Vypadalo by to jako běžné všední ráno v bytovém domě, kde je hodně mladých rodin. Na společné chodbě stojí starší model rotopedu, v rohu vysoká zelená kytka, pět dveří vede do pěti bytů. Dům začíná ožívat kolem sedmé. Děti se hrabou z postelí, dají si snídani a vypraví se do nedaleké školy či školky.
Rozdíl tu však je. V žádném z bytů nenocoval muž, otec rodiny. Všude jen maminky a jejich děti. Kojenci, batolata, předškoláci, školáci. A byty jsou vlastně takové malé garsonky, kde je v jednom pokoji to nejnutnější. Kuchyňská linka, stůl, pár židlí, velké skříně na šaty, které kdysi vyřadili z nějakých kanceláří, patrová postel, vedle ještě jedna, rozkládací pohovka a případně postýlka pro miminko.
Součástí kuchyně je vše potřebné od sporáku, přes mikrovlnku po varnou konvici. Pro maminky, které tady žijí se svými dětmi, je tento jednoduše vybavený byt záchranou. Utekly sem před partnery, kteří je týrali. Našly tady zázemí, když už neměly na nájem a hrozilo, že skončí s dětmi na ulici. Žijí v Novém domově v Otrokovicích.
Pocit bezpečí
Otrokovický azylový dům má nyní dvanáct obyvatel, pět maminek a sedm dětí. Také dvaačtyřicetiletá Ladislava tu žije. Na schůzku s reportéry Sedmičky přišla do malé jednací místnosti v přízemí azylového domu i se svým pětiměsíčním synem. Spokojeně si vrněl v autosedačce pro nejmenší děti. „Nezlobte se, ale jeho jméno v novinách neuvádějte. Všechno, co se nám stalo, je ještě příliš čerstvé,“ prosí Ladislava, na níž je na první pohled patrná únava.
Mezi maminkami z azyláku je Ladislava výjimkou, o svém osudu dokáže mluvit s cizími lidmi. Většina žen, které do azylového domu utečou, chce zůstat v naprosté anonymitě. Nikdo se nemá dozvědět, kde jsou a co tam dělají. Mají k tomu své důvody. V azylovém domě se skrývají před tyrany a mají strach, aby je tam jejich agresivní partneři nenašli.
„Můj přítel ale nedávno tragicky zemřel. V mém povídání samozřejmě mohou poznat jeho a moji rodiče, o koho jde, ale fyzicky nám žádné nebezpečí nehrozí,“ říká Ladislava.
O smrti jejího partnera a otce dítěte psaly na konci roku i místní deníky. K tragédii došlo po vánočních svátcích na Uherskohradišťsku. Mladík procházející kolem jednoho z volně přístupných dvorků tam kolem desáté hodiny večer uviděl lidské tělo oběšené na konstrukci prádelního sušáku.
„Jednalo se o osmatřicetiletého muže. Mladík jej sundal a snažil se ho oživit. Přivolaný lékař však mohl jen konstatovat smrt,“ uvedl uherskohradišťský policejní mluvčí Aleš Mergental. Muž podle kriminalistů zemřel bez cizího zavinění. V kapse měl dopis na rozloučenou.
„V dopise bylo jen pár slov. Podle písma bylo poznat, že ho psal nejspíš hodně opilý. Na konci dopisu bylo téměř nečitelné telefonní číslo,“ dodává Ladislava. Právě kvůli alkoholu a velmi agresivnímu chování, které v jejím partnerovi pití probouzelo, Ladislava ze dne na den utekla i s malým kojencem do azylového domu.
„Byli jsme spolu přes tři roky. Když se opil, tak mě bil pravidelně. Všechno to vyvrcholilo v polovině listopadu, kdy tři dny pil a mlátil mě. Rozbil mi hlavu, zlomil ruku. Narychlo jsem utekla i s malým. Přijela pro mě maminka a já odešla jen s kufrem,“ líčí své trápení Ladislava.
U rodičů ale Ladislava zůstávat nechtěla. Maminka i nevlastní otec jsou po těžké nemoci, v jejich bytě nejsou podmínky pro malé miminko. „Věřím, že by mě u sebe nechali. Ale nechci jim přidělávat víc starostí,“ vysvětluje žena, která měla strach o vlastní život.
„Musela jsem od přítele odejít. Agrese se stupňovala. Nemohla jsem čekat, až dojde k tomu, že mě zabije nebo v sebeobraně zabiju já jeho,“ uvědomuje si žena. Navíc už Ladislava nebyla sama, ale měla zodpovědnost také za jejich dítě. „Chlapci by ale podle mě nikdy neublížil. V opilosti ho dokázal i nakrmit. Jako otec byl úžasný a nebýt alkoholu, byl by i úžasný partner, ale svoje problémy léčil pitím, a to ho měnilo,“ objasňuje Ladislava.
Když na konci listopadu minulého roku přijela se svým dítětem do azylového domu Charity svaté Anežky v Otrokovicích, nové prostředí, ve kterém se ocitla, ani nevnímala. Původně chtěla do podobného zařízení, které je ve Véskách u Uherského Hradiště. Tam ale měli plno a poslali ji do Otrokovic.
