Bea Johnson: Naučme se odmítat

Bea Johnson

Bea Johnson Zdroj: Ondrej Tylcer

Autorka úspěšné knihy Domov s nulovým odpadem, proslulá blogerka a žena, které se roční rodinné odpadky vejdou do kabelky, Bea Johnson se vydala po světě vyprávět o životě, v němž méně věcí znamená více radosti.

Prostě spálím mandle, rozdrtím je, přidám kokosový olej a mám skvělou směs na oční linky. Řasenku si vyrábím podobně,“ přehodí si s francouzským šarmem dlouhovlasá blondýna nohu přes nohu. V úzkých černých kožených kalhotách a na vysokých černých podpatcích. Čekala jsem osobu ve lnu, nenalíčenou, přírodní. K setkání dorazila nalíčená žena s pěstěnou hřívou a espritem, který by se dal uskladnit.

Zatímco mi na udivenou otázku popisuje, jak se pudruje kakaovým práškem bio, prohlížím si ji, je to zajímavá bytost. V The New York Times ji nazvali kazatelkou života bez odpadu. Cestuje po celém světě, minulý měsíc se vydala na třetí zahraniční šňůru přednášek. Zvou si ji školy, univerzity i firmy. Do Prahy ji pozvala iniciativa Bezobalu. Blog Bey Zerowastehome.com je slavný stejně jako její stejnojmenná kniha. Domov s nulovým odpadem. Zatím je přeložena do devíti jazyků, ale pracuje se na dalších, včetně češtiny.

Bea má v angličtině silný francouzský přízvuk. Je původem Francouzka a žije se svým americkým manželem a dvěma pubertálními syny v Kalifornii. Vytahuje z kabelky skleněnou dózu zhruba půllitrového objemu se sbírkou čehosi uvnitř. „To jsou odpadky z naší domácnosti za rok 2015.“ Přijde mi vtipné, že si vozí odpadky s sebou do Evropy, ale prý si to novináři i studenti rádi fotí. Prohlížíme si, co je v dóze, ožvýkané žvýkačky, nálepka na kufr z letadla, desky z pasu a podobně. Letos to prý ale tak slavné nebude, už teď mají ve sklenici velké zlomené měřicí pásmo.

Život Bey Johnson, jejího manžela a dvou synů teenagerů není snahou o nulový odpad omezen. Žijí v městském domě v Mill Valley, v půvabné vinařské oblasti v Kalifornii. Prohlížím si fotografie jejich domu, je celý bílý, včetně všech místností a nápadný je skrovný výskyt čehokoli.

Pět R

„Zásadní je, že uskrovněním se a dodržováním pravidel zero waste se život nekomplikuje, ale zjednodušuje,“ zdůrazňuje mi znovu a znovu. Nejde však o hromadu konkrétních tipů, jak zjednodušit domácnost, vyhnout se odpadu, nakupovat bez obalů a procházet second handy. Jde jí o vysvětlení, že snaha o co nejmenší odpad neznamená ujetý životní styl, div ne sociální vyloučenost. „Složitý je jen přerod vašeho životního stylu. Nemusíte z něj přitom vůbec nic ubrat, naopak zjednodušením všeho získáte dost času. Ale zpočátku to stojí úsilí. Projít každou zásuvku.“

V domě Johnsonových například nejsou žádné prádlem nacpané skříně. Každý z členů rodiny má dvě police a na nich pár kousků, které točí dokola. Bea Johnson pravidelně fotí svůj šatník na blog, přece jen vystudovala oděvní design. Je to veselá fotka. Asi šestero bot od lodiček po pohorky, tři sukně, troje kalhoty, tři halenky, dvě trička, tílko, něco málo spodního prádla. Ukazuje mi svoje lodičky: „Jsou fantastické, že, nikdo by neřekl, že stály čtyři dolary.“

Při průzkumu, jak netahat domů obaly, se dostala Bea Johnson k pročítání obsahu čisticích a kosmetických přípravků a zjistila, že většinu z nich dokáže nahradit. Není jediná, ani první, na YouTube visí tisíce instruktážních videí, jak si vyrobit vlastní zubní pastu, deodorant, prášek na praní i mycí prostředky. Má pravdu, řada věcí je marketingově našlehaná a dá se přitom obejít sodou, octem, kokosovým olejem a esenciálními oleji.

