropy.
- Jeho uzavření kvůli válce v Íránu odstřihlo řadu ekonomik od životně důležitých dodávek surovin.
- Které státy mají největší problémy a hrozí jim hospodářský kolaps?
Zatímco vojenská eskalace a blokáda Hormuzského průlivu přímo zasahují Blízký východ, ekonomické dopady tohoto konfliktu pociťuje prakticky celý svět. Silně tato válka dopadá především na Asii, kde pro tamní technologické velmoci i rozvíjející se trhy představuje Perský záliv naprosto nepostradatelnou energetickou tepnu.
Na jaké státy světa dopadá odříznutí od ropy a plynu nejtvrději a které ekonomiky by dlouhá blokáda přivedla do problémů? Podívejte se na žebříček deseti nejzranitelnějších ekonomik.
10. Singapur
Singapur je klíčovým globálním hubem pro zpracování ropy, která míří z Blízkého východu dál do Asie. Singapurské rafinérie masivně nakupují surovou ropu z Perského zálivu, aby ji zpracovaly na benzín, naftu a letecké palivo pro zbytek Asie i pro vzdálenější trhy, jako je Austrálie. Uzavření Hormuzského průlivu tak postupně způsobuje šok napříč celým dodavatelským řetězcem rafinovaných produktů. Singapurské rafinérie hlásí pokles svých výrobních kapacit o 40 až 50 procent.
9. Tchaj-wan
Ostrovní ekonomika, která je domovem nejpokročilejší výroby čipů na světě, je výrazně závislá na dovozu energií z Blízkého východu. Zhruba 62 procent veškeré ropy spotřebované Tchaj-wanem míří do země přes Hormuzský průliv. Tchaj-wan je také významně závislý na katarském LNG, které tvoří osm procent veškerých dodávek. Narozdíl od Číny navíc ostrov nemůže výpadky plynu snadno kompenzovat uhlím. Energeticky extrémně náročný polovodičový průmysl přitom vyžaduje absolutně stabilní dodávky elektřiny, jejichž narušení by mohlo odstartovat další globální čipovou krizi.
8. Thajsko
Ačkoliv v absolutních číslech nedováží tolik surovin jako giganti na špici žebříčku, makroekonomicky je podle analytiků banky Nomura nejohroženějším státem Asie. Fosilní paliva zde tvoří přes 94 procent energetického mixu a více než polovina importu pochází z Blízkého východu. Thajsko navíc tíží propastný deficit energetické obchodní bilance ve výši 7,1 procenta HDP – suverénně nejvíce v celém regionu. Kvůli této strukturální závislosti by případná dlouhodobá blokáda Hormuzského průlivu znamenala pro thajskou ekonomiku silný náraz.
7. Bangladéš
Jižní Asie představuje jeden z vůbec nejohroženějších regionů a Bangladéš je toho ukázkovým příkladem. Podle dat Reuters tvoří dodávky z Kataru putující přes Hormuzský průliv téměř 60 procent bangladéšského importu zkapalněného plynu (LNG). Země navíc disponuje jen minimálními skladovacími kapacitami a už před krizí bojovala s masivním strukturálním deficitem plynu. Narušení dodávek tak znamená přímé ohrožení klíčového textilního průmyslu, který je páteří tamní ekonomiky. Situace zašla dokonce tak daleko, že bangladéšská vláda nařídila dočasně uzavřít univerzity, aby země ušetřila tenčící se zásoby elektřiny a paliva.
6. Filipíny
Filipíny patří podle analytiků mezi státy, které případné dlouhodobé uzavření průlivu zasáhne mimořádně tvrdě. Kromě obrovské závislosti na fyzickém dovozu blízkovýchodní surové ropy je tamní ekonomika extrémně zranitelná i vůči samotným cenovým šokům. Podle odhadů MUFG Research totiž každé zdražení ropy o 10 dolarů za barel prohloubí deficit běžného účtu Filipín o 0,4 až 0,5 procenta HDP. Pokud by se ceny energií držely dlouhodobě vysoko, mohlo by to srazit hospodářský růst země v roce 2026 o více než jedno procento.