Vybavení a režim azylových domů je všude obdobný. Denní a noční klid je v zájmu dětí, které jsou tady na prvním místě. Trvá od poledne do tří hodin odpoledne a od sedmi večer do sedmi ráno. Návštěvy mohou za maminkami chodit pouze odpoledne od tří do sedmi. Do deseti hodin do večera mohou maminky trávit čas ve společenské místnosti, ale musí se chovat tak, aby nerušily noční klid. V deset hodin večer se také úplně zamyká hlavní vchod, u něhož přes celý den stojí stálá služba, která hlídá, aby se dovnitř nedostal někdo opilý nebo agresivní.
Nespavost a pláč
V bezpečí a tichu azylového domu strávila Ladislava už přes šedesát nocí. Teprve na konci ledna ale dokázala spát celou noc. „Předtím jsem jen seděla u dětské postýlky, kde spal syn a brečela do polštáře,“ přiznává Ladislava, za kterou po útrapách dochází psycholožka a pomáhá jí vypořádat se s minulostí. Jejímu synkovi trvalo dva dny, než si zvykl na nové prostředí. „Je to pohodové dítě,“ říká jeho matka.
„Mrzí mě obecné povědomí lidí, kteří si myslí, že se tady jen povalujeme. Vzhledem k tomu, že každá z nás má děti, by to ani nešlo. Ale hlavně se snažíme znovu odrazit ode dna. Najít si práci a za půl roku, který tady můžeme strávit, taky jiné ubytování,“ brání maminky v azylovém domě Ladislava, která si v jednom měsíci v azyláku dokázala vyřídit to, co by jí dřív trvalo rok. Pomohli jí v tom i zaměstnanci azylového domu, kteří maminkám radí, kam zajít na úřad, o jakou dávku žádat, které doklady zajistit. „Méně zkušené maminky učíme, jak se starat o dítě, jak správně hospodařit s penězi, jak uvařit levné a přitom zdravé jídlo, které je vhodné i pro děti,“ doplňuje jedna z pracovnic azylového domu Lenka Žáčková.
Kromě toho se maminky učí pracovat s počítačem. Naučí se pohybovat v prostředí internetu, používat word nebo excell. „Už jsem se naučila počítač zapnout a vypnout,“ hlásí se smíchem Ladislava, která se svým partnerem žila a pracovala na zemědělské farmě.
Azylovému domu pro matky s dětmi v Otrokovicích ovšem teď kvůli razantnímu snížení dotací hrozí likvidace. Otrokovické charitě, která domov provozuje, na tuto sociální službu pro letošek chybí až jeden milion korun. Krizová situace se týká i dalších azylových domů ve Zlínském kraji. Matky s dětmi v nouzi se tak nebudou mít v rámci kraje kam uchýlit.
„Je to nefér. Nebýt této organizace, syn by skončil v kojeneckém ústavu a já na ulici. Dostala jsem se tak mezi tým skvělých sociálních pracovníků, kteří svou ochotou dokážou člověka povzbudit a dát mu velkou porci sebevědomí. Jsem zklamaná, že tuto službu chtějí zrušit z finančních důvodů. Moc apeluji na vedení města, aby přehodnotili potřebnost tohoto zařízení,“ komentuje situaci Ladislava.
Pokud by byly dotace pro letošní rok opravdu nižší, musely by se matky s dětmi vystěhovat. „Byli bychom nuceni jim vypovědět smlouvu a celou službu ukončit. Kam by se pak uchýlily, nikdo neví. Některé z našich klientek jsou navíc oběti domácího násilí a v azylovém domě jsou chráněné před útoky násilníků. Mimo něj budou v nebezpečí,“ reagoval zástupce ředitele Charity svaté Anežky Otrokovice Jiří Vlček.
Také zaměstnanci sociálních služeb žijí v permanentní nejistotě. „Problém spočívá v tom, že ministerstvo práce a sociálních věcí nevypsalo včas individuální projekt pro služby sociální prevence. Nový projekt je zatím v nedohlednu. Celkově chybí pro tyto služby pro rok 2012 zhruba 890 milionů korun. Situace už je natolik vážná a deprimující, že zvažujeme vyjádření naší nespokojenosti demonstracemi sociálních a dalších pracovníků,“ podotýká Vlček.
Kolika matkám a jejich dětem pomohl v minulosti Nový domov Otrokovice?
Rok 2008: 11/18 (matky/ubytované děti)
Rok 2009: 22/43
Rok 2010: 20/28
Kdo najde pomoc v azylovém domě?
• ženy, matky s dětmi, které jsou obětí domácího násilí
• ženy, matky s dětmi, které jsou bez přístřeší nebo žijí v bytových podmínkách, jež ohrožují zdraví a život
• ženy a matky s dětmi, které nejsou schopné vlastními silami zvládnout náhlou životní situaci
• ženy, matky s dětmi, žijící v nevyhovujícím rodinném prostředí včetně případů, kdy je v ohrožení vývoj či zdraví dětí
