Bikeři mrzli v Rakousku
Ve dvaatřiceti letech už biker Karel Hartl něco pamatuje. Jeho kolega Tomáš Gladiš také není mezi jezdci nováčkem. Ale zážitky, jaké si borci přivezli z trati červencové Salzkammergut Trophy, budou vyprávět ještě dlouho.
Hartl na 209 kilometrů alpské trasy startoval v pět ráno. „Lilo jak z konve a jedna bouřka střídala druhou. Ve vyšších polohách začalo sněžit. Po více než devíti hodinách mě pořadatelé zastavili s tím, že závod ukončují. O něco výš už leželo dvacet centimetrů sněhu,“ vzpomíná Hartl, kterému poslední mezičas přisoudil celkové páté místo. „Mazal jsem do hotelu pod peřinu. Ještě dnes mi mravenčí promrzlé konečky prstů,“ dodává jezdec.
Na Gladiše čekala standardní 109 kilometrová trať. „Místo budíku mě probrala bouřka. Představil jsem si, že Kája už je na kopci. Navlékl jsem na sebe všechno co jsem měl a v devět hodin nás vypustili. Mrzly mi ruce. Chtěl jsem se na občerstvovačce zahřát čajem. Najednou přišli pořadatelé a odstřihli mi z kola čip. Nejdřív jsem nechápal, ale pak mi to došlo. Určitě to bylo lepší, než riskovat zdraví, možná i život,“ uznává Gladiš, jenž byl celkově klasifikován pětadvacátý.