Loutka panáčka mává na děti z jeviště Naivního divadla v Liberci. Růžolící tváře, červené kalhoty, na hlavě mu trčí jako hřebíky vlasy ze slámy. Ještě nedávno byl jen bezbarvou vyřezanou figurou. Život mu vdechly až Lída Vaňková a Mirka Kirschová, krejčové, kostymérky, výtvarnice - divadelní „všeumělky“.
„Ani nemáme žádné označení, děláme různé věci. Výtvarník nám nakreslí návrh, a pak už je na nás, jak si se zadáním poradíme,“ říká Lída Vaňková. V malé dílně divadla tak dva páry ženských rukou vytváří postavy loutek, maňásků i dvoumetrových obrů, kostýmy pro herce, oblékají celou scénu.
Obří žralok klape hubou
„Chystáme představení Jakub a obří broskev podle knihy Roalda Dahla, režisérky Michaely Homolové. Výtvarníkem je Petr Matásek. Podle jeho návrhů teď vznikají loutky i kulisy,“ prozrazuje dramaturg divadla Vít Peřina. Obě tvůrkyně mají na všechno asi dva měsíce. V představení bude celá řada různých typů kulis i loutek. „Objeví se klasická loutka manekýn. Ušijeme mu oblečení, připevníme vlasy,“ vysvětluje Vaňková a přidělává na loutku štětiny ze smetáku. Stačí pár okamžiků a je tu střapatá hlava. Podobné „vychytávky“ používají obě ženy pravidelně. Za rohem z obrovského květináče z molitanu čouhají několikametrové ruce a vedle leží hrozivě vyhlížející hlavy žraloků. Když se zatáhne za ten správný provázek, dokážou i klapat tlamou. „Neustále hledáme, z čeho objekty i loutky vyrobit. Tady jsme použili molitan a dřevo,“ vysvětluje Vaňková.
Výdrž prověří zkouška
Jestli budou loutky a jejich kostýmy fungovat i při představení, se teprve ukáže. „Nejdřív přijede výtvarník a obhlédne je. Občas se stává, že musíme všechno předělávat, protože změnil názor a chce to mít jinak,“ vysvětluje Mirka Kirschová. Pak testují při zkouškách, co všechno materiály vydrží. „Když se pak díváme na představení, ani nevnímáme děj a jen si říkáme, kde jaký rukáv táhne, jestli by se něco nemělo upravit,“ dodává Vaňková.
Ani jedna z žen žádný divadelní obor nestudovala. Lída Vaňková pracuje v divadle už třiadvacet let. „Přišla jsem do běžného náboru a tři roky potom začala dělat svou současnou práci. Žádné zvláštní vzdělání nemám, ani snad neexistuje, všechno jsem se naučila praxí. Jsem původně vystudovaný rytec kovů,“ prozrazuje Vaňková. Mirka Kirschová je zase původně krejčovou. „Nikdy jsem ale ve skutečnosti na lidi nic neušila. Před třinácti lety jsem přišla do divadla s otázkou, jestli nehledají krejčovou, a už jsme tady zůstala,“ dodává Kirschová.
