Šílenství z devadesátek je zpět. Všichni jsme po letech opět propadli kartičkám
- Jedna velká vášeň z devadesátých let slaví návrat na scénu.
- Do světa přehlceného digitálním obsahem se vrací záliba ve sbírání fyzických pokladů.
- K takovým patří i hokejové kartičky, na jejichž obchodování staví svůj vysněný byznys Jan Čebiš.
Ostré letní slunce taví karibský ostrov Roatán. Leniví vykoupaní turisté vytahují z peněženek honduraské lempiry a ve velkém je směňují za drinky. Jan Čebiš utrácí jinde. Zlákal ho zdejší tradiční bazar. Prodává se na něm nejrůznější zboží, které místní vytáhli ze dna moře poté, co utonulo spolu s námořními kontejnery. Nejčastěji se takto obchoduje s oblečením, to ale „Čéba“ nehledá.
Míří, jak má ve zvyku, k regálům se sběratelstvím. Pátrá a nachází kartičku, jednu jedinou kartičku. Nese jméno Amar’e Stoudemire, což je americký hráč basketbalové NBA. Součástí balíčku je i ústřižek z dresu basketbalové hvězdy a jí podepsaný stojánek na kartu. To vše za pár desítek lempir, tedy pár desítek korun.
Tušíte správně: Zatímco daný obnos v hotovosti nechal Čebiš na místě bývalého útočiště pirátů a korzárů, Stoudemire navázal na své potopení a vylovení letem do Prahy – do sbírky svého nového majitele. Karta dnes zdobí Čébův vysněný obchod, který nedávno otevřel v Pardubicích. Obchod s hokejovými kartičkami. Je to jiný sport, ale stejná vášeň. Vášeň, která spojuje celé generace.
Hokejové karty jsou zpět
„V roce 2017 jsem si uvědomil, že šílenství z devadesátek je zpět. Že mě pohltila stejná vlna jako celou mou generaci, která tehdy hltala kartičky a nyní je po letech vytahuje z šuplíků a doplňuje o nové. Všichni jsme tomu teď propadli znova,“ líčí osmatřicetiletý Jan Čebiš zpoza vlastnoručně vyrobeného prodejního pultu ve svém obchodě.
Sbíral už jako malé dítě. Známky, telefonní karty, postavičky. Přišly devadesátky a zlatá éra hokejových kartiček. Výrobci jich lifrovali na trh stovky milionů ročně. Ještě několik let před triumfem zlatých českých reprezentantů na olympijských hrách v japonském Naganu sbíral hokejové kartičky Honza i všichni jeho spolužáci na základce. „Přitom jsme ani neuměli přečíst anglicky psané statistiky hráčů v jednotlivých sloupečcích a nechápali jejich význam. Bavilo nás ale sbírat a mít kartičky hráčů, které jsme znali z televize,“ vzpomíná Čebiš. Nagano jejich vášeň ještě posílilo.
Ale ani tak silná euforie, jakou byla ta po vítězství českých hokejistů na olympiádě v Japonsku v roce 1998, netrvala věčně. Přelom tisíciletí přinesl těžký útlum sběratelství napříč trhy. Plakali jak investoři postižení prasknutím takzvané dotcom bubliny, když trh přecenil význam internetových firem, tak i ti, kteří ještě před pár lety chrlili na trh miliardy sportovních kartiček.
O pozornost a peníze sběratelů se najednou museli dělit mimo jiné s producenty čím dál populárnějších počítačových her. Z výrobců karet zůstal jediný s licencí ze zámořské NHL – americká společnost Upper Deck. Zájem sběratelů zlehka oživil Sidney Crosby, supertalent, který vstoupil do ligy v roce 2005. Skutečně zásadní restart ale přišel až o deset let později. Obrovské nadšení pro hokejové kartičky rozpoutalo jiné kanadské jméno: Connor McDavid, jenž neúnavně září dodnes. Upper Deck výrazně navýšil výrobu, masivně investoval do marketingu a karetní trend byl na světě – znovu.
Prostě jsme si u piva řekli, že do toho jdeme
Specificky v Česku lze dnes mluvit o boomu popularity hokeje jako takového. Návštěvnost ligy výrazně stoupla, například na pražskou Spartu do O2 areny chodilo v minulé sezoně v průměru skoro třináct tisíc diváků na zápas. Před deseti lety, když se tým do největší české haly přestěhoval z Holešovic, to nebylo ani osm tisíc. Svou halu pro deset tisíc fanoušků pravidelně vyprodávají také Pardubice, kde si Čebiš otevřel obchod. Zdejší Dynamo patří spolu se Spartou k nejnavštěvovanějším klubům v celé Evropě.
Zájmu veřejnosti jsou si moc dobře vědomi čeští miliardáři, kteří do hokeje v posledních pár letech investují obrovské prostředky. Spartu koupil Karel Pražák, Pardubice Petr Dědek, jenž pro klub chystá novou arenu za deset miliard korun. S kapacitou pro více než 22 tisíc lidí se má stát největším hokejovým stánkem na světě.
S trochou nadsázky lze říci, že kdyby na český hokej nahlížela ratingová agentura, patrně by ho klasifikovala investičním stupněm AA+, tedy vysoké kvality, a to s pozitivním výhledem. A to je prostředí, ve kterém chcete startovat vlastní byznys. Tak jako Jan Čebiš.
