Příliš horká Asie. Japonci opevňují ostrov u Tchaj-wanu, Čína používá vojenské lodě v rybářském hávu
- Vláda japonské premiérky Sanae Takaičiové vede ostrou rétoriku vůči Číně a zvyšuje výdaje na obranu.
- Obyvatelé Jonaguni mají obavu z útoku, militarizace Japonska je ale populární u mladé generace.
- Čína by mohla během konfliktu s USA účinně použít lodě, které se tváří jako rybářské.
Napětí mezi Pekingem a Tokiem je v současnosti nejvyšší za více než dekádu. Projevilo se mimo jiné víkendovým incidentem, kdy čínské stíhačky během letu nad mezinárodními vodami dvakrát namířily na japonský letoun radar navádějící střely před palbou. V úterý pak Tokio vyslalo stíhačky, aby sledovaly 11 ruských a čínských vojenských letadel, která prováděla společné hlídky nedaleko Japonska.
Jádrem vyhrocených vztahů je Tchaj-wan. Premiérka Sanae Takaičiová pobouřila Čínu výrokem, že by její invaze na ostrov vyvolala ostrou japonskou reakci. Dříve dlouhá desetiletí pacifistická země přitom nezůstává pouze u slov. Japonsko se v posledních letech militarizuje a silně se to promítá do posilování obrany souostroví Rjúkjú, známé zejména ostrovem Okinawa s americkými základnami.
Strategický ostrov se rychle mění
Na výspě řetězce malých souší, který se táhne od hlavních japonských ostrovů, leží pouhou stovku kilometrů od Tchaj-wanu ostrov Jonaguni. Japonci tam i na další místa v souostroví umísťují raketové baterie, radary, muniční sklady a další zařízení. V lokalitě s divokými koňmi vyrůstají byty pro vojáky, jichž jsou zatím nižší stovky, ale postupně mají přibývat.
„Čínská lidová osvobozenecká armáda nepochybně posiluje svou schopnost donutit Tchaj-wan k podrobení. Japonsko, Spojené státy a další západní země musejí Číně ukázat své pevné odhodlání postavit se proti jakýmkoli akcím, které se snaží změnit status quo,“ řekl Bloombergu vysloužilý japonský generálporučík Koiči Isobe.
Má se tak za to, že Jonaguni by se mohl stát důležitým bodem frontové linie potenciální bitvy o Tchaj-wan. Část ze zhruba 1500 obyvatel ostrova je ale z přílivu vojenské techniky nervózní a žádá více informací o budoucích plánech vlády. Obávají se, že militarizace území ničí přírodu a může vyvolat útok.
Další místní ale s aktivitami ministerstva obrany souhlasí a doufají, že lokalita bude v budoucnu lépe chráněná. „Právě teď jsme bezbranní. Potřebujeme jednotku elektronického boje, abychom zneškodnili hrozby, jako jsou drony,“ řekl americké agentuře třiašedesátiletý automechanik Šigeru Jonahara.
Dvě procenta HDP na obranu
Tokio vojensky dále posiluje i Okinawu a svůj nejjižnější hlavní ostrov Kjúšú. Nasazuje tam stíhačky F-35, rakety dlouhého doletu a rozšiřuje kapacity vlastní verze americké námořní pěchoty. Aktuální roztržka je pouhým vrcholem ledovce geopolitických rizik. Císařství dobře vnímá rostoucí vojenskou moc Číny a americký tlak na to, aby nejen evropští spojenci Washingtonu za sebe více převzali zodpovědnost.
Japonsko se už od roku 2015 odklání od poválečného pacifismu, válka na Ukrajině tento trend ještě posílila. Země razantně zvyšuje výdaje na obranu. Dlouhodobě vydávala na armádu kolem procenta HDP, ale loni se dostala na úroveň 1,6 procenta. Na dvouprocentní hladinu se chtěla původně propracovat do roku 2027. Nyní se však zdá, že by cíl mohla překročit už ve fiskálním roce 2025, který skončí březnem.
