Běda mužům, kterým žena vládne. V případě zlínských hasičů to neplatí | E15.cz

Běda mužům, kterým žena vládne. V případě zlínských hasičů to neplatí

Vojtěch Cekota

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Jarmila Čičmancová šéfuje mužům, kteří v krizových situacích nasazují pro záchranu jiných svůj život. Štve ji, že za to nejsou patřičně odměněni.

Jsou to tvrdí chlapi, které lidé vidí za okénky červených aut uhánějících s blikajícími modrými majáky a s houkáním ulicemi měst a obcí. Hasí oheň, vystříhávají zraněné ze zdemolovaných aut nebo se brodí s čerpadly kalnou vodou při povodních. Jejich nejvyšší velitelkou ve Zlínském kraji je přesto žena. „Ve výjezdových jednotkách máme jen muže. Ale žen pracuje u hasičského sboru také spousta,“ říká ředitelka Hasičského záchranného sboru Zlínského kraje Jarmila Čičmancová.

Jak jste se dostala k hasičům? Bylo to vaše životní přání, nebo spíš souhra náhod, které člověka v životě potkávají?

Po absolvování stavební průmyslovky jsem pracovala v ekonomické oblasti. To mne bavilo. A když jsem později hledala zaměstnání, našla jsem místo opět v ekonomické oblasti - u hasičů. Byla to náhoda. Nastoupila jsem v roce 1987 jako referentka pro ekonomiku k Okresnímu útvaru požární ochrany ve Valašském Meziříčí. Práce u hasičů mne chytla a vydržela jsem u ní až do současnosti.

Kancelář ekonomického oddělení ještě není ředitelna. Jak se vám podařilo tyto dvě židle vyměnit?

Když v roce 2001 vznikla krajská ředitelství hasičského záchranného sboru, nabídli mi post ekonomického náměstka krajského ředitele ve Zlíně. Tehdy jsme se do Zlína také přestěhovali. A když sedm let poté končil ve funkci ředitele můj předchůdce, přihlásila jsem se do výběrového řízení. Uspěla jsem, a od června 2008 tedy působím ve funkci krajské ředitelky hasičů.

Není to spíš práce pro muže? Jak se vám daří jako ženě velet převážně mužskému sboru s více než čtyřmi stovkami lidí?

Je pravda, že ve výjezdových jednotkách máme jen muže. Ale žen u nás pracuje také hodně, v operačním středisku, v prevenci, krizovém řízení, civilním nouzovém plánování, na personálním a ekonomickém úseku. Máme u nás také psycholožku, techničku chemické služby. Přímo chlapům ve výjezdových jednotkách nevelím. Na to jsou velitelé družstev, velitelé čet a stanic, velící důstojníci směny nebo řídící důstojníci. K mimořádným zásahům jezdím, ale funguji při nich jako řídící důstojník kraje, který koordinuje v úrovni strategického řízení záchranné a likvidační práce a opatření na ochranu obyvatelstva. Zajišťuji spolupráci s krajským úřadem, se starostou obce, s krizovými štáby, s úřady veřejné správy nebo správními úřady.

Hlásí se k vám ženy i do výjezdních jednotek? Bránilo by něco jejich zařazení mezi hasiče, kteří vyjíždějí k zásahům?

Žádný předpis to nezakazuje. Pokud by uchazečka splnila veškeré požadavky, například náročné testy fyzické, osobnostní i zdravotní způsobilosti, mohla by vykonávat i tuto práci. Ovšem výkon služby naráží na další předpisy, například z hlediska bezpečnosti práce a hygienických norem. Musela by být přijata další organizační opatření týkající se například oddělených šaten, ložnic odpočívajících hasičů ve směně, hygienických zařízení a podobně.

Jaké jsou další požadavky na uchazeče o zaměstnání ve výjezdové jednotce? Máte dost zájemců?

Hasič musí mít ukončené středoškolské vzdělání s maturitou, nejlépe v oboru požární ochrana. Na některých funkcích je požadováno vysokoškolské vzdělání. Musí být bezúhonný, nesmí být členem politické strany či hnutí, nesmí vykonávat jinou výdělečnou činnost nebo živnost. Kdo chce na funkci strojníka, tak musí mít navíc řidičský průkaz skupiny C nebo D, přičemž preferujeme řidičskou praxi. Každý uchazeč absolvuje také pohovor. A pak se vybírá ten nejvhodnější kandidát na požadované místo. O uchazeče nouze není, na jedno místo ve výjezdové jednotce je mnohdy třicet i více zájemců, přesto splnit všechny požadavky není jednoduché.

Hasiči uzavírají služební poměr. Co je s tím spojeno?

Celá řada práv a povinností vyplývajících ze zákona o služebním poměru. Například v důležitém zájmu služby lze nařídit příslušníkovi až 150 hodin výkonu služby přesčas bez náhrady, hasič je povinen se podrobit každoročně ověřování fyzické zdatnosti, jeho službu nesmí ovlivňovat politické, náboženské nebo jiné přesvědčení. Hasič nesmí stávkovat, nesmí být členem řídicích nebo kontrolních orgánů právnických osob provozujících podnikatelskou činnost, musí dodržovat služební kázeň.

