Byla Karla, Štika, Zlatopramen i Zlatá. Vrak z lodi na souši udělala voda | E15.cz

Byla Karla, Štika, Zlatopramen i Zlatá. Vrak z lodi na souši udělala voda

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Loď u ústeckého Benešova mostu byla pojmem. Zůstalo z ní torzo - Vrak beach bar.

Když ji loďaři v Hamburku ve dvacátých letech stavěli, stěží tušili, že se tahle loď promění ve vrak hned dvakrát.
Poprvé po druhé světové válce. Podruhé po ústecké povodni v srpnu 2002. První zachránce se našel, nadšenec tehdy loď přeměnil v hausbót. A druhý se najde asi těžko, záchrana lodi u ústeckého Benešova mostu by stála miliony.
Podle současného majitele Lubomíra Machoně z agentury Dream Production je oprava nemožná. Vrak na labském břehu smutně připomíná zašlou slávu exkluzivního gastronomického zařízení, které měnilo majitele či provozovatele, interiér i názvy OE Karla, Štika, Zlatopramen, Zlatá loď OE a dnes má přiléhavé jméno Vrak beach bar.
Vrak lodi má poutavou historii. „Plavidlo od nadšence koupil v osmdesátých letech tehdejší národní výbor, který ji nechal ukotvit a přeměnil ji v restauraci Karla,“ líčí začátky dnešního Vraku ústecký archivář Vladimír Kaiser.
Od střekovského úřadu loď koupil podnikatel Vojtěch Milko. „Pojmenovali jsme ji Zlatá štika. Štiku z Labe totiž ještě nikdo nevylovil. Možná splní tři přání, říkali jsme si v žertu,“ vysvětluje podnikatel změnu názvu. Víc atypickou v té době ani později Ústí nad Labem nemělo. Milko změnil vnitřek, rybářské sítě z předchozí restaurace Karly sundal a prostory sladil do ratanu.

Oceněný luxus na Labi

Do podniku kotvícího na střekovském nábřeží chodili významní hosté, na čemž se shodují i všichni další majitelé a provozovatelé.
„Když přijela do Ústí nad Labem návštěva, poseděla ve Zlaté štice nebo v Kovárně na střekovském hradě,“ vzpomíná Milko na časy podnikání v Ústí. Lituje toho, jaký osud potkal restauraci, která v lednu 1999 dostala ocenění Czipinova koruna. To už ji provozovaly a později vlastnily Ústecké pivovary, pozdější Drinks Union. Díky prestižní ceně se dostala ústecká společnost na seznam Czipin Guide obsahující dvě stě nejlepších restaurací Polska, Maďarska, České republiky a Slovenska, a který dostávají ředitelé významných firem.
„Loď Zlatopramen v Ústí nad Labem zahájila další etapu plavby mezi špičkovými gastronomickými zařízeními na severu Čech,“ zvěstovala Gastronomická revue v lednu následujícího roku.
„Od roku 1996 jsme měli loď v nájmu a v roce 2000 jsme ji koupili a přejmenovali na Zlatopramen. Od ledna 2002 jsme restauraci pronajali našemu zaměstnanci Romanu Vacíkovi, který tam byl předtím vedoucím,“ říká Josef Vejlupek, jenž v pivovarech pracoval jako ředitel divize nápojů a který se později stal předsedou představenstva akciové společnosti. Zlatopramen byl její vlajková loď.
„Pivovar měl vizi udělat z lodi výstavní restauraci pro všechny důležité návštěvy, které do Ústí nad Labem jezdily, aby se mohl prezentovat a městu udělat výkladní skříň,“ říká tehdejší manažer pro gastronomii Ústeckých pivovarů Jiří Lokšan. Oslovil architekta Otu Metličku, aby loď vybavil podobně starožitným nábytkem ve stylu biedermeier. „Všechno byly originály. Původní jsme nechali jen bar,“ popisuje Jiří Lokšan.
Vzpomíná na velkolepé otevření, které se kvůli velkému zájmu konalo nadvakrát, dopoledne a večer. Na palubu včetně lodního baru a do podpalubí se vešlo přes padesát hostů. Otevření předcházel adrenalin. „Ještě ve tři ráno jsme nevěděli, jestli otevřeme, protože dodělávali podlahu. To byl docela kalup,“ usmívá se dnes při vzpomínce Lokšan.
Největší událostí pro restauraci Zlatopramen bylo otevření Mariánského mostu v červenci 1998. Slavilo se na lodi i ve stanech obestavených kolem ní. Přišlo na tři sta lidí. „Pro konec devadesátých let a začátek nového tisíciletí to bylo významné společenské místo v Ústí nad Labem. Všechny firemní a společenské události se odehrávaly na lodi. V té době v Ústí nad Labem nic srovnatelného nebylo. Dneska se nabízí Větruše, ale těžko snese srovnání,“ hodnotí Josef Vejlupek.

Vrak beach bar

V sousedství vraku je bar ve skleněném stanu, který stál původně na Václavském náměstí v Praze. Podle počátečních plánů měl být na lodi. Machoň, majitel agentury Dream Production a Vrak beach baru, od záměru ale upustil. Důvod? Peníze. „Je jiná doba, jsou jiné možnosti, ale nikdo od té doby neotevřel restauraci na takové úrovni. Gastronomie je řemeslo, které se musí dělat s láskou,“ konstatuje podnikatel Vojtěch Milko.
Někdejší loď na suchu byla jedinečná. Je paradox, že jí slávu vzala voda. „Byla to reprezentativní restaurace, která nesla honosné jméno a měla gastronomii na špičkové úrovni,“ s nostalgií v hlase říká Roman Vacík.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video