Kolečkové brusle jsou stále oblíbenějším sportem. Přesto ve městech ještě speciální trasy pro tuto zábavu nebývají. Bruslaři se musejí smířit s cyklostezkami. Redaktorky Sedmičky otestovaly, jak jsou trasy
v Písku a Strakonicích uklizené a jaký servis na nich sportovci najdou.
Na Podskalí
Jako první nazouvám brusle na Podskalí ve Strakonicích. Nechce se mi tahat boty v batohu na zádech,
a tak se přezouvám už na parkovišti u auta. Na asfaltovou cestu je to od něj sice jen pár metrů, ale cesta je prašná, s kamínky a trochu z kopce, což není na bruslích vůbec pohodlné. Komu nevadí nosit boty v tašce, může se přezout na lavičkách, kterých je kolem přibližně tříkilometrové trasy ze Strakonic do Dražejova dost.
Cyklostezka je upravená a kromě pár větviček, které popadaly ze stromů, je na ní čisto. Výjimkou je jen úsek na začátku Dražejova. Vede na hlavní silnici a auta, která sem jezdí k domům, nanesla na křižovatku drobné kamínky. Není problém je přejet a za pár metrů už je cesta zase čistá.
Během trasy nemusejí bruslaři překonávat žádné velké kopce nebo sjezdy. Pokud dostanou chuť na občerstvení, jsou pro ně otevřené tři hospody. Nedaleko každé z nich je navíc dětské hřiště s prolézačkami.
Na cyklostezku na strakonické Podskalí si přišla zabruslit i Jitka Ježková. „Jezdím tady ráda. Cesta kolem řeky je v příjemném prostředí, a když
v létě svítí sluníčko, člověk je ve stínu mezi stromy. To mi třeba na bruslařské dráze na Sídlišti chybí,“ popisuje.
Nevýhoda je snad jen to, že o víkendu bývá plná lidí. Do parku chodí na procházky téměř celé Strakonice.
Ovál na Sídlišti
Jediným oficiálním místem pro bruslaře z obou měst je in-line dráha na stadionu na Sídlišti ve Strakonicích. Ovál měří přes půl kilometru a vede kolem sportovního stadionu. Otevřený je od 7 do 20 hodin.
Hned po pár metrech svezení cítím, že povrch je pro bruslaře daleko lepší než na Podskalí. A to jsem si myslela, jak dobře se mi tam jede. Na dráze není jediný kamínek. Je to zřejmě i tím, že je teprve poledne
a na oválu asi ještě moc bruslařů nebylo. I večer tu ale bývá problémů minimum. „Když je potřeba, zametáme dráhu každý den. Pokud na ní není kačírek, tak jednou za týden,“ dodává k dobrému terénu správce areálu Miroslav Štefka.
Jak začíná svítit sluníčko, ukáže se zmíněný nedostatek dráhy, chybí stín. Na otevřené ploše, kterou občas zastíní pouze šatny sportovců, bude v létě pěkné vedro.
Koupit si tu vodu? Možná by to šlo ve stánku u vchodu. Ale podle správce je otevřený jen v době, kdy je na vedlejším hřišti fotbal. Člověk se musí spokojit jen s odpočinkem na lavičkách u dráhy.
Kolem řeky
Další cesta, kterou testuju, je v Písku. Je to cyklostezka do Čížové. Těším se, protože nejde o žádný krátký úsek, podle údajů infocentra má třiadvacet kilometrů. Zaparkuju v Kollárově ulici, ale moc místa tu pdpoledne není, musím nechat auto v kopci. Sjet po záplatované silnici k cyklotrase je nebezpečné.
Ve chvíli, kdy se napojím na cyklostezku, která vede od Starého mostu, jsem trochu zklamaná. Drncající dlažba nenabízí pohodlné svezení. Po pár metrech si oddychnu, cesta se mění v asfaltovou, ale stále je na ní dost kamínků. Člověk se bojí, že se připletou do koleček a skončí s odřenými koleny. Ovšem stačí popojet tak půl kilometru a cyklostezka je čistá. Začínajícího bruslaře na ní určitě zarazí několik kopečků, stojí hodně sil se do nich vyškrábat a pak trochu strachu je sjet.
Zelené údolíčko, ve kterém teče řeka, na druhé straně skály, prostředí je nádherné. Na trase najdou sportovci i několik hospůdek, ve kterých se mohou občerstvit. První je přibližně dva kilometry od centra Písku.
„Speciální stezku pro bruslaře v Písku nemáme, ani ji neplánujeme. Ale ideální je pro takový sport úsek Pod Portyčskými skalami,“ říká Václav Stejskal z městského úřadu.
Do Putimi
Poslední z testovaných tras je mimo centrum Písku. Stačí přejet z Hradiště směrem na Kestřany. Za hlavní silnicí je asfaltová cyklostezka, na které je příjemné svezení i pro bruslaře. Je po jaru bez štěrku, ale v létě se tam pod kolečka občas nějaký připlete. Trasa, která má kolem tří kilometrů, končí u Putimi, kde si mohou bruslaři odpočinout v hospodě s venkovní terasou.
