Příběh se šťastným začátkem, rozpačitým průběhem a neslavným koncem. Taková je historie lodi Čechie, která stála na hradeckém Smetanově nábřeží od roku 1997. Nyní ji čeká cesta do šrotu a lidé si budou zvykat na koryto řeky bez kovového kolosu.
„Jsem nadšený stejně jako většina Hradečanů,“ uvedl minulý týden hradecký primátor Zdeněk Fink.
V posledních letech loď pouze chátrala, zatímco její majitelé, kterých se vystřídalo několik, hlásili obnovení provozu nebo přesun do Prahy. Z plánů vždy sešlo a parník se stal nechtěným objektem s nejasným osudem. Mnohatunový kolos navíc při velké vodě musela držet nákladní auta kvůli nebezpečí, že se utrhne od břehu. Přitom první roky provozu znamenaly příjemné oživení středu města, na které mnozí dodnes vzpomínají.
„Když fungovala, bylo to perfektní. Na lodi byla restaurace, ve které se dalo příjemně posedět. Bylo v ní i ubytování. Jedno léto se v Čechii každou neděli hrálo k tanci. Rádi jsme sem chodili. Je škoda, že to tak nevydrželo,“ vzpomínala minulý týden u rozebraného vraku Hana Kolcová, která dnes chodí na Smetanovo nábřeží už jen venčit psa. I ona přiznává, že loď v centru města bez využití je lepší odstranit.
„Doufala jsem, že to někdo koupí. Pak se to dokonce začalo vyklízet s tím, že se obnoví provoz. Byla jsem ráda, ale teď už s tím nejde nic dělat. Je opravdu lepší odvézt Čechii do šrotu,“ řekla Kolcová.
Šéf německých komunistů Erich Honecker si nechal loď postavit v roce 1989, dokončena byla v roce 1991. Do Hradce ji přivezl Zdeněk Pešát, který minulý týden naposledy vstoupil na její palubu.
„Koupil jsem ji v roce 1995 na základě záměru zpestřit řeku Labe pro Hradec Králové. Přivezl jsem ji, zkompletovali jsme ji tady a na vodu spustili v roce 1997. Čtyři roky provoz skvěle fungoval,“ řekl Pešát. Potíže nastaly během konkurzu jeho firmy Čechien.
„Správce konkurzní podstaty zahrnul v roce 2001 do konkurzu neoprávněně i loď, která nebyla majetkem firmy. Šest let trvalo, než jsem ji vysoudil zpátky. To už byl interiér rozkradený a zdevastovaný. Když jsem ji opět přebíral a uviděl to, bylo mi do breku. Město mělo oprávněný strach, aby se při povodni neutrhla a neponičila most. Rozhodl jsem se, že ji prodám, a doufal jsem, že bude nadále fungovat,“ vysvětlil Pešát, který chtěl do Hradce přivézt loď již za minulého režimu.
„Původně jsem chtěl loď umístit na druhý břeh k areálu Spartaku. Po revoluci se všechno změnilo, ale já jsem chtěl loď dál. Využil jsem toho, že mám přátele v Holandsku a Německu a začal jsem se pídit po lodi tam,“ popsal Pešát a vzpomněl si na okamžik, kdy Čechii poprvé uviděl i na její cestu do Hradce.
„Líbila se mi nejvíce ze všech. Měla jít do Kuvajtu, ale nakonec jsem to byl já, kdo ji koupil. Když jsem viděl výbavu lodi, byl jsem nadšený. V roce 1996 jsme ji remorkérem dotlačili přes Děčín do Chvaletic. Byly to tři nádherné dny plavby. Z Chvaletic jsme ji pak po silnici dopravili do Hradce. Hradecká veřejnost přijala Čechii kladně a první roky provozu byly úžasné,“ řekl Pešát. Loučení s Čechií pro něho prý není tak bolestné jako okamžik, kdy mu ji soud před lety vrátil. Navíc má další plavidlo.
„V Německu mám repliku historické lodi. Zatím nevím, jak s ní naložím,“ dodal Pešát.
