Boty jsou pro mě hudební nástroj. Náš celkový vzhled si představuju jako orchestr a boty s ním musejí ladit. Budou-li hrát falešné tóny, tak pokazí celý koncert,“ vypráví s vášní sobě vlastní Andrea Artioli, švec ze třetí generace výrobců pánských bot, jejichž tradice začala před víc než sto lety na zahradě malého domku v italské Ferraře.
V novotou zářícím butiku Alto Livello kousek od Pařížské ulice na sebe máme jenom půl hodiny. Obvykle sotva někoho stihnu za tu dobu rozmluvit. Temperamentní Ital mne ale zahrnul tolika zajímavými informacemi, že by vydaly na články dva. I přesto jsem litovala, že nemůžeme posedět déle.
Poetická přirovnání, živé příběhy, ale i konkrétní data ze sebe doslova sype na počkání. „Můj dědeček byl sirotek. Jednoho dne, bylo mu devět, na něj na zahradě domu, kde bydlel, narazil soused. Vracel se po polední pauze do práce a rozhodl se, že bude nejlepší vzít malého Severina s sebou, aby se jen tak nepoflakoval. Tak se můj dědeček dostal k ferrarskému ševci a řemeslu, u kterého strávil celý život,“ začíná své vyprávění.
V rodině Artioli zřejmě jablka nepadají daleko od stromu. Malý Andrea znal tento příběh nazpaměť, a tak ve svých devíti letech přišel za dědečkem s tím, že by chtěl také šít boty. „Dědeček nepovolil, byl jsem prý ještě moc malý a musel jsem si počkat do čtrnácti. To léto, kdy mi bylo čtrnáct, jsem se ale o botách naučil skoro všechno,“ směje se a do éteru přenáší svou nakažlivou radost ze života.
Jestli to opravdu nebude těmi botami. Když jsou udělané tak, jak mají, jsou podle Andrey Artioliho bodem, který do těla přenáší všechnu energii ze země; máte se v nich cítit zdraví a stoprocentně sami sebou. Proto musejí být „pohodlné, trvanlivé, odolné a lehké“.
„Robert De Niro je moc fajn chlap,“ usmívá se Andrea a na svém iPhonu mi ukazuje snímky, jež si pořídil se svými zákazníky. Defilé řady světových státníků, byznysmenů, herců a zpěváků nemá konce. Věděli jste, že Vladimir Putin má nohu velikosti 40? A papež Jan Pavel II. má ve svém hrobě boty značky Artioli? „Mí zaměstnanci jsou věřící lidé a chtěli jsme dát papežovi dárek. Stal se pak pravidelným zákazníkem a naše boty ho provázely i na poslední cestě. Jsme na to pyšní.“
Nevšedních historek má Andrea v rukávu mnoho. „Před několika lety jsem byl zavolán k zákazníkovi do Paříže. Noblesní pán, který bydlel v nádherném bytě s vysokými stropy a spoustou obrazů. Chtěl udělat boty na zakázku a dost na ně spěchal. Nějak jsme to zvládli a výrobu uspíšili. Pár týdnů poté mluvím se svými lidmi v Paříži a ptám se na toho zákazníka. Oni na to: Vše dopadlo výborně, odešel v pokoji! Zpětně jsem se dozvěděl, že ten úžasný pán měl nějakou strašnou nemoc a jen pár týdnů života, proto potřeboval naše boty tak rychle. Chtěl si je vzít s sebou na onen svět.“
Švec umělec
Prominentní švec říká, že vždy studoval to, co považoval za důležité, aby mohl vyrábět ještě lepší boty. Například design. Každý rok navrhne až 400 nových stylů a striktně se drží toho, čemu říká hranice dobrého vkusu. Znamená to, že některé nápady zákazníků nezrealizuje, ani kdyby mu platili zlatem.
„Při navrhování se cítím trochu jako herec. Mí zákazníci pocházejí z odlišných odvětví a každý je jiný. Snažím se maximálně vcítit do jejich kůže, abych navrhl botu, která jim bude vzhledově i funkčně vyhovovat,“ říká. „Vkus a styl už dnes není definován jen geograficky či původem. Spíše jde o skupiny lidí propojené tím, co dělají. Určitý styl se líbí politikům, něco jiného finančníkům a umělci jsou samostatná kategorie. Do arabských zemí ale pořád vyrábím hlavně sandály, na jihu Ruska mají rádi boty hodně do špičky a pro brunejského sultána jsem je šil z látky.“
„Odmalička jsem v televizi sledoval americké filmy a miloval je,“ zmiňuje další vášeň, která ho v roce 1986 zavála až za oceán. Jeho otec dělával boty hollywoodským hvězdám typu Freda Astaira, Clarka Gablea či Garyho Coopera a Andreu Amerika fascinovala. První zahraniční zkušenost absolvoval v butiku v San Francisku. „V oddělení bot jsem byl po odchodu kolegyně na mateřskou úplně sám. Oproti tomu u oblečení pracovalo pět lidí, a tak mě napadlo, že by mi mohli s botami trochu pomoct a nabízet je přímo k oděvu, který si zákazník kupuje. Dal jsem jim část své provize a prodeje se zdvojnásobily.
Objednávky podle vzorků kůže
Pak jsem si všiml, že některým lidem stačí vidět látku, aby si objednali celý oblek. Tak jsem s botami udělal to samé. Nechal jsem si od otce poslat vzorky kůže, vyrobil katalog a šlo to jedna radost. Třeba magnáti z Texasu je nakupovali skoro po desítkách,“ říká Andrea o svých obchodních začátcích, při nichž se seznámil i s Georgem Bushem starším, který je dodnes jeho zákazníkem.
Ve svých botách míchá tradiční italský recept na úspěch: vezmete svobodu, trvalé hodnoty jako rodina a láska, krásu Itálie a její rozmanitost, smícháte s tvrdou prací a získáte produkt, který nemá ve světě konkurenci. Andrea navíc sází na přírodní vlastnosti materiálů, s nimiž pracuje. „Chci-li udělat botu extra odolnou proti vodě, tak na ni použiji kůži ze žraloka, na boty s extra výdrží zase kůži sloní,“ říká. Jedním z jeho vynálezů je elastický šev, který zaručí, že bota nikdy nebude tlačit. „Nohy nám v průběhu dne napuchnou, a pokud se jim bota nepřizpůsobí, tak začne tlačit. Moje boty rostou s vaší nohou,“ směje se.
Společnost Artioli ročně vyrobí 25 000 párů bot, z nichž je až 20 % děláno na individuální zakázku. Výroba takového páru trvá přibližně 90 dní. Cena bot v obchodě se pohybuje kolem 30 tisíc korun, za ty na míru zaplatíte zhruba o třetinu víc. Artioli zvažuje navýšení produkce, ale i tak prý bude poptávka převyšovat nabídku. „Celý život se snažím poskytovat lidem dobrý servis a zpříjemnit jim život. Když se mi to povede, zpříjemním ho i sám sobě,“ říká. Zní to jako dokonalé klišé, jenže Andreovi Artiolimu se dá věřit.
