Byla jednou jedna česká kvalita

Mám rád staré věci. Staré foťáky, staré reklamní cedule či stará auta a staré motorky. A proč? Protože součástka, která má nějaký čas plnit určitou funkci, ji plní ještě za padesát let. Není jako dnes vyrobená třeba z plastu nebo není odlita z materiálu připomínajícího rozměklé máslo. Ale drží. Prostě mám rád poctivý přístup k práci, k výrobku a k tomu, že naši předkové se především snažili dělat věci tak, aby vydržely co nejdéle a co nejlépe sloužily svému majiteli.

Což se v dnešní době o produktech, které mají na spodní straně vyraženo Made in China, rozhodně říci nedá. Bohužel. Pokud bych se ještě měl vrátit ke strojům, tedy těm starým strojům, sedlal jsem jeden čas motocykl známé strakonické ČZ z padesátých let. Vše bytelné, poctivá řemeslná práce, o které svědčí, že ta motorka jezdila stejně dobře v roce 1952 i v roce 2011. A ruku na srdce, vytáhli byste v roce 2063 ze stodoly motorku z Číny a jeli se projet? Asi těžko.

Jenže dnes po zašlé celosvětové slávě čezety ani ten poslední ořech ve Strakonicích neštěkne. I když továrna stále jede, motocyklová velmoc už asi Česká republika nikdy nebude. Bohužel podobné je to se stále větším počtem tradičních českých podniků s dlouholetou tradicí.

Sedmička se dívá do podniků, které svou slávou a věhlasem už dávno překračují nejen hranice kraje, ale i republiky. A nám Jihočechům nezbývá než doufat a přát jim, že i nějaký ten pátek nadále budou šířit dobrou pověst českého výrobku. Pořád se mi nechce totiž věřit, že bychom jen tak zapomněli, že jsme před lety měli také zboží světové kvality.