Červen 1942: Heydrich umírá, Lidice čeká masakr

Lidický pomník

Lidický pomník Zdroj: CC BY SA 2.0: Donald Judge via Flickr

Na plátna kin přichází film o jedné z největších českých tragédií druhé světové války. Snímek Lidice je především o obyčejných lidech.

Příběh, starý devětašedesát let. To jsou Lidice, film o obyčejných lidech, kteří se jen shodou okolností připletli do cesty osudu a dějinám.

Vznikl podle scénáře původně nazvaného Nokturno uznávaného spisovatele a historika Zdeňka Mahlera, který v roce 2007 získal Českého lva jako nejlepší nezrealizovaný scénář.

Přesto, nebo právě proto, že se jedná o mimořádnou filmovou látku, byl vznik filmu velmi náročný.

„Minimum pro přípravu takového projektu je šest měsíců. Já jsem na to měl dva měsíce,“ vzpomíná na začátek natáčení režisér Petr Nikolaev.

Film totiž převzal těsně před natáčením po režisérce Alici Nelis, která onemocněla.

„Pozitivní na tom bylo, že jsem nemusel, jako obvykle, prožívat úzkost, jestli se projekt podaří zaplatit. Místo odkladů bylo zapotřebí film jen natočit,“ vzpomíná režisér.

Zahraniční posily film obohatily

Režisér hned na začátku udělal jednu změnu ve filmovém štábu, za kameramana si vybral Mexičana Antonia Riestra, známého z úspěšných filmů Normal, Amores Perros nebo Frida.

„S Antoniem jsem připravoval jiný film, který se měl točit celý v Paříži na Eiffelovce. Měli jsme schůzku a místo Paříže jsem mu nabídl Lidice,“ vysvětluje Nikolaev.

Riestra nebyl jedinou zahraniční posilou. Ve filmu si zahráli herci z Polska, Německa i Slovenska. Každého diváka určitě upoutá scéna atentátu a podoba německého herce Detlefa Botha se skutečným Heydrichem.

Film stojí na třech, navzájem se prolínajících příbězích, které se odehrávají na pozadí tragické události vypálení Lidic.

První z nich je o nešťastné náhodě, kdy otec František Šíma, představovaný Karlem Rodenem, v hádce neúmyslně zabije syna. Je za to trestán nejen odsouzením k pobytu ve vězení, díky kterému jako jediný lidický muž přežije, ale i pohrdáním lidí z vesnice a vlastními výčitkami.

Ve vězení se potkává s kasařem Petiškou, skvěle zahraným Janem Budařem. Společně pracují ve vězeňské tiskárně, kde jim události venku probíhají před očima na vyhláškách, tištěných na jejich pracovišti.

„Petiška si myslí, že sedí neoprávněně, ale opak je pravdou, je to prostě takový žižkovský grázl, který vykradl nespočetně kas a zaslouženě si odpykává trest,“ popisuje Budař.

Osudný dopis Václava Aničce

Druhý příběh zachycuje osud dopisu, který se stal záminkou pro vypálení Lidic. Skrývá se za ním příběh lásky Aničky a Václava, příběh lži a falešného hrdinství.

„Anička je taková čistá, naivní duše, která si chce nějak pomoci. Zúčastní se odboje. Nakonec se její dobrá snaha obrátí proti ní a proti všem, které milovala. Vše skončí hrůznou událostí, kterou film popisuje,“ říká Veronika Kubařová, představitelka Aničky.

Autora dopisu Václava hraje Marek Adamczyk. Právě jeho dopis Aničce nasměruje Heydrichovy mstitele do Lidic.

„V podstatě je to takový mladík, který si s ničím neláme hlavu. Ale shodou nešťastných náhod se všechny ty klukoviny, které provede, zvrtnou ve strašlivou tragédii,“ popisuje svou roli Adamczyk.
Třetí rovina filmu přináší obraz lidického četníka Vlčka, kterého hraje Roman Luknár.

„Nadstrážmistr Vlček je jedním z mnoha Čechů, kteří za okupace nechtěně podléhali přímo gestapu a museli vykonávat jejich rozkazy. Ten můj Vlček byl opravdu v nesprávný čas na nesprávném místě,“ vysvětluje Luknár.

Vyloučen z historie

Luknárův velitel strážníků je v podstatě citlivý a dobrý člověk, který trpí za svou znalost němčiny a německou matku. Z pomoci nacistům nechce těžit, snaží se bránit, ale na jakýkoli vzdor je příliš slabý.

Šímův příběh a celý film končí vrcholnou scénou, rekonstrukcí poválečné lidické tryzny a Šímovým vyloučením z historie a národní paměti. Nehodí se totiž do obrazu dějin, do budoucích nových Lidic. V legendě není místo pro kriminálníka.

Původně se měla premiéra filmu konat v předvečer výročí lidické tragédie 9. června. Nakonec je ale o týden dříve. Hlavním důvodem posunutí premiéry je, že producenti chtějí film ukázat co největšímu počtu zejména mladých lidí, a seznámit je tak s tímto obdobím novodobých českých dějin.

„Proto jsme uspíšili jeho premiéru, aby stihli závěr školního roku. O představení pro školy je mimořádný zájem,“ vysvětluje producent Adam Dvořák ze společnosti Bioscop.

Některé školy mají dokonce projekci ještě před oficiální premiérou. Filmaři by snímek také rádi dostali na některý z velkých filmových festivalů.

„S přihláškou jsme obeslali festivaly v Benátkách, Tokiu, Londýně a dnes film Lidice zhlédli zástupci karlovarského festivalu. Uvidíme, nakolik je upoutá,“ dodal producent Adam Dvořák.

Poněmčení lidických dětí bylo eufemismem. Co se s nimi doopravdy stalo, se dozvíte zde >>>