Kde vidíte hlavní příčiny propadu hypotečního trhu v loňském roce?
Na poklesu trhu se zcela jednoznačně podepsala celosvětová ekonomická situace. Druhým důvodem je určité nasycení trhu z předchozích let. A je třeba zdůraznit, že srovnáváme rok 2009 s léty předchozími, která byla z hlediska zájmu o hypotéky mimořádně úspěšná. Podobná srovnání musí samozřejmě vyznít pro rok 2009 nepříznivě. Určitý vliv mohou mít i úrokové sazby v loňském roce vyšší, než tomu bylo v minulosti, které přiměly některé klienty odložit svá rozhodnutí s vírou, že sazby budou nižší. To se však nestalo. Začal jsem ekonomickou krizí, tak jí i skončím, určitou roli hrály také změněné podmínky bank, přece jen jsme všichni určitým způsobem – někdo více, někdo méně – podmínky poskytování hypoték zpřísnili. Ale to bych opravdu zařadil až na poslední místo.
Hraje tady svou roli demografický vývoj, kdy silná generace takzvaných Husákových dětí pomalu stárne?
Určitě ano, už jsem se o tom koneckonců zmínil, když jsem hovořil o jakési nasycenosti českého hypotečního trhu. Penetrace hypoték v segmentu 30letých žadatelů je určitě velmi významná, a demografická křivka tak hraje významnou roli. Právě generace Husákových dětí se pozitivně podílela na boomu hypotečního trhu kolem roku 2007.
Zeptám se trochu hypoteticky: Kdyby nepřišla krize, měl by český hypoteční trh dále kam růst, nebo už by se musel zastavit tak jako tak?
Tady musíme rozlišovat, co znamená růst trhu. Pokud jde o to, zda by meziroční nárůsty objemu nově poskytovaných hypoték byly stále tak vysoké jako v minulých letech, tak v tomto směru prostor určitě nebyl. My už jsme v roce 2008 neočekávali takový růst jako v předchozích letech. Na rok 2009 jsme sice předpovídali v důsledku prohlubující se krize propad, nikoli ale tak veliký, jaký ve skutečnosti byl. Pro mě bylo poměrně překvapením, že konec roku je nakonec tak slabý.
Jak moc velkou konkurencí jsou pro hypoteční banky stavební spořitelny, které v posledních letech žily tak trochu ve stínu bank, a nyní jsou poměrně aktivní?
Stavební spořitelny jsou pro nás určitě konkurencí. Já si myslím, že banky a stavební spořitelny by měly více spolupracovat, než si konkurovat. Přece jen produkty obou typů finančních institucí jsou rozdílné a určitě je tu prostor k vzájemnému doplňování se. Stavební spořitelny se začínají, podle mého názoru, více zaměřovat na své hlavní produkty, jako je poskytování úvěrů ze stavebního spoření a překlenovacích úvěrů. V segmentu, kde si konkurujeme, tedy v dlouhodobých úvěrech, si myslím, že se jejich aktivita zmenšuje.
Ekonomická krize přináší i rostoucí počet problematických úvěrů. Jak to v tomto směru vypadá u vás v bance?
Kvalita našeho úvěrového portfolia je stále velmi vysoká a věřím, že stejně je tomu i u ostatních šeských hypotečních bank.
Některé hypoteční banky se v rámci krize rozhodly nabídnout svým klientům zmrazení hypotéky na určitou dobu, pomůže tento produkt alespoň částečnému řešení problematických úvěrů?
Já si osobně nemyslím, že je to zrovna šťastné řešení, pokud to má podobu přímo produktové nabídky. Pokud se klient dostává do problému se splácením, tak se snažíme nalézt cesty k tomu, abychom klienta nedostali do dalších problémů. Je tu třeba možnost zmrazení splátky jistiny, tedy alespoň části splátky hypotečního úvěru, ve výjimečných případech jsme připraveni jednat i o úplném zmrazení hypotéky, tedy o odkladu splátek. To je pro klienta komplikovanější, nenabízíme to rozhodně jako standardní produkt.
Očekáváte, že v blízké budoucnosti počet problémových úvěrů poroste?
Procento problémových úvěrů se vyvíjelo v souladu s vývojem ekonomického prostředí v České republice – je to logické. Klíčem je tedy vývoj ekonomiky jako celku.
Nutí vás rostoucí počet problematických úvěrů přijímat nové mechanismy na jejich řešení?
Ano, ale není to až tak o nových mechanismech, je to spíše o tom, že se možná více než v minulosti věnujeme péči o problémové úvěry. Udělali jsme organizační změny, posílili jsme tým, který se tomuto věnuje, a chceme do budoucna daleko více než v minulosti využívat takové nástroje, jako jsou dražby či insolvenční řízení. Poslední instancí jsou pak soudní žaloby, které jsme v minulosti až tak moc nepoužívali, protože ostatní mechanismy byly dostatečné.
Změnila krize typického českého žadatele o hypotéku, změnila se výše poskytované hypotéky?
Pokud jde o typického žadatele, tam se více méně nic nezměnilo, rozhodně ne nějakým zásadním způsobem. Pokud jde o výši poskytované hypotéky, ta mírně klesla, ale rovněž ne nijak dramaticky. Jedná se spíše o pokles v řádu desítek tisíc korun. Co se možná změnilo výrazněji, je produktová nabídka bank. Ty omezily poskytování rizikovějších produktů, jako jsou stoprocentní nebo bezpříjmové hypotéky.
Na půdě Evropské komise se momentálně hovoří o zpřísnění poskytování hypoték s tím, že by banka mohla poskytovat výhodnější hypotéky pouze do výše například 40 procent ceny nemovitosti. Pokud by se toto schválilo, jaký by to mělo dopad na český trh?
Jak se na trhu projevila možnost změnit banku po skončení úrokové fixace?
Původně jsme se obávali toho, že to bude fenomén letošního roku. Nestalo se tak. Počet klientů, kteří odcházejí po skončení úrokové fixace od nás z banky, je pořád na stejné úrovni. Rozhodně to není žádná masová záležitost.
Je pro vás zajímavější udržet si stávajícího klienta, nebo získat nového?
Samozřejmě udržet si stávajícího, tam není co řešit. Pro každou banku je jednodušší, ekonomicky výhodnější a z principu věci rozumnější udržet stávajícího klienta. Po skončení úrokové fixace se snažíme klientovi nabídnout takovou sazbu, která je pro něj akceptovatelná a zajímavá. Není to ale jen o nabízeném úroku, rozhoduje dlouhodobá péče o zákazníka. Hypotéka mívá dlouhou splatnost – 20, 25, 30 let, a pokud se banka ke klientovi chová špatně, tak nabídkou příznivé úrokové sazby to nespraví. Je to o komplexní nabídce služeb.
