Drahá naděje. Proč státní podpora IVF Číně nepomáhá zvrátit demografický propad
- Čína zařadila IVF do veřejného pojištění, reálně ale hradí jen malou část nákladů.
- Léčba zůstává pro většinu párů drahá, regionálně nerovná a obtížně dostupná.
- Asistovaná reprodukce porodnost nezachrání, varují demografové i data.
Když provincie Liao-ning na severovýchodě Číny zařadila umělé oplodnění (IVF) do veřejného zdravotního pojištění, 38letá majitelka obchodu s oblečením Čchen Chua-si si na chvíli myslela, že se po letech snažení konečně něco pohne. Za šest let už podle vlastních slov utratila skoro 100 tisíc jüanů (asi 320 tisíc korun) a má za sebou dva neúspěšné cykly. Naděje ale rychle vyprchala: pojištění v praxi pokrývá jen část základních úkonů a řada nejdražších položek zůstává mimo, píše Bloomberg.
V Liao-ningu je hrazených jen osm procedur, například odběr vajíček nebo vývoj embrya. Neproplácí se dovážené léky, genetické vyšetření ani zmrazování embryí – tedy věci, bez nichž se spousta párů v praxi neobejde. „Pravidla pro proplácení jsou složitá, ale je mi jasné, že to moc nezmění,“ říká Čchen pro Bloomberg. „Nevím, kolikrát si to ještě můžeme dovolit.“
Peking se snaží reagovat na dlouhodobý propad porodnosti a na to, že Čína se podle oficiálních statistik zmenšuje už třetí rok po sobě. Vedle pobídek k sňatkům, finančních příspěvků a rozšiřování péče o děti tak stát v posledních letech tlačí i na podporu asistované reprodukce.
Jenže téměř rok poté, co vláda oznámila celostátní dostupnost úhrad ART (asistovaných reprodukčních technologií), mnoho lidí v regionech tvrdí, že léčba zůstává buď finančně nedostupná, nebo logisticky složitá.
Jedním z problémů je samotná síť pracovišť. Čína má podle Národní zdravotnické komise 635 licencovaných ART klinik – zhruba jednu na 2,2 milionu obyvatel. Ve Spojených státech je přitom pokrytí třikrát hustší (jedna na 730 tisíc obyvatel), sousední Japonsko jich pak má dokonce desetkrát více (jedna na 200 tisíc).
Většina klinik je ve velkých městech, takže páry z menších měst často musí dojíždět daleko. „Čína začala do sektoru investovat teprve nedávno, protože dlouho vnímala demografický problém opačně – jako příliš mnoho narozených dětí,“ říká pro Bloomberg Wu Kchaj-li z platformy BabyForce.
Náklady navíc zůstávají vysoké i s pojištěním. Jeden IVF cyklus obvykle stojí 30 až 50 tisíc jüanů, a pokud je potřeba třeba genetický screening, částka roste, píše Bloomberg. Úspěšnost přitom není jistá: u žen pod 35 let se v mezinárodních studiích uvádí zhruba 40 procent úspěchu na první pokus, kolem čtyřicítky šance výrazně klesá. Pro mnoho párů to v praxi znamená několik opakování – a tím i násobení výdajů.
Velké rozdíly jsou i mezi provinciemi: někde pojištění vrátí jen pár tisíc jüanů, jinde přibližně polovinu ceny. Chudší regiony podle Bloombergu hradí menší podíl, pokrývají méně úkonů a často omezují počet cyklů. Téma se přelévá i na sociální sítě: hashtag o „IVF cestě“ má na Xiaohongshu podle Bloombergu 1,3 miliardy zhlédnutí a miliony diskusí, kde lidé sdílí tipy na nemocnice, ale i frustraci z nerovných podmínek.
Poptávka přitom roste. Míra neplodnosti v Číně se podle lékařského časopisu Lancet zvýšila na 18 procent v roce 2020 z 12 procent v roce 2007. Přesto se k léčbě dostane méně než desetina párů, které ji potřebují; v USA je to zhruba třetina, uvádí Bloomberg s odkazem na konzultanty Frost & Sullivan. Lékařka Sun Siao-si z Jiahui International Hospital v Šanghaji k tomu pro Bloomberg dodává, že velkou roli hraje pozdější uzavírání sňatků – a tedy i posun snahy o dítě do věku, kdy plodnost klesá.
Ekonomové zároveň varují, že Čína promarňuje „snadnou“ šanci porodnost aspoň přibrzdit. Bloomberg zmiňuje studii z roku 2024 z provincie Kuang-tung, podle níž by rozšíření úhrad mohlo do roku 2050 přinést výrazně více porodů a investice do ART by se státu dlouhodobě vyplácela. Jenže systém veřejného zdravotního pojištění je už teď pod tlakem stárnutí populace a napjatých místních rozpočtů. I proto někteří experti navrhují zvláštní dotační program na IVF mimo standardní pojištění – podobně jako na Tchaj-wanu.
A i kdyby se financování zlepšilo, IVF samo porodnost nezachrání. V Číně se díky IVF narodí asi 300 tisíc dětí ročně, uvádí Bloomberg s odkazem na agenturu Sin-chua – což je daleko od „milionových“ čísel, která by trend zásadně otočila.
Zkušenost z regionu navíc ukazuje limity: Japonsko po zavedení štědřejších úhrad přivedlo do systému více pacientů, porodnost ale dál klesala; Jižní Korea i přes rozsáhlou podporu zůstává zemí s nejnižší porodností na světě, připomíná Bloomberg. „Je to drahé, úspěšnost je nepředvídatelná a vláda už teď bojuje s ekonomikou,“ říká pro Bloomberg demograf I Fu-sien z University of Wisconsin–Madison. „Když vláda zařadí IVF na program, často to znamená, že už ztrácí naději zachránit porodnost.“
Pro Čchen to celé končí jednoduchou, ale tvrdou volbou: zkusit další kolo léčby – nebo sen o dítěti odložit. „Je to strašné zklamání,“ říká pro Bloomberg. „Utrácíte tolik peněz a nezůstane vám nic, jen všechny ty injekce.“