A co výsluhový příspěvek?

Na ten má hasič nárok po nejméně patnácti odpracovaných letech. Je to určitá kompenzace za větší fyzické i psychické vyčerpání, které tato práce přináší.

Co vaši lidé považují ve své profesi za nejtěžší?

Samozřejmě jsou to situace, kde došlo ke zranění nebo smrti lidí. Nejhorší snad je, když při mimořádné události zemře dítě. Velice těžce se hasiči vyrovnávají s událostí, jejíž účastníkem je jejich rodinný příslušník, blízký či známý. Ovšem to by byla otázka přímo na výjezdové hasiče.

Vyhovuje vám současné jediné operační středisko pro celý kraj místo dřívějšího systému jednoho operačního střediska pro každý okres?

Dřívější systém měl výhodu ve větší místní znalosti operátorů. Na tísňovou linku volají lidé ve stresu, často nedovedou sdělit oficiální adresu a používají místní pojmenování, která nejsou v žádných mapách. V takových situacích je osobní znalost terénu a krajiny k nezaplacení. Nicméně vývoj směřuje k centralizaci, současné technologie operačního střediska jsou už na vysoké úrovni a zároveň jsou tak nákladné, že by bylo ekonomicky neúnosné provozovat v tomto vybavení operační střediska v každém okrese.

Poradí si vaše operátorky i s cizojazyčným tísňovým voláním?

Každá operátorka a každý operátor se musí umět domluvit minimálně jedním cizím jazykem. Povinná je angličtina nebo němčina. Pokud na operační středisko volá cizinec a operátor mu nerozumí, přepne hovor k jinému operátorovi kdekoliv v republice, který příslušným jazykem hovoří.

Který zásah hasičů v kraji považujete letos za největší?

Je to jednoznačně hašení dubnového požáru továrny na zpracování plastů v Chropyni. To byl největší zásah za několik posledních desetiletí. Na likvidaci požáru se podílelo na osmdesát jednotek hasičů. Škoda dosáhla 270 milionů korun.

Jak byste popsala vaši funkci šéfky hasičů?

Je to náročná práce. A i když jsem předtím pracovala jako náměstkyně krajského ředitele, přesto jsem spoustu věcí ani netušila. Až za pochodu jsem zjišťovala, co všechno krajského ředitele čeká a co řeší. Ale je to práce zajímavá. Pracuji s lidmi, kteří svou profesi mají rádi a dělají ji srdcem. Chtějí lidem pomáhat. A s takovými lidmi se dobře dělá.

Tak je to jen samá radost, dělat ředitelku hasičům?

Není. Práci hasičů ovlivňují také peníze. A to byl v poslední době důvod, že jsem ve funkci ředitelky musela dělat i věc velmi nepříjemnou: oznamovat lidem, že za svou práci budou brát míň. To bylo nejtěžší, co jsem zatím jako ředitelka hasičů musela dělat. Našim lidem neubylo práce, nesnížilo se riziko, které při výkonu této profese denně podstupují, a přesto jsme jim snižovali odměnu za vykonanou práci. Navzdory tomu, že zásahy u mimořádných událostí jsou stále náročnější a rizika větší. Všichni naši lidé mají letos oproti loňsku o deset procent nižší platy. Přijali to, ale pro mnohé to bylo hodně náročné. Ve svých rodinných rozpočtech s tím nepočítali, zaskočilo je to. Mne mrzí, že některým jiným skupinám zaměstnanců, o jejichž platech rozhoduje také stát, se po různých nátlakových akcích za stejné ekonomické situace přidávalo, peníze se našly, zatímco hasičům, kteří nemohou stávkovat, se ubralo.

Museli jste také snižovat počty pracovníků?

Ano, snížili jsme stav našich lidí v kraji o devět. Ale nemusela jsem nikomu dávat výpověď, jen jsme neobsadili pozice po hasičích, kteří ukončili služební poměr sami nebo odešli do důchodu. Ve směnách bohužel tito lidé chybějí, je to poznat.

Co byste vzkázala čtenářům Sedmičky?

Často nás trápí nesprávně parkující vozidla v úzkých uličkách na sídlištích. Jejich majitelé tak brání volnému průjezdu našich aut při zásazích a zbytečně prodlužují čas, po který na nás budou muset lidé v ohrožení čekat. A možná by bylo dobré, aby lidé více přemýšleli, jestli svým počínáním nemohou způsobit nějaké neštěstí, nehodu. Myslím, že dnes lidé hodně riskují a rizika podceňují. Hasiči jsou tu od toho, aby pomáhali, proto se nebojte nám zavolat, když pomoc potřebujete. Jsme připraveni. Ale bylo by lépe, kdybyste nás potřebovali co nejméně.

Jarmila Čičmancová

- narodila se v roce 1953 v Hranicích na Moravě
- maturovala na Střední průmyslové škole stavební ve Valašském Meziříčí
- v roce 1995 promovala na Ekonomické fakultě Vysoké školy báňské - Technické univerzitě v Ostravě
- u hasičů pracuje od roku 1987
- od roku 2008 je ředitelkou Hasičského záchranného sboru Zlínského kraje
- je vdaná, má dvě děti

Autor: Vojtěch Cekota

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video