Být Ostrava ženská, vzrušovala by mě

Rodák z Havířova, který jako kluk chvíli žil i v Orlové, a dospěl v Ostravě. To je Richard Krajčo. „Ostrava pro mě hodně znamená a vždycky bude,“ říká Krajčo o městě, ve kterém vystudoval herectví, dostal první divadelní angažmá a pořídil si první byt. Než ve čtrnácti objevil kouzlo elektrické kytary a zbláznil se do muziky, utíkal za kopačákem. S fotbalem začal v šesti, v Baníku Havířov, za který nastupoval, hrával v útoku či záloze. „Chtěl jsem mít na zádech sedmičku. A většinou jsem ji měl,“ říká jednoznačně, které číslo má nejradši.

Fotbal si ještě zahrajete?

Nehraju ho už osmnáct let, ale chuť by byla. Můj soused kopal za Mladou Boleslav a teď jsme si řekli, že si najdeme nějaký tým z přeboru, nacpeme se k nim a třeba si ještě zahrajeme pro radost. A je pravda, že teď doma i trénuju. Následníka. Třeba dohoní, od čeho jsem utekl.

Malý Richard?

Ano, je mu rok a čtyři měsíce a už výborně kope pravou. Miluje balony všech velikostí, hlavně že se to kutálí a může zakřičet: gól! Což volá taky ve chvíli, kdy vidí v televizi nebo v novinách kohokoli v dresu. Jen teď doma vedeme se ženou spor. Já si přeju, aby kopal za Baník, manželka to vidí na Spartu.

Jaký jste táta?

Asi přísný. Naštěstí v tom nejsem sám, v tomhle jsme se ženou zajedno. Odmalička se mu snažíme vysvětlovat, co může a co ne.

Jak moc vám změnil život?

Najednou vím, kde jsou priority. Odmítám spoustu práce, protože bych nebyl doma. Prim hraje kapela, divadlo jsem výrazně omezil. Už pět let jsem nezkoušel novou inscenaci, zkoušet budu až novinky na příští a popříští sezonu. To si ale dáme pro změnu pauzu v koncertování, abych měl volno i pro rodinu.

Kolik máte dohromady v kapele dětí?

Tři malé, jednoho puberťáka a jedno na cestě.

A povídáte si v šatně o plínkách a kojení?

Občas, ale převládají řeči o muzice či o fotbale. Je to možná srabácké, ale vždycky se těšíme, že se ve čtvrtek či pátek sejdeme a pojedem hrát, že na chvíli utečeme. A pak se zase o to víc těšíme domů.
Je vám třiatřicet, Kristovy roky, znamená to pro chlapa něco?
Přesně to popsat nejde, ale možná se mi to trochu povedlo vysvětlit v písničce ‚Tak nějak málo tančím‘. Jsme dospělejší, tak nějak všechno děláme míň. Třeba vím, že nečtu, jak bych si přál. Bývaly doby, kdy jsme se ženou pročetli celou noc, otevřeli jsme Agathu Christie, střídali jsme se po kapitolách a četli až do rána, protože jsme chtěli vědět, jak to dopadne. Teď usneme oba u první stránky. Prostě tu energii investujeme jinam a už jí tolik nezbývá. Knížky si kupuju dál, mám jich mraky a doufám, že se k nim jednou dostanu.

S manželkou a synem bydlíte v Praze, statek máte v Krkonoších, kus života jste prožil v Ostravě, narodil jste se v Havířově. Kde jste doma?

Asi bych měl říct, že mám tři domovy. Praha, to je rodina a práce, na statku v Krkonoších bych jednou chtěl dožít, ale domov s velkým D, to je stále Ostrava. Měl jsem tu první byt, první angažmá, začal jsme tu žít svůj dospělý život, je to moje první dospělé město. Ve fotbale fandím stále jen Baníku, o to víc, že jsem teď v Praze. Dokonce jezdím na jeho zápasy. A když hrály na jaře Vítkovice play-off proti Slavii, přijel jsem taky.

Máte Ostravu rád?

Můžu říct, že ji miluju, a za to se na mě spousta Havířovanů zlobí. Na ostravské období vzpomínám rád, na bohémský život v garsonce, noci v klubech na Stodolní, bylo to nezapomenutelné, krásné. Teď žiju jinak, taky krásně, už bych neměnil.
Ale Ostrava pro mě hodně znamená a vždycky bude. Je pro mě důležité se k ní hlásit. Teď jsme měli koncert v Havířově, a když jsme se k Ostravě blížili, začal jsem se chvět radostí, že přes ni projíždíme. Kamarádi z Prahy se mě ptali, jestli bych se vrátil. Řekl jsem: jo.

Čím to?

Není to ani tak o lidech, naopak mám někdy pocit, že je tady těžší se na čemkoliv domluvit. Ale město jako takové mám rád. Připadá mi jako ta holka od vedle, odstrčená, co musí bojovat, ale umí být hrdá. Ostrava hodně dává, nemyslím si, že bychom tu měli brečet, a mám někdy z Ostravanů ten pocit, že to dělají. Ostrava má sílu. A líbí se mi. Kdybych se na ni díval jako na ženskou, Ostrava by mě vzrušovala.