Lukáš Kovanda: Jak dovolené zamávaly ekonomikou
Otázkou je, zda meziročně nižší počet pracovních dní nebo celozávodní dovolené, což jsou jen jednorázové záležitosti, červencový útlum vysvětlují v celé jeho hloubce. Nebo zda se na dlouho neviděných propadech ukazatelů podepisují také trendy, jež mají potenciál oslabit českou ekonomiku trvaleji. Uvažme přitom, že průmysl se v červenci propadl nejvýrazněji od ledna 2011, nové průmyslové zakázky pak dokonce nejstrměji od července 2009, stavebnictví zaznamenalo nejcitelnější sesuv od března 2013 a hlubší meziroční pokles exportu (v korunovém vyjádření) nastal naposledy v prosinci 2012.
Moudřejší budeme příští měsíc, až vyjdou srpnová data, která mohou mnohé korigovat. Nicméně už nyní je zřejmé, že za červencovými propady jsou i trvalejší faktory. Na druhé straně těmto trvaleji působícím protivětrům zatím není v souhrnu třeba připisovat nějakou významnou sílu.
Vliv kalendáře
Za propadem průmyslu opravdu z velké části stojí kalendářní vlivy a dovolené stanovované letos v závodech převážně na červenec. V letech 2014 a 2015 nastaly celozávodní dovolené zhruba ve stejnou dobu v srpnu, tak- že loni nemohly být příčinou meziročního útlumu. V roce 2013 ale probíhaly pro změnu v červenci, nikoli v srpnu, takže průmysl v srpnu 2014 vykázal takřka šestiprocentní meziroční pokles. Po očištění od vlivu počtu pracovních dnů ale tehdy klesl jen o 2,8 procenta. Letos po podobném očištění průmysl spadl o 7,6 procenta. Rozdíl je zřetelný. Zatímco předloni byl průmysl na vzestupné dráze, letos svoji dynamiku ztrácí – bez ohledu na kalendář. Toto zpomalení by však zatím nemělo být fatální. Hovoří pro to alespoň měkké ukazatele, jako je srpnový index nákupních manažerů v průmyslu, který vykazuje stabilní hodnoty, byť nikterak zářné.
Za fundamentální ztrátou dynamiky českého průmyslu stojí zpomalení ekonomiky eurozóny ve druhém čtvrtletí a určité nasycení trhu, který byl po dlouhých letech poznamenaných krizí a recesí notně podvyživený.
Vládní politici se ale zatím další krize české ekonomiky bát nemusejí. Měli by však zvážit to, že neustálé přisypávání státním zaměstnancům a platech možná koupí pár hlasů u voleb, ale dlouhodobě české ekonomice pomohou spíše výdaje produktivní, tedy investiční. Právě nízká investiční aktivita je jedním z důvodů slabé- ho července jak v průmyslu, tak zejména ve stavebnictví. Spotřebu domácností dnes není třeba dále stimulovat, neboť českou ekonomiku táhne i bez toho. Z hlediska politika je ovšem pochopitelně lákavější – a jednodušší – zvyšovat platy, než se zasazovat o vyšší investice, které se zúročí až dlouho po skončení jeho mandátu.
Autor je hlavním ekonomem společnosti Roklen