5. Pákistán
Pro Pákistán nepředstavuje uzavření průlivu jen problém drahého benzínu, ale celkovou hrozbu nestabilní energetické sítě. Katar zajišťuje prakticky veškerý dovoz LNG, přičemž z Blízkého východu proudí i více než 90 procent pákistánského importu ropy. Tato kritická závislost naráží na minimální skladovací kapacity a chronický nedostatek financí na nákup alternativních paliv od dražších dodavatelů. Bezprostřední hrozbu navíc představuje nedostatek nafty pro zemědělskou techniku před dubnovou sklizní pšenice. Výpadek dodávek by tak mohl vyvolat skokový růst cen potravin a destabilizovat celou zemi.
4. Čína
Čína je v absolutních číslech největším světovým dovozcem ropy i LNG, přesto v žebříčku zranitelnosti nefiguruje na zcela nejvyšších příčkách. Důvodem je vysoká míra energetické soběstačnosti díky domácí těžbě uhlí a obřím strategickým zásobám ropy, které dokážou zemi zásobovat několik měsíců. Přesto je její závislost na Hormuzském průlivu značná: přes průliv putuje přibližně 40 procent čínského dovozu ropy a zhruba 30 procent LNG. Peking se snaží tuto závislost snížit posilováním potrubních tras z Ruska a Střední Asie, ale případná dlouhodobá blokáda průlivu by i tak výrazně prodražila výrobu v čínských továrnách a otřásla globálními dodavatelskými řetězci.
3. Indie
Třetí největší světový dovozce ropy je na dodávkách z Perského zálivu životně závislý. Skrze průliv proudí zhruba polovina indického ropného importu a 53 procent dodávek LNG. Uzavření Hormuzu nejenže ohrožuje fyzické dodávky pro obrovský indický trh, ale drasticky prodražuje veškerý import. Podle analýzy banky Nomura dosahuje indický deficit energetické obchodní bilance už nyní 3,5 procenta HDP. Případný cenový šok by tak vytvořil výrazný tlak na oslabení indické rupie, roztočil domácí inflaci a přibrzdil hospodářský motor této asijské velmoci.
2. Jižní Korea
Jižní Korea je makroekonomicky druhou nejohroženější zemí v Asii. Její deficit energetické obchodní bilance dosahuje hrozivých 5,7 procenta HDP. Fyzická závislost je přitom obrovská: z Blízkého východu pochází zhruba 70 procent jihokorejského dovozu surové ropy a asi 20 procent dodávek LNG. Průmyslový model země, který je extrémně závislý na exportu a levných vstupech, se pod tlakem energetické krize otřásá už nyní. Soul dokonce nedávno musel sáhnout k bezprecedentnímu kroku a poprvé za posledních třicet let oznámil zastropování cen pohonných hmot. Delší blokáda průlivu by pro tamní ekonomiku znamenala silný náraz.
1. Japonsko
Na samém vrcholu žebříčku stojí Japonsko. Tato ostrovní technologická velmoc je absolutním ztělesněním energetické závislosti. Podle aktuálních dat pochází přes 90 procent veškerého japonského dovozu surové ropy z Blízkého východu (dominují Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty). K tomu se přidává zhruba 10 procent dovozu LNG převážně z Kataru, který Tokio potřebuje k výrobě elektřiny.
Japonsko sice disponuje strategickými rezervami, ale jeho obrovská absolutní spotřeba znamená, že jakýkoliv dlouhodobý výpadek dodávek přes Hormuzský průliv by paralyzoval jeho gigantický průmysl. Pro zbytek světa by zásah japonského dodavatelského řetězce znamenal globální ekonomický šok.