Povzbuzování obrany je populární zejména u nejmladší generace. Listopadový průzkum média Sankei zjistil, že plány na zvýšení obranných výdajů podporují čtyři z pěti respondentů ve věku 18 až 29 let. Jde o téměř dvojnásobek oproti osobám starším sedmdesáti let.
Peking přitom nezneklidňuje pouze Tchaj-wan a Japonsko. Jeho síla činí starosti mnohým dalším sousedům, kteří s ním mají územní spory, i těm vzdálenějším, například Austrálii. Experti přitom mají obavy, že Čína stále dokonaleji využívá speciální prostředek k provokacím a prosazování svých zájmů a územních nároků: rybářské lodě.
Nenápadné lodě mohou zažehnout konflikt obřích rozměrů
Jižní Korea tento týden zadržela šest takových plavidel, která se ilegálně nacházela v její ekonomické zóně ve Žlutém moři. K zákroku došlo v rámci zesílené kampaně na vymáhání práva, během níž úřady zkontrolovaly 241 čínských lodí. Na protiprávní čínské rybářské aktivity si stěžují také například Filipíny.
Vysloužilý americký admirál James Stavridis už v roce 2021 v románu 2034 napsal, že budoucí válka v Pacifiku nezačne raketovým útokem, ale akcí nenápadných rybářských plavidel. Ta znepokojují i další americké námořníky. „Čína po celá desetiletí provozuje vládou podporovanou polovojenskou rybářskou flotilu se smíšenými posádkami, které kombinují bývalé příslušníky armády a civilní rybáře,“ uvedl letos v létě US Naval Institute.
Odborníci podotýkají, že síla tohoto prostředku spočívá v jeho nejednoznačnosti. „Rozlišování mezi skutečnými civilními loděmi a plavidly milice by bylo pro americké posádky náročné. Velitelé proto mohou být nuceni postupovat s maximální opatrností kvůli riziku neúmyslného vyvolání politické krize střetem s plavidly s nejednoznačným účelem,“ poukázal institut na problematické potírání těchto aktivit.
Tvrdí také, že by tyto lodě při případném střetu mohly izolovat americké síly od přístupu ke spojencům, zablokovat přístavy a narušovat zásobování protivníka. Čínská plavidla jsou navržená s vyztuženými trupy pro nárazy, mají úložný prostor pro zbraně a munici a vylepšené komunikační a navigační schopnosti. „V podstatě se jedná o válečné lodě v rybářském úboru,“ podotýká analýza.
Křehký smír mezi Thajskem a Kambodžou nevydržel
Tato čínská taktika nápadně připomíná ruskou snahu používat polovojensky stínovou flotilu tankerů. Podle ústavu nepanuje shoda ohledně počtu těchto lodí, odhady se pohybují od stovek do tisíců. K tomu Peking může čerpat z největší globální zásobárny skutečných rybářských člunů, kterých má země na půl milionu. Čína na rozdíl od USA disponuje obrovskou kapacitou loděnic a nemá problém menší a levnější plavidla chrlit ve velkém množství. Peking v současnosti zároveň investuje do výstavby a renovace civilních rybářských plavidel pro činnost milice.
V Asii však v blízké době nemusí dojít jen k eskalaci sporů, do kterých je zapojená Čína. Na intenzitě v poslední době opět nabyl i dlouhodobě doutnající konflikt mezi Thajskem a Kambodžou o území. Pohraniční střety mezi oběma zeměmi si už vyžádaly několik obětí a přinutily desítky tisíc lidí opustit své domovy.
Obě země přitom podepsaly 28. července dohodu o příměří, která následovala po ekonomickém tlaku amerického prezidenta Donalda Trumpa, a v říjnu ho rozšířily. Pokud se nepodaří situaci rychle uklidnit, mohly by boje odradit i turisty na vrcholu zimní sezony. Cestovní ruch je přitom pro obě země důležitým zdrojem příjmů.
