Buldoci: cílem je stále záchrana
Z šestého místa a s pětibodovým odstupem na postupové příčky vstoupili do třetiligového jara fotbalisté 1. FC Karlovy Vary. Kdo by to do Buldoků ztrápených velkými problémy ještě před začátkem sezony řekl? Jenže vstup do jarní části se týmu nevydařil, dvakrát prohrál.
Klub musel loni znovu změnit akcionářskou strukturu. Odešel Baustav, který jako většinový majitel vlastnil osmdesátiprocentní podíl. Klubový šéf Zdeněk Havel, který akcie od Baustavu převzal, musel hned zkraje sezony řešit i další patálii. Jen pár dní před prvním výkopem podzimu přišel o trenéra Juraje Šimurku, který odešel za Karlem Jarolímem jako jeho asistent do Saúdské Arábie.
Ještěže byl po ruce druholigový Sokolov. Odtud získal Havel mladého kouče Jiřího Dreiseitla a podepsal s klubem dohodu o spolupráci, aby se Buldoci mohli stát farmou Baníku a čerpat pomoc z jeho druholigové soupisky.
„Dál ale zůstáváme svébytným subjektem se všemi náležitostmi. Sokolovu nejsme v ničem podřízení, navázali jsme jen účelovou sportovní spolupráci,“ říká Havel o novém modelu. Se spoluprací je po podzimu spokojený. „Až mě to mile překvapilo,“ dodává.
Tip na trenéra vyšel
Když Šimurka utekl za Jarolímem, sháněl vhodného trenéra, kde se dalo. Až dostal tip od Vítězslava Hejreta, sportovního ředitele Sokolova, na Jiřího Dreiseitla. Ten ještě loni na jaře vedl teď už rozpuštěnou sokolovskou juniorku. „Nejdřív jsem si myslel, že s tak mladým trenérem budu muset začít fungovat v kabině a na lavičce taky. Po pár zápasech jsem ale poznal, že bych tam byl zbytečný,“ pochvaloval si Havel.
Sedmadvacetiletý Dreiseitl sice neměl zkušenosti s vyššími soutěžemi, zato se ale mohl pyšnit čerstvě nabytým trenérským vzděláním. „S trenérovou filozofií, alespoň jak jsem poznal, ve všem podstatném souhlasím,“ zjistil brzy Havel.
S karlovarskými oporami si Dreiseitl sedl hned od prvního tréninku a pomocníky ze Sokolova znal ze svého předchozího působení u juniorky. U Baníku ostatně dál zůstal jako kondiční trenér. Na lavičku Buldoků si sedl jediný den před prvním kolem v Roudnici, kde Buldoci prohráli 1:2. Tahle porážka však zůstala v podzimní bilanci Karlových Varů dlouho osamocená. Úvodní nezdar Buldoci napravili domácí výhrou nad Kladnem, pak remizovali 2:2 v Chrudimi a doma znovu zvítězili 1:0 nad Vltavínem.
„Po čtyřech kolech jsme měli sedm bodů a nesvítila na nás nula. Měli jsme se od čeho odrazit, a to nám pomohlo,“ ví Dreiseitl. Na podzim pod ním prohrály Karlovy Vary ze sedmnácti zápasů jen pětkrát. „Taky jsme se na to něco nadřeli,“ říká kouč.
Hledají střelce
S podzimními body i předváděnou hrou je spokojený. Jediné, co by chtěl na jaře proti první polovině soutěže vylepšit, je střílení gólů. „Kdyby se nám dařilo využít o trochu víc šancí, mohlo být pro nás dost zápasů klidnějších,“ vysvětloval.
S podobným fotbalem jako na podzim by Dreiseitl rád vyrukoval i do třetiligového jara. Přes zimu ale přišel o dva tvořivé hráče, Vondráčka a Prücknera. Jejich ztráta teď může pro Karlovy Vary znamenat problém. „Víme o tom, ale co se dá dělat. Místo nich nikoho takového nemáme, tým se na to musí připravit,“ ví Dreiseitl.
Soupiska Buldoků se má na jaře ustálit na čtrnácti patnácti hráčích. Zbytek z kádru uvolní na hostování po kraji. Trénovat budou dál s Buldoky, jen na zápasy se rozprchnou po krajském přeboru. Až bude klub potřebovat, může si někoho z nich zase stáhnout. Přijdou karty, zranění. A do konce sezony musí Buldoci odehrát ještě pořádnou porci zápasů.
I přes skvělé umístění po podzimu zůstává v kabině vyvěšený stejný cíl jako na začátku soutěže: hlavně se zachránit. A když se hráčům podaří navázat na výsledky z podzimu? Nikdo se zlobit nebude. Zatím se ale týmu nedaří.
