Ode dneška žije svět na ekologický dluh, bod zlomu nastal dřív než loni
Za pouhých sedm měsíců spotřebovalo roční příděl přírodního bohatství, jakými jsou pastviny pro dobytek, ryby v oceánech či schopnost rostlin absorbovat vyprodukovaný oxid uhličitý. Právě tento skleníkový plyn je podle Global Footprint Network nejcitelnějším faktorem v otázce nároků lidstva na přírodu, neboť uhlíková stopa tvoří 60 procent tzv. ekologické stopy.
„Žijeme za půjčené prostředky, protože vypouštíme více oxidu uhličitého, než mohou naše oceány a lesy pohltit, systematicky ničíme rybí populace a kácíme lesy rychleji, než se dovedou množit a dorůstat,“ konstatuje ekologická organizace.
„Pokračujeme v budování našeho ekologického dluhu,“ řekl v reakci na zprávu Pascal Hanifin ze Světového fondu na ochranu přírody (WWF), který na iniciativě spolupracuje.
Tempo zpomaluje
Výpočet data každoročního „dne překročení“ vychází z porovnání globální biokapacity a poptávky. Institut Global Footprint Network k němu využívá údaje OSN z tisícovek oblastí lidské činnosti, včetně rybářství, lesnictví, dopravy a energetiky. Podle institutu na začátku 60. let lidstvo využívalo tři čtvrtiny kapacity zdrojů Země a od 70. let v důsledku ekonomického a populačního růstu začala poptávka překračovat nabídku.
V roce 1993 vyšel tento den na 21. října, v roce 2003 na 22. září a loni už na 13. srpen. Mírně povzbudivý je ale fakt, že tempo, jakým se datum posouvá v kalendáři dopředu, v posledních pěti letech kleslo na v průměru méně než jeden den ročně. Do té doby byly ročním průměrem tři dny.
Global Footprint Network v rámci aktivit „dne překročení“ zveřejnil také údaje o ekologické náročnosti životních stylů jednotlivých zemí světa. Nejhorší jsou v tomto ohledu Australané. Kdyby každý na Zemi žil jako oni, bylo by k udržení rovnováhy potřeba 5,4 modrých planet, zatímco světový průměr činí 1,6.