Bea Johnson shrnula svou metodu do pravidla „Pěti R“, tedy pětice anglických sloves. „Tři kroky jsem nevynalezla já, reduce, reuse a recycle. Dala jsem před ně však jeden a zdá se mi nejdůležitější. Refuse. Tedy odmítněte, co nepotřebujete. Je důležité se naučit říkat ne. Pokaždé, když nějakou věc přijmete, vytváříte poptávku na další kus. Přijetím plastové tašky v obchodě nebo na konferenci říkáte, že je v pohodě je vyrábět, a vytvoříte poptávku na další tašku. Jde o návyk, dojde vám, kolik věcí nepotřebujete a vlastně ani moc nechcete, prostě vám je někdo dá.“

Reduce, tedy redukovat věci v prostoru, je celkem jasné pravidlo. U Johnsonových co se chvíli nepoužívá, jde z domu. Sami také nakupují většinu věcí v second handech. Reuse, tedy používat znovu a znovu, je taky pochopitelné. V kuchyni Bey jsou proto jen skleněné dózy a láhve. Do obchodu přichází vybavena dózami a spoustou plátěných pytlíků. Nepřihazuje z regálů rovnou do koše, musí k pultům. Tam jí do dóz už prodavači navyklým způsobem skládají sýry, šunku, maso.

V případě recycle tedy recyklovat jde prý hlavně o školní papíry potištěné z obou stran a láhve od vína, které k nim donesou přátelé. „Nevědí totiž, co nám přinést, tak jim říkáme, ať donesou víno. My kupujeme stáčené, takže tohle je hezká změna.“

Poslední R, pravidlo, které Bea zdůrazňuje, je rot, tedy zhnít, rozložit. Tak se organický odpad promění v užitečný kompost. „Měli jsme kompostér se žížalami, malý, takže nedráždil sousedy a děti mohou pozorovat žížaly, jak se živí vašimi slupkami. Dnes využíváme městské služby, která odváží organický odpad. Vzniklý kompost pak prodávají vinicím.“

Kolik je málo

Tím, že Bea Johnson promyslela každý úkon v každodenním životě, se vrátila vlastně na začátek. Třeba takové mýdlo. Nejlépe aleppské mýdlo z olivového oleje. Po zkoušení různých kombinací došla k tomu, že není potřeba nakoupit dvacet hygienických prostředků k očistě těla. Kvalitní mýdlo stačí na ruce, tělo, vlasy. I na holení pro ni i jejího muže. Používá skleněné láhve na všechno, vodu, olej, mléko, víno. Svůj nákup staví na nakupování v tzv. bulk, tedy z velkoobchodu, ze zásob, z ohromných pytlů a obchodů, které neporcují potraviny do malých balení.

Vypuštěná světlice

Před deseti lety bydleli Johnsonovi jako typická americká rodina v domě za městem a kamkoli se hnuli, museli autem. Z dřívějšího života v Londýně, Amsterdamu a Paříže se jim však stýskalo po urbánním světě, chtěli znovu do obchodu a do školy dojít pěšky. Začali tedy hledat dům ve městě. Než ho našli, pronajali si malý byt a přebytečný nábytek a věci uskladnili. Po roce skutečně dům svých snů objevili. Objevili ale také, že většinu uskladněných věcí vůbec nepostrádali. Zbavili se jich. V roce 2007 se tedy nastěhovali do prázdného domu a začali sledovat dokumenty a číst knihy o životním prostředí. „Začali jsme se s manželem bavit vážně o tom, co na světě zanecháváme svým potomkům. Můj manžel dal v práci výpověď a založil si konzultační firmu na trvale udržitelný rozvoj a já se starala o domov. Začali jsme sledovat naši spotřebu elektřiny a odpad.“

Bea JohnsonBea Johnson | Ondrej Tylcer

Ve stejném roce natrefila Bea na termín zero waste, tedy nulový odpad. Tehdy se to týkalo pouze průmyslových technologií a metod, jak naložit s městským odpadem. „Jako by někdo přede mnou vypustil světlici. Tohle přesně bychom měli dělat doma. Jestliže není cílem nulový odpad, tak co to je? Méně odpadu? Nebo o něco méně? Začala jsem pozorovat každý aspekt našeho života a testovat.“

