Cest není nikdy dost
Mechováci a Perníkáři. Neboli Hradečáci a Pardubáci. Rivalita mezi oběma městy je odvěká a s urážlivým pojmenováním lidí ze sousedního krajského města se člověk tu a tam setká. Naštěstí jsem od ní coby „naplavenina“ oproštěn. Stejně jako valná většina rozumně uvažujících lidí.
Pardubice a Hradec Králové jsou v Česku unikátem. Žádná jiná krajská města nejsou takový kousek od sebe. Necelých dvacet kilometrů, to je malá vzdálenost i na města okresní. Ale není lepší namísto rivality a urážek hledat na geografi cké blízkosti ty dobré věci?
Což takhle si vyrazit do Hradce na koncert nebo do Pardubic na dostihy? Obě města mají co nabídnout, tak je nasnadě mít mezi nimi co nejlepší spojení. Jednokolejná traš, roky rozestavěná silnice, neúplná cyklostezka? Troufám si tvrdit, že v civilizované Evropě něco nemyslitelného.
Cesty mezi „Mechovem“ a „Perníkovem“ se ale začínají pomalu, ale jistě otevírat. Už za rok by se měla začít stavět druhá kolej mezi Stéblovou a Opatovicemi. Vlaky z Pardubic do Hradce by mohly jezdit přibližně čtvrthodinku.
Stejně dlouho bude trvat cesta po čtyřproudové silnici, která už je z větší části hotová. Až bude dostavěný i úsek z Opatovic do Březhradu, bude Hradec doslova „za rohem“. A radovat se mohou i cyklisté. Takzvaná cyklostezka „Mechu a Perníku“ by za pár let mohla být ideálním místem pro výlety, nebo pro zdatnější sportovce třeba i každodenní cestou do práce.
Objevily se dokonce i hlasy volající po vybudování plavební komory u Opatovic a zesplavnění Labe. Což je asi utopie. Ale je to další příklad toho, že Pardubice s Hradcem k sobě mohou mít blíž.
Jen je škoda, že už tomu tak není dávno.
