Není to zase tak dávno, co si vydělávala na živobytí v opravně plynoměrů. Točit filmy, vyhrávat ceny a poznávat slavné české režiséry? O tom si Kateřina Hornová netroufala ani přemýšlet. Hodonínská kameramanka, režisérka a také scénáristka je ale po letech dřiny v pozici, kdy kolegům ve filmové branži může klidně tykat.
„Asi nejvíc si cením toho, když jsme od Honzy Hřebejka v Praze obdrželi hlavní cenu za film. Pak jsem potkala Michala Horáčka, se kterým jsem probrala citlivá místa snímku a myslím, že jsme si hodně rozuměli,” vzpomíná Hornová, když přebírala cenu za pohádkový snímek Karlička Červená aneb Jak vlk zůstal vlkem a lidé zůstali lidmi. Navíc 17. března budemít premiéru její další film Lucida Momenta.
Cesta za úspěchem byla ale pro Hornovou klikatá. Bylo jí něco přes třicet, když se rozhodla radikálně změnit své povolání. Moc chtěla být kameramankou a editorkou. Pomohl jí až kamarád a spolužák. Zaměstnal ji v opravně plynoměrů a doporučil jí, aby si udělala „vedlejšák” pro práci s kamerou, kterou jí navíc půjčoval.
„Jednou dvakrát do měsíce jsem tak měla příležitost točit reportáž pro regionální televizi, byla jsem nadšená, ale honoráře mně pokryly jen sociální pojištění. Ale brala jsem to jako dobrou zkušenost a šanci,” říká Hornová.
Po půl roce, před Vánocemi roku 2004, ale všechno vzdala. Přece jen peníze dostávala mizerné.
Zachránil ji až telefon redaktora regionální televize, že má pro ni místo. „Dojalo mě to, protože jsem už nevěřila, že budu kameramankou. Oč menší jsem měla a mám sebevědomí, o to větší jsem měla štěstí,” vzpomíná čtyřicetiletá Hornová.
Na konci roku 2007 dostala úžasný novoroční dárek. Ředitelka speciální školy ve Vřesovicích Alena Kolajová ji oslovila ohledně výroby snímku pro festival filmů s mentálně postiženými Mental power 2008. A tak začala pracovat na filmu Karlička Červená aneb Jak vlk zůstal vlkem a lidé zůstali lidmi. Jedná se o pohádkový příběh, ve kterém stydlivá a křehká Karlička udělá své matce drobnou ostudu. Nesmiřitelná a zlá matka pošle dítě s velmi nepraktickými dárky k dědečkovi a nechá ji pronásledovat již několikrát trestaným vlkem.
„Byl to můj první bližší kontakt s mentálně postiženými lidmi a já napsala scénář naprosto klasicky bez ohledů na možné handicapy v mluveném projevu,” popisuje Hornová. Občas tak došlo k úsměvným situacím. „Naši herci se postarali o báječné změny ve scénáři a vznikla například Evropská mumie, namísto unie. Větu ,,Pouze to ticho bylo poetické” změnil zase vypravěč Mirek na: ,,Pouze to ticho bylo politické”. Od těch dob už neříkám, že jdeme něco točit, ale že se jdeme s děckama vyblbnout,” směje se Hornová.
Svět s vůni menolu
S dalším filmem, který nese název Svět s vůní mentolu, slavila také úspěch. Snímek měl premiéru v roce 2009 na dalším ročníku festivalu Mental Power. Z rukou Michala Horáčka převzali herci třetí cenu za nejlepší mluvené slovo.
V loňském létě Hornová natočila v Lužicích dokument o sochařském sympoziu a načrtla si ještě jeden scénář pro film. A tak se rozjelo podzimní natáčení filmu Lucida Momenta, který má premiéru 17. března. Je to příběh o dobrodružství, které zavede nevinného člověka do vězení. A člověku vinnému umožní obratně proplout skrze vlastní prohřešek.
„Já jsem hrozně vděčná za prostředí, kde jsme mohli natáčet. Hlavně na patologii to mělo tu správnou autenticitu, ve vězení, v psychiatrické léčebně v Kroměříži. Něco bylo točeno i v Praze, v okolí Mikulova, také v Brně na předvánočních trzích,” popisuje svůj nový film Hornová.
