Jan Sláma pěstuje čarověníky téměř čtyřicet let. Jeho zahradu jezdí obdivovat odborníci až z Ameriky a Japonska. Patří mezi dvacet nejatraktivnějších sbírek tohoto druhu na světě.
Co je vlastně čarověník?
Nádor na stromech. Má větve a listy jako strom, ale v zakrslém tvaru.
Kde je hledáte?
V korunách stromů, někdy šplhám do pětatřiceti metrů. U nás se najde jeden čarověník na padesát až sto hektarů plochy.Najedu i tři sta kilometrů, než ho najdu. Ale hlavně chodíme a chodíme.
Říkáte „my“. Koho ještě tím máte na mysli?
My, posedlí sběratelé.
Jak se z básníka a dramaturga stane posedlý sběratel?
Naši měli ovocný sad a já celý život běhal kolem jablek. Na podzim jsem dával pět tun jablek do sklepa, na jaře čtyři a půl tuny shnilých jablek na kompost. Po smrti otce jsem nechal všechno vykácet a nevěděl, co s tím. Když jsem se v roce 1969 dostal do Holandska a uviděl i jiné zahrady, byl to můj konec.
Na zahradě asi trávíte celý den, že?
Celý život. Samozřejmě vyžaduje čas. Výsledkem jsou pak zakrslé dřeviny, vysoké několik desítek centimetrů, přitom mají dvacet či třicet let.
Kolik jich na zahradě máte?
Tři tisíce. Co deset centimetrů tu najdete strom, který nikde jinde na světě neroste. A každý jiný.
Je pravda, že se na zahradu jezdí dívat lidé z celého světa?
Byl tu skoro celý sběratelský svět. Naposled mi volal nějaký Polák, že jede s autobusem a nemůže ke mně trefit. Říkám mu, ať se zeptá lidí v autobuse, že někdo bude vědět. A on že jim nerozumí, protože má autobus plný Američanů.
Měl jste návštěvu i z Japonska. Kdo to byl?
Profesor Šinžo. Když dostával čestný doktorát na Vysoké škole báňské, ptali se ho, co by chtěl vidět. Řekl, že moji zahradu.
