„Hlavně nevyhraj. Stálo by mě to hodně peněz a pak by mě asi týden hledali,“ žertoval Franjo Boroš se synem Michaelem – juniorským jezdcem mistrovství světa v cyklokrosu. „Bedna by byla fantastický úspěch,“ plánoval si otec po pátém místě na posledním světovém poháru.
Je po nadějích
Sobotní závod. Pár minut před jedenáctou byla vidět z tváří jezdců, ale i doprovodu nervozita a napětí. „Ukaž jim, kdo je tady doma,“ vzkázal Boroš synovi před startem.
Krátce po něm se ale táborský jezdec poroučel k zemi. „Ve Štybarově šikaně jsem upadl. A bylo po nadějích,“ uvědomil si Boroš po pár metrech. V roztaženém startovním poli se pohyboval kolem pětadvacátého místa. Na víc jak šestnácté pořadí to nestačilo.
„Zklamaný nejsem, máme zlato. Prostě mi to nevyšlo. Už se nedá nic dělat,“ zhodnotil svůj výkon nenápadný mladík.
Nejbližší ale prožívali částečné zklamání. „Měl radši spát doma u mámy. Asi tam zvlčil,“ snažil se uklidnit příbuzné jeho děda, který narážel na povinnou účast reprezentace na místním hotelu.
Sedmnáctiletý cyklokrosař Michael Boroš patřil na táborském světovém šampionátu v závodě juniorské kategorie ke kandidátům na čelní umístění. Vidina mistrovství světa před domácími diváky ho hnala celý rok neustále dopředu. Vždyť při každém výhledu z okna pohlédl na trať závodu.
Boroš věděl, že pokud nic nepokazí, neměl by na světovém šampionátu chybět. Jeho výhodou bylo, že znal dokonale trať. Neustále na ní trénoval. Zvýšil i tréninkové dávky. Každé ráno vstával dříve. Aby se mohl doma v chodbě projet na válcích. V létě se zaměřil na horská kola, aby se víc zdokonalil v technice. Doma si zřídil dokonce dílnu. Výrazně mu začal pomáhat osobní mechanik Daniel Vohrada, který dříve také jezdil, a předával mu cenné zkušenosti.
V průběhu letošní sezony přibrzdila Borošovu výbornou počáteční formu střevní chřipka. Než se zotavil, uběhl měsíc a musel dohánět tréninkový výpadek.
Na sobotní závod dostala česká reprezentace nové speciální galusky na led a sníh. Student druhého ročníku táborské průmyslovky si připravil i další novinku – tretry s hroty.
Myslí na budoucnost
Borošovi rodiče vybavili svůj fanklub červenobílými vestami a šálami. Fandit mu nepřišli jen spolužáci a třídní učitel Karel Chotovinský, ale i děda s babičkou a příbuzní z Belgie. Den před závodem mu maminka přinesla oblíbenou sladkost. „Chutnají mu těstoviny, ale má rád i sladké. Hlavně štrúdl nebo buchty,“ prozradila.
Ani po šestnáctém místě však Boroš nezoufá. Chce se v budoucnu věnovat cyklokrosu profesionálně. „Už teď dává cyklistice všechno. Když jedeme na dovolenou, tak bez něj,“ prozradila maminka Lenka. Jeho snem je získat zahraniční angažmá. Nejlépe v centru cyklokrosového dění, v Belgii.