Další dva roky experimentovala s kopřivami namísto rtěnky, jedlou sodou namísto šamponu. Snažila se vyrobit si všechno sama. „Dnes si vyrábím make-up a maskaru, a to je všechno. Co potřebuji, se snažím koupit bez obalů. Našla jsem si svůj systém a napsala o tom knihu, aby lidé nemuseli vyzkoušet každou slepou uličku, do které jsem vešla.“

Že se doma nehromadí odpadky, si děti všimly, až když vlastní matku viděly v televizi a došlo jim, že je slavná. Slyšely, že jejich máma sbírá odpadky do sklenice. Podle Bey jsou potřeby dětí prosté a komplikuje jim je jen rodič, když v obchodě nakupuje nerozumně. Doma ve spíži ve skleněných dózách najdou, co rády snídají, a vůbec vše, po čem touží, mají. „Na nich je jen, aby dokázaly věci odmítat, aby přemýšlely dvakrát, než si něco vezmou. Ale i moji synové chtějí značková trička.“ Bea Johnson jezdí nakupovat oblečení dvakrát do roka, v polovině dubna a v polovině října do tři čtvrtě hodiny vzdáleného, obrovského second handu. Dětí se vyptá, co by chtěly. „Nechci, aby mi v dospělosti vyčítaly, že nemohly něco mít a nosit. Jestliže chtějí tenisky adidas, najdu jim je tam.“

Mnohokrát od rozhovoru s Beou jsem si prohlížela vlastní skříň, koupelnu a spíž. Bea Johnson je inspirativní právě proto, že není umanutá, nesoudí a život oholený na podstatné věci zní v jejím podání zdravě. Opakuje přitom logické věci, jako že hodnota člověka neroste s množstvím luxusních věcí. Že pořídit si šatník z druhé ruky je cool. Její mise je především o vysvětlování předsudků, které lidé mají s redukováním odpadu spojené. Proto je i text o téhle paní právě v ZENu. Protože tady znovu a znovu přehodnocujeme náš život a zajeté způsoby uvažování. Tak nám právě Bea Johnson ukazuje, že si lze užívat života na luxusní úrovni a kvůli nulovému nebo takřka nulovému odpadu není třeba vzdát se milovaných věcí. I když doporučuje nekupovat si CD a DVD ve století, kdy lze vše legálně stáhnout. Že na cestu člověku stačí zavazadlo na palubu a že je fajn dojít do vinotéky s vlastní láhví.

Tipy, jak zamezit odpadu v domácnosti:

Kuchyně

* Nahraďte jednorázové papírové utěrky látkovými.
* Igelitové pytlíky na svačinu nahraďte látkovými nebo pořiďte krabičky.
* Nakupujte s plátěnými taškami v prodejnách bez obalů do vlastních obalů ve větším množství – do plátěných pytlíků suché potraviny, do skleněných nebo plastových dóz mokré a mastné potraviny, do láhví tekutiny.
* Nakupujte na trhu – tam zpravidla nepoužívají na zeleninu a vejce obaly.
* Naučte se pít kohoutkovou vodu.
* Pořiďte si kompostér na biologický odpad.

Koupelna

* Používejte jako deodorant sodu nebo krystal.
* Na většinu péče od vlasů přes tělo po holení stačí mýdlo.
* Nahraďte kosmetiku domácí alternativou, od jedlé sody přes kokosový olej po domácí zubní pastu, menstruační kalíšek.
* Používejte kompostovatelné dřevěné nebo bambusové kartáčky a hřebeny.

Oblečení

* Snažte se o minimální počet oděvů, bot a doplňků, vyhledejte si metodu capsule wardrobe.
* Nakupujte v second handu.
* Když nakupujete nové, kupujte kvalitní věci bez visaček, igelitových obalů. Krabici od bot nechejte v obchodě.
* Věnujte kousky, které nenosíte.
* Obnošené kousky schovejte na hadry a utěrky.