Bratři Auguste (narozen 19. října 1862) i Louis (5. října 1864) měli k moderním metodám záznamu obrazu blízko již odmala, jejich otec Antoine (1840-1911) totiž vlastnil významnou továrnu na fotografickou techniku. V ní také coby absolventi lyonského technického lycea oba bratři pracovali. Mladší Louis se věnoval vývoji (už krátce po šestnáctých narozeninách přišel na nový typ fotografické desky), zatímco starší ze sourozenců Auguste měl talent spíš na vedení podniku.
Už v době, kdy lyonské továrně vládl Lumiere senior, se bratři seznámili s pokusy o zachycení pohybu, jako byla třeba série fotografií běhu koně anglického průkopníka Eadwearda Muybridge. Auguste a Lousi Lumierovi navíc věděli o schopnostech sítnice oka v souvislosti s trváním vjemu - totiž že že lidský mozek je schopen zaznamenat sled jednotlivých obrazů jako nepřetržitý pohyb už tehdy, když se k němu dostane nejméně deset obrázků za sekundu.
Až když ale Antoine Lumiere v roce 1892 odešel na odpočinek, mohli se oba bratři začít pohyblivým obrázkům věnovat naplno. Nebyli ovšem první, například ve Francii je předběhl Léon Bouly, který si už v únoru roku 1892 nechal patentovat zařízení nazvané kinematograf. V něm šlo film natočit, vyvolat i promítat. Úplně stejné funkce pak zvládal i kinematograf bratří Lumierů, kteří ovšem na rozdíl od svého předchůdce měli dost peněz, takže nakonec získali i práva na slovo kinematograf.
Kdy přesně Lumérové natočili svůj první film - dnes známý pod názvem Dělníci odcházející z Lumierovy továrny - není zcela jasné. Louis Lumiere sice krátce před smrtí (zemřel 6. června 1948, šest let před svým bratrem) v rozhovoru se slavným francouzským filmovým historikem Gerogesem Sadoulem řekl, že to bylo v srpnu 1894. Podle odborníků je ale pravděpodobnější, že film vznikl až na jaře 1895, už jen proto, že vlastní kameru sestrojili Lumierové teprve koncem roku 1894.
Jisté je ale datum, kdy film dlouhý asi 45 vteřin promítaný rychlostí 16 okének za vteřinu poprvé předvedli veřejnosti. Stalo se tak 22. března 1895 v Paříži na akci pořádané Sdružením pro podporu národního průmyslu. Louis Lumiere sice na setkání chtěl předvést hlavně pokroky, kterých továrna dosáhla v oblasti barevné fotografie, nakonec ale k jeho překvapení vzbudil největší zájem kinematograf. Podobné to bylo i o dva měsíce později na kongresu fotografických firem v Lyonu.
První veřejnosti přístupné kinematografické představení pak Lumierové uspořádali 28. prosince 1895 v Grand Café na pařížském bulváru Kapucínů. Divákům předvedli deset filmů - například Rodinnou snídani, Kováře, Koupání v moři nebo proslulý Příjezd vlaku, při kterém se zděšené publikum snažilo na poslední chvíli uskočit před hrozivě se blížící lokomotivou. Diváci byli desetiminutovým představením okouzleni a rychle šířili novinku o zázraku, jehož byli svědky.
Éra kinematografu bratří Lumierových skončila po světové výstavě v Paříži roku 1900. Pak už jen vyráběli kinematografické vybavení a natáčení nechali jiným. Třeba otci filmového triku Georgesi Méliésovi, kterého přitom krátce po představení kinematografu varovali, že „nějakou dobu bude atraktivní jako technická zajímavost, ale jinak nemá žádné obchodní využití.“ Jak se ukázalo, odhadli Auguste a Louis Lumierovi budoucnost svého přístroje špatně.