„Prostě jsme si u piva s kamarádem Ondrou řekli, že jo, jdeme do toho, otevřeme si vlastní obchod,“ popisuje Čebiš. Přípravy zbrzdila pandemie, v polovině loňského října se nicméně podařilo prodejnu otevřít. Zatímco Praha je obsazená, ne-li přesycená, v pardubickém „hockeytownu“ byste obchod s kartičkami nenašli, přestože město dlouhodobě žije hokejem. V celém Česku takovýchto kamenných obchodů není mnoho, jen asi deset.
Čebišovy WHC Karty se od většiny ostatních odlišují svým primárním zaměřením. Gros byznysu tvoří „kusovky“, tedy kusové karty, třeba ty, které v Honzově garáži čekaly na svou příležitost od devadesátek. Sběratel, respektive zákazník, díky tomuto modelu nemusí kupovat celý balíček, o kterém nemůže vědět, jaké karty ukrývá. Pořizuje si ty konkrétní, jež mu v domácí kolekci scházejí. V obchodě jsou k mání jak historicky posbírané karty, tak ty nové, které WHC skupují z trhu – od výrobců i od jednotlivých sběratelů. V čase našeho rozhovoru si pro svou objednávku přichází přibližně třicetiletý muž a vyzvedává si dva balíčky karet hráčů z devadesátých let, dohromady za 148 korun.
První rok podnikání bývá nejtěžší, i tak WHC Karty přilákaly zhruba 1,5 tisíce zákazníků, již si odnesli osm tisíc karet a vytvořili přibližně milionový obrat. Zhruba čtyřicet procent jich přichází přes webové stránky, srovnatelné množství přes nově započatou spolupráci s aukčním portálem Aukro. Prodejnu vyzdobenou mimo jiné takzvanými betony, brankářskými chrániči bronzového medailisty ze ZOH v Albertville z roku 1992 Oldřicha Svobody, navštíví každý pátý zákazník osobně.
Podnik po vstupu na trh a počátečních investicích skončil na „černé nule“ a i bez ratingové agentury věří v úspěšnou budoucnost. „Vlastní byznys kombinuji s prací personálního analytika v jiné společnosti, kde jsem na plný úvazek. Rok a půl pracuji patnáct hodin denně vyjma nedělí. Ale byl to náš sen, takže to člověk dělá dobrovolně a rád,“ říká Čebiš, jenž do Pardubic dojíždí z metropole. Plán je jasný – rozvíjený vlastní byznys se má stát hlavním zdrojem příjmů.
Prodeje WHC Karet táhnou hlavně čeští hokejisté hrající nejvyšší domácí soutěž, pak následují ti v NHL. Ať už ti současní jako Martin Nečas či David Pastrňák, nebo jejich slavní předchůdci. Třetí pomyslné místo? Extrémně populární brankáři, bez ohledu na národnost a ligu.
Štěstí na cennou kartu za statisíce
Útrata za hokejové bohy se může zásadně lišit. Sběratelé platí pár desítek korun za kartu, ale také vyšší jednotky tisíc. Rozhoduje vzácnost. Karta může být obyčejná, ale rovněž podepsaná. Pak její součástí může být i kousek autentického dresu či hokejky. Nejdražší balíček z těch, které vidíme v pardubickém obchodě, je Black Diamond za 6,5 tisíce korun. Na trhu jsou ještě dražší kolekce – kolem tisíce dolarů, tedy bezmála 21 tisíc korun, se pohybuje cena balíčku The Cup.
Má-li sběratel štěstí, může na koupi vydělat, pokud tedy v balíčku nalezne vytoužený poklad. Například kartu s nízkou limitací. Tedy takovou, které Upper Deck vyslal do světa jen pár kusů. Případně kartu se vzácným podpisem. Ceny takových karet se šplhají až do desítek tisíc dolarů. „Řada sběratelů například netrpělivě očekává růst hodnoty karet s Jaromírem Jágrem,“ poznamenává Čebiš. A nezáleží na tom, zda se teď obchodují za pár desítek korun, nebo několik tisíc. Jejich cena se vyšvihne v okamžiku, kdy slavná šedesátosmička ukončí kariéru. Třiapadesátiletá legenda hokej stále aktivně hraje za rodné Kladno.
Jaké trumfy uchovává přímo Jan Čebiš? „Před třemi roky jsem na pardubickém karetním expu sháněl karty Colorada Avalanche. Chlapík mi za dvacku nabídl Joa Sakica, že je prý obyčejná. Vypadala tak, vzal jsem ji. Doma jsem zjistil, že je jednou z dvaceti vyrobených a prodává se asi za tisícovku,“ vypravuje Čebiš. Ještě vzácnější klenot představuje karta Patricka Roye, legendárního brankáře Montrealu a Colorada. „Shodou náhod jsem se k ní dostal v roce 2018, když jsem se vrátil ke sbírání. V aukcích se v současnosti prodává i za vyšší stovky dolarů. Pár sběratelů mě jednou ročně osloví, karta ale vitrínku rozhodně neopustí,“ dodává.
Rostoucí český trh nabízí spoustu příležitostí, o které se WHC Karty budou muset poprat se silnou konkurencí. Lídrem trhu jsou Hokej-karty, hlavní distributor balených produktů pro Evropu, jenž loni utržil 89 milionů korun. Na českém trhu působí také Kartičkárna nebo Sbírejhokej. K těmto i dalším obchodníkům proudí tisíce sběratelů nejen s vášní, ale také nadějí, že rozbalí vytoužený poklad. Jeho předchozí vylovení ze dna v Karibiku naštěstí není nezbytnou podmínkou.
