Americký investor byl letos za Midase, ruský za Joba. Na Česko by měl Trump složit burzovní ódu

Být či nebýt dolarovým investorem letos zároveň znamenalo být či nebýt úspěšným investorem. Totiž přinejmenším alespoň s trochou nadsázky. Vždyť si to vezměte. Jediné klíčové investiční aktivum, na kterém letos dolarový investor prodělává, je ropa. Jinak si zhluboka plnil své americké sny a připomínal krále Midase. Ať už doslova, protože dolarová cena zlata vzrostla zhruba o šedesát procent, anebo přeneseně.

Jedna z nejlepších věcí, co mohl dolarový investor udělat, pak byla zkonvertovat na počátku roku peníze do české koruny a sestavit si portfolio výlučně na pražské burze odpovídající indexu PX-TR. Tedy vytěžit pražskou burzu, i pokud jde o dividendy. Pokud by takovou sázku aktuálně rozpouštěl, výsledkem by včetně započtení vývoje měnových kurzů byl zisk přesahující 67 procent. Ano, Česko a potažmo celá střední Evropa byly pro průměrnou americkou domácnost letos snovou sázkou, což by mohl přiznat i prezident Trump.

Jedinými zeměmi, kde se mohl člověk kvůli vývoji měn spálit, byla Venezuela, Súdán, Argentina nebo Turecko. Troufáme si ale říci, že mnoho dolarového kapitálu těmito směry letos neplynulo. Zbytek světa to měl ale oproti Američanovi o poznání složitější. Kdo to měl vůbec nejtěžší? Investor sázející na ruský rubl. Svět měn totiž letos zažil jednu z nejzajímavějších „válek“ v historii vývoje národních platidel. A totiž souboj dolaru a rublu.

Ruská měna vůči té americké posílila téměř o polovinu. Určitě za tím ale nehledejte úspěchy tamní válečné ekonomiky. Ba právě naopak. Nezvládnutá inflace totiž ruskou centrální banku přinutila vyšroubovat základní úrokové sazby na úrovně, které by v běžné ekonomice byly prakticky byznysově prohibitivní. Jedním z efektů vysokých sazeb je ale i silnější měna, protože spekulanti z jiných zemí ucítili šanci si přilepšit a nakoupili rubl. Kdo ovšem totálně pohořel, byl právě investor držící rubl. Ten mohl prakticky vydělat jenom na drahých kovech, nějaké drobné v latinskoamerických akciích anebo třeba právě na burzách ve střední Evropě.

Ale jak to letos bylo s českým investorem ve světě? Jeho pozice byla někde mezi tím ruským a třeba kanadským. Kanadský dolar totiž vzhledem k provázanosti obou ekonomik prakticky se svým americkým protějškem držel letos krok. Domácí investor, pokud nezůstal na pražské burze, což bylo letos tím nejtriviálnějším klíčem k výnosu, musel pořádně počítat, jestli má takový výlet smysl. Přesto se takové lokality a aktiva našly. Co a kolik tedy letos nejvíce vydělalo českým investorům na světových trzích, a na čem naopak krutě pohořeli?